Neděle 14. dubna 2024
Svátek slaví Vincenc, zítra Anastázie
Oblačno 23°C

Mistr světa Novák o svých hotelech: Chodím tam jen na kafe! Co s ním udělala pandemie?

Autor: roc

Dohnal parťáky! Legendární centr hvězdné hokejové formace Šťastný – Novák – Martinec, jenž získal zlato na světových šampionátech 1976 a 1977 a stříbro na Hrách v Innsbrucku, měl v sobotu sedmdesáté jubileum. Jiří Novák se při té příležitosti Blesku rozpovídal o životě po kariéře, koníčcích i podnikání.

Chystáte k dnešnímu jubileu speciální oslavu?
„Já si na to dvakrát nepotrpím, bude to jen v kruhu rodiny. Hlavní je bejt zdravej a sportovat, ale nějaký slavení a vzpomínání, to pro mě moc není.“

Pořád aktivně sportujete?
„Mám rád golf, hraju ho třikrát v týdnu. Nachodím u něj pár kilometrů, drží mě v kondici. Sice to moc neumím, nejsem žádnej super hráč, ale mám to rád.“

Co vás na něm nejvíce baví?
„Procházky po těch nádherných rezortech, to je zážitek. Mám pár kamarádů v Pardubicích, je nás asi dvacet, jezdíme i do zahraničí. Strávíme na golfu vždycky pěknej čas, pak hrajeme devatenáctou jamku, dáme si nějaký pivo. A to je výborný!“

To jste se musel v karanténě pěkně nudit, když vám zavřeli hřiště…
„Mně to uteklo, vůbec jsem netrpěl. Koukal jsem v televizi na historii sportu, dávali zápasy ze sedmdesátých let, kdy jsme hráli my. Nikdy předtím jsem je neviděl. Taky jsme pracovali v hotelech na různých opravách.“

V Pardubicích vlastníte dva. Máte do toho pořád chuť jako na začátku?
„Už tolik ne, mám v rodině dva kluky, co se o to starají. Já už jsem v důchodu, chodím tam jenom na kafe nebo oběd. Moc do toho nezasahuju, už mám jiný názory než mladý. Všechno jsem jim předal.“

Před pár lety jste ale měl zálusk na vybudování dalšího hotelu, přímo u hokejové haly.
„To je pravda, s mým partnerem jsme měli zájem, že postavíme sportovní hotel, ale bohužel k tomu nebylo nakloněný město. Mrzí mě to, už mohl stát, ale bohužel nám nikdo nechtěl dát povolení.“

Jak je to možné?
„Možný je všechno, roli hrajou i lidské vlastnosti… Ale asi to byl osud, dnes jsem vlastně rád, že jsme hotel nestavěli, protože teď bychom to v podstatě měli otevřený, měli bychom úvěr v bance a starosti.“

Kvůli koronavirové krizi? Jak vás zasáhla?
„Asi jako všechny, ale stanou se i horší věci, tak to prostě nějak přežijeme. Některý lidi jsou na tom i hůř, ale samozřejmě nás to poznamenalo, protože hotely byly prázdný. Věřím, že se to zase zlepší.“

Bývalí českoslovenští hokejoví reprezentanti, kteří v roce 1976 postoupili do finále Kanadského poháru, stali se mistry světa a získali stříbrné medaile na olympijských hrách. Jiří Novák v horní řadě druhý zleva.
Bývalí českoslovenští hokejoví reprezentanti, kteří v roce 1976 postoupili do finále Kanadského poháru, stali se mistry světa a získali stříbrné medaile na olympijských hrách. Jiří Novák v horní řadě druhý zleva.

Třeba už teď v létě…
„Všichni doufáme, že jo. Hlavně musejí otevřít hranice, pro nás je hlavní klientela ze zahraničí.“

V hokejové sezoně u vás bydlí i hráči, že?
„No, moc týmů už ne. Jak jsou dálniční sítě, tak to mají všichni na dojezd a šetřej. Náš nejvíc vytěžovanej tým je Třinec, ten tu je, i když hraje v Hradci. V létě sem jezdí dva týmy z KHL.“

Takže jste prakticky zůstal u hokeje.
„No… (smích) Já ho sleduju pořád. Neříkám, že bych navštěvoval každej zápas, ale jednou za čtrnáct dní na Pardubice jdu. Jsem patriot.“

V poslední době vám ale moc radosti nepřináší…
„Výsledky jsou špatný, posledních pět let to bylo dokonce zoufalý.“

Může tomu pomoct nový majitel Petr Dědek?
„Může to být jenom ku prospěchu, klub nemůže vlastnit město, to je špatně. Všichni věříme, že se to zlepší, protože Pardubice jsou hokejový město, už za nás bylo furt vyprodáno. Lidi si zaslouží, aby se hrálo nahoře, a ne nějaký baráže a takový nesmysly.“

Váš bývalý spoluhráč Martinec v klubu pořád působí. Vás to nelákalo?
„Už v devadesátých letech jsem si řekl, že mi to už ve sportu stačilo. A popravdě jsem rád, že jsem se tak rozhodl. Znám osudy některých kamarádů a není vždycky příjemný poslouchat, jak na tom jsou. Před Pardubicemi smekám, o kluky se postaraly.“

Vídáte se ještě s parťáky z ledu?
„Jo, jo, třeba na hokeji. Navíc jsme provinční město, takže když jdete na kafe, vždycky někoho potkáte.“

A kdy jste vůbec naposledy obul brusle?
„To už bude tak dvacet nebo třicet let. Ani nevím, jestli nějaký mám.“ (smích)