Day. Day. Co mi to jen říká? Fanouškům golfu možná naskočí Jason Day, Australan a bývalá světová jednička. Ale hokejová obec tápe, jméno Sean Day (22) je nechává zcela netečným. Přitom je to škoda, svého času měl kanadský bek předpoklady stát se jedničkou draftu a jít ve šlépějích Connora McDavida a dalších velikánů. Jenže všechno se pokazilo, nedávný vyhazov od Rangers je jen posledním dílkem do mozaiky hořkosti a zmaru. Dá osud mladíkovi další šanci?
John Tavares, Aaron Ekblad a Connor McDavid. Víte, co mají společného? Každý z trojice forvardů ovládl draft (Tavares v roce 2009, Ekblad v roce 2014 a McDavid o rok později), stalo se z nich v NHL prvotřídní zboží, dohromady vygenerovali už 1450 kanadských bodů. Prostě naplnili předpoklady a víru, která do nich byla vložena už v útlém věku.
Všichni tři totiž dostali výjimku pro mimořádné talenty (Exceptional Player Status by Hockey Canada), která jim už ve věku 15 let umožnila hrát jednu z nejlepších juniorských soutěží světa - Ontario Hockey League. Regule přitom povolují starty o rok starších jedinců. A takřka padesátiletá historie OHL už pamatuje pouze jeden případ takového supertalentu, právě pořízkovitého obránce Seana Daye.
Ve zbývajících kanadských juniorských soutěžích QMJHL a WHL se podobné pocty dostalo Joe Velenovi, Shane Wrightovi a naposledy Connoru Bedardovi.
Ale zpět k Dayovi. Rodák z belgického Leuvenu, kterého vychovali kanadští rodiče v Michiganu, odmala těžil ze svých fyzických proporcí, vytáhl se až na 188 centimetrů, po stoupnutí na váhu vyletěla ručička na 90 kilogramů. Navíc výborně bruslil, vžilo se pro něj díky ladnému skluzu označení druhý Paul Coffey. Bohužel slávě člena hokejové Síně slávy a vítěze čtyř Stanley Cupů se ani nepřiblížil. Věčné hledání paralel s jeho hvězdnými předchůdci mu uškodilo.
„Zatímco ostatní kluky v mém věku srovnávají mezi sebou, já pořád poslouchal, jak si vedu oproti McDavidovi s Tavaresem. Bral jsem to, co jsem měl dělat, ale těžko jsem z takového porovnání mohl vyjít vítězně. Byl jsem jen obránce,“ upřímně se vyznal pro NY Post Day, kterého při rekrutování talentů do OHL v roce 2013 přeskočili jen Travis Konecny, Dylan Strome a Matthew Spence.
Bohužel hned první rok v OHL ukázal jeho rezervy. Starší útočníci ho často školili, nestíhal jejich rychlost a sebevědomí letělo dolů. Chyba střídala chybu. Základní část sezony 2013/14 zakončil v dresu Mississauga Steelheads s tristní bilancí -35 za 60 utkání základní části. Další čtyři záporné bodíky přidal ve čtyřech utkáních play off. Trenéři ale nad ním hůl nezlomili, absolvovali s ním řadu individuálních pohovorů a pojmenovali nedostatky, které musí odbourat.
Další sezona mu vyšla. Přitvrdil, nasbíral 62 trestných minut, a 10+26 bylo v základní části na zadáka výborný počin. Jen mizerná statistika pravdy (-27) zůstala a Steelheads se do play off neprobili. Ale suma sumárum, od tak velkého talentu se čekalo mnohem víc, což trenéři kanadských mládežnických reprezentací reflektovali. Na zásadní akce typu Memoriál Ivana Hlinky, MS osmnáctek a dvacítek jej nikdy nepozvali.
Opilý bratr zavinil při bouračce smrt člověka
Day to nesl těžce, vášeň stát se profíkem začala pomalu vyhasínat, do kempu navíc dorazil s výraznou nadváhou. Trenérům se z jeho metráčku protočili bulvy. „Je to mladý kluk, ale má stále myšlení malého dítěte,“ solila ho média. Marně sliboval, že se polepší a dostane do formy. V klíčovém roce draftu měli skauti u jeho jména spoustu otazníků. A bohužel neřešili, že se musel vyrovnat i s velkými rodinnými problémy - jeho starší bratr a velký vzor Scott skončil ve vězení poté, co v opilosti zavinil smrtelnou autonehodu, zesnula mu babička a tou dobou diagnostikovali rakovinu jeho mamince. Prostě hrůza.
„Tohle spousta ostatních kluků nezažila. Všechno měli perfektně nalajnované a vycházelo jim to. Já jsem se jako teenager musel vypořádat se spoustou věcí, které by neunesli ani mnozí dospělí. Byl to obrovský stres, na mou hru to mělo drtivé dopady,“ ohlédl se za šíleným obdobím Day.
Být jednička? Na to musel pravoruký zadák na draftu zapomenout, ve First Niagara Center v Buffalu zaznělo jako první jméno Austona Matthewse, druhý byl Patrik Laine. Stejně tak Day oželel první rundu, ve které si kluby osvojily devět jiných obránců, z těch zvučných třeba Charlieho McAvoye nebo Michaila Sergačeva. Na Daye přišel čas až ve třetím kole, kdy si ho z 81. pozice vybrali New York Rangers. Šlo o prvního osvojeného hráče slavného celku, volbu v prvním kole Rangers přepustili Arizoně, ve druhé rundě jejich pick využila Carolina.
Karta se začala obracet Day se rámci OHL po pěti duelech za Mississaugu přesunul do našlapaných Windsor Spitfires. „Byl to nový začátek. Přišel jsem do nové organizace, do jiné kabiny mezi jiné kluky. Těšil jsem se na jiný styl koučování. Umožnilo mi to zapomenout na spoustu věcí, které se mi staly, a mohl jsem si vytvořit novou identitu,“ lebedil si Day v rozhovoru pro The Hockey News. A na ledě to bylo vidět.
S 15 brankami a 22 asistencemi za 63 utkání si udělal osobní maximum a na konci sezony zvedl coby člen první obranné dvojice nad hlavu prestižní Memorial Cup. Nejlepším bekem byl sice vyhlášen jeho parťák a „rival“ z draftu Sergačev, ale to mu radost nezkazilo.
„V mé kariéře jsem nikdy nevyhrál nic velkého, takže je to asi ta nejúžasnější věc, co se mi podařila. Vyhráli jsme doma, navíc proti úřadujícím šampionům z Erie Otters. Bylo to jako sen," liboval si Day v podívání s redaktorem NY Post pár dní potom, co podepsal s Rangers tříletý nováčkovský kontrakt.
O rok později vzestup a svou pohodu potvrdil, za Windsor a Kingston nasbíral dohromady 47 bodíků za 50 utkání a začal se chystat na posun mezi profesionály. AHL volala, farma Rangers v Hartfordu mu otevřela své brány. Bohužel jen na jepičí epizody, za dva roky více času strávil v pralese jménem ECHL, odkud byl start za první tým vzdálen několik světelných let. Manažeři prvního týmu mu nikdy nezavolali.
Shame it didn't work out. Kid had massive skating ability, but never made a serious bid to play at the NHL level. https://t.co/UVxGfbmNnQ
— Rick Carpiniello (@RickCarpiniello) May 30, 2020
Kruh se uzavřel v sobotu, kdy jej Rangers umístili na nepodmínečnou waiver listinu za účelem rozvázaní kontraktu. Dokonce o rok dříve, než jim ukládala nováčkovská smlouva. „Škoda, že to nevyšlo. Kluk to byl šikovný, měl masivní bruslařské dovednosti, ale nikdy se nedokázal dostat na takovou úroveň, aby měl na NHL," napsal na Twitter dopisovatel The Athletic Rick Carpiniello.
Co bude s Dayem dál? V NHL se šušká o tom, že by o něj mohlo mít zájem Toronto. Tak uvidíme, třeba se vytouženého prvního startu v nejlepší lize světa dočká. Doma, v Kanadě, tam mu bylo vždy nejlépe. Navíc mu je 22 let, celou kariéru má před sebou.
Deník Sport, Sport Magazín i časopis GÓÓÓL kupujte pohodlně ONLINE na iKiosek.cz »
