13°C
Stoper Lischka vypráví o těžké operaci srdce: Šest hodin na sále!
Měl za sebou životní sezonu, spekulovalo se o jeho nominaci do reprezentace, koupit ho chtěla věhlasná Sparta, všechno to krásné se mu ale během pár vteřin rozpadlo jako domeček z karet při rutinní zdravotní prohlídce. Rána to byla o to větší, že se cítil naprosto fit, na vrcholu sil. Stoper David Lischka (24) se pro web bezfrazi.cz rozpovídal o nemocném srdci i následné operaci, díky níž mohl resuscitovat svoji sportovní kariéru.
„Pane Lischko, trpíte nedomykavostí aortální chlopně. Je to srdeční vada, která není slučitelná se životem sportovce. S okamžitou platností musíte skončit s tréninkem i profesionální kariérou,“ dozvěděl se krutou novinu v lednu 2019 při vyšetření před vysněným přestupem. Krve by se v něm nedořezal. „Konec kariéry, teď?“ říkal si.
Dal si hlavu do dlaní a rozplakal se. „Fakt jsem brečel dost. Před cizími lidmi úplně poprvé,“ svěřil se. Postupně se ale jeho mysl začala vracet do normálu. „S odstupem času nejspíš můžu říct, že mi Sparta dala šanci odhalit můj problém dřív, než se něco stalo,“ vzal si to pozitivní plejer, jehož hrudník zdobí dlouhá jizva.
Je za ni rád. Chirurgický zákrok mu přes úvodní skepsi zachránil sportovní život. Konkrétně specialista Štěpán Černý, který jej prostřednictvím agenta Davida Nehody sám kontaktoval. „Kdybych do toho tenkrát nešel, nikdy bych sám sobě neodpustil,“ prozradila nynější opora ostravského Baníku.
Na sále strávil šest hodin! „Při celé operaci šlo o jedinou věc: Aby se jim povedlo udělat plastiku srdce bez zavedení jakéhokoliv implantátu, který by mi v dalším životě sportovní aktivity znemožnil,“ řekl. A popsal, jak se po operaci cítil: „Začal jsem vnímat až další den. Viděl jsem šest hadiček, které vedly z mého těla do přístrojů, co vydávaly různé zvuky.“
O těžkých chvilkách se veřejnost dozvěděla až s odstupem několika měsíců na vyhlášení Fotbalisty roku, kde přebíral cenu pro největší talent. „Tou dobou jsem se už začal vracet k tréninku,“ vzpomíná. I když na Letné díru do světa neudělal, v Ostravě se rychle stal tahouhem. To vše také díky obětavosti své maminky, když mu bylo nejhůř. „Vzala si volno v práci a několik týdnů se o mě doma v Praze starala, jako bych byl znovu malé dítě. Nosila mi domů nákupy, protože já sám nic těžkého zvedat nemohl. Vařila mi, uklízela,“ líčil…
Celý příběh o návratu nadějného fotbalisty si můžete přečíst ZDE>>
