9°C
Ozařování nádoru ho dostalo na vozík. Svatoš vyhlíží další paralympiádu i přes komplikace
S problémy se dokáže rvát jak v životě, tak ve sportu. Stolní tenista Petr Svatoš (32) se chce probojovat do Paříže, kde se v příštím roce budou konat paralympijské hry. Na největší akci pro parasportovce už rodák z Chrudimi startoval, a dokonce si za skvělý výkon odvezl cenný kov. Zopakuje úspěch i tentokrát?
Jakoby se mu smůla v dospívání lepila na paty. Ve 13 letech diagnostikovali Petrovi Ewingův sarkom, což je nádor kostí, který se nejčastěji vyskytuje právě u dětí a adolescentů. Následovala okamžitá léčba, tedy operace, chemoterapie a ozařování a transplantace kostní dřeně. Právě ozařování se ale stalo důvodem, proč držitel bronzové medaile z paralympijských her v Tokiu skončil na vozíku.
Vysoká daň za léčbu
„Ozařovali mi místo, které bylo velmi blízko míchy. Tím pádem ji porušili," vysvětlil Petr Blesku. „Někdy ve druháku se začaly projevovat vedlejší účinky ozařování tak, že mi začala odumírat mícha. Nikdo moc nevěděl, co se děje. Všichni si mysleli, že se to vrátilo, ale po další operaci a vyšetřeních se zjistilo, že to je opravdu ta poradiační nekróza, jak tomu říkali. Během dalších čtyř, pěti měsíců jsem se s chodícího člověka dostal na vozík," přiblížil dramatické chvíle.
Svatoš nejdříve ztrácel cit v jedné noze. Nedokázal rozpoznat teplo ani chlad. Zprvu tomu nepřikládal důležitost, ale jakmile se to začalo dít i v případě druhé nohy, začal jednat. Trvalo ale dlouhé čtyři měsíce, než lékaři zjistili, co za Petrovými problémy stojí. Konečná diagnóza? Petr už nikdy nebude chodit!
„Trvalo to půl roku, tři čtvrtě roku, než jsem se s tím vyrovnal. Hodně pomohli nejen kamarádi a rodina, ale také rehabilitační pokoj v Kladrubech. Pobyt tam byl super na naučení základních návyků v jízdě na vozíku i při nácviku samostatnosti," prozradil Svatoš.
Turnaj jako životní zlom
V Kladrubech se český reprezentant poprvé setkal se sportem handicapovaných. Jeho ctižádost ho pak dostala až na paralympijské hry. Ze začátku věnoval většinu času florbalu. Mimo jiné si ale vyzkoušel i lukostřelbu, basketbal či stolní tenis, u kterého nakonec zůstal. „Na prvním nebo na druhém turnaji v českém poháru, jsem si uvědomil, že chci být právě ve stolním tenise lepší,," přiznal Svatoš. „Viděl jsem tam naše hráče, kteří už měli mezinárodní úspěchy jako třeba paralympijské medaile. Tam jsem zjistil, že to je to, kam bych to chtěl dotáhnout."
Petr na sobě začal tvrdě makat a kýžený výsledek se dostavil. Během soustředění ve Zlíně se dozvěděl, že poletí do Tokia na paralympiádu, kam se dostal přes divokou kartu. „Byl jsem na pokoji s dalším bývalým českým reprezentantem Jardou Hadravou, tak jsme to společně rovnou oslavili, protože to byl obrovský úspěch a taky velké zadostiučinění k tomu všemu tréninku, námaze a dřině, co jsme tomu všemu společně s trenérem dali," rozplýval se parastolní tenista, který v Japonsku získal společně s Jirkou Suchánkem bronz. Od té doby je podle Petra vše profesionálnější. Poslední rok a půl trénuje každý den. . Pokud se ale on i Suchánek kvalifikují na paralympijské hry do Paříže , tak už společně hrát nebudou.
Do Paříže s jiným parťákem
Situace je totiž o něco komplikovanější. „Jsou nová pravidla, a s nimi i nové koeficienty bodůza různé druhy handicapů. Jirka Suchánek je tzv. dvojka a hraje tedy v kategorii TT2, já jsem trojka, což dává součet a koeficient pět. Pokud bychom nastoupili společně, tak bychom měli obrovskou nevýhodu, protože jsou kategorie s koeficienty do čtyř bodů a do osmi bodů. A my bychom měli ten nejmenší možný počet a hráli bychom proti méně handicapovaným sportovcům. Dospěli jsme tak k dohodě, žeJirka bude hrát nejspíše s Martinem Zvolánkem, což je také skvělý hráč, a stejně jako Jirka je taky kvadruplegik, takže těmto dvěma čtyři body dohromady vyjdou. Já budu hrát s Filipem Nacházelem, což je další můj kolega z Tokia. Ten je čtyřka, takže nám to vychází na sedm bodů, což už je velmi hratelné. Tam už nejsou žádné velké rozdíly," vysvětlil.
Kromě radosti ze sportu ale Petr přiznal, že ho kvalifikace na paralympiádu poněkud stresuje a svazuje. Obzvlášť, když vidí ostatní sportovce, jak tvrdě trénují. „Nějak si to musím urovnat v hlavě, protože ze začátku byl ten stres menší, pak to začalo postupně přicházet, když jsem si začal uvědomovat, co to může nebo nemusí přinést," řekl Svatoš. „Nemůžu to ale se stresem moc přehánět. Paralympiáda je nyní pro mě ten největší cíl a chci se tam určitě dostat," dal závěrem jasně najevo, že to myslí vážně. A proč by ne? Petr je koneckonců bojovník se vším všudy, takže účast na paralympijských hrách v příštím roce je reálná. Potřebuje k tomu odcestovat na mezinárodní turnaje a nasbírat dostatečné množství bodů.
