Lukáš Rohan
11. února 2023 • 14:45

Diskuze není na místě, Rusko do sportovního světa nepatří

Vstoupit do diskuse
16
Video se připravuje ...
TOP VIDEA
Zlín - Bohemians: Těžký direkt pro domácí! Prekop posílá klokany do vedení, 1:2!
Priske: Jsme nejlepší. Kuchta je v ráži, měl by jet na EURO
VŠECHNA VIDEA ZDE

KOMENTÁŘ LUKÁŠE ROHANA | Nejen v mé sociální bublině na Twitteru aktuálně rezonuje, možná spíš doutná, jedno téma, určitě se k vám také dostalo. Možnost startu ruských/běloruských sportovců na OH v Paříži. Necelý rok po zahájení ruské ofenzivy na Ukrajinu se tohle téma otevřelo. Pro mě naprosto nepochopitelně.



Za normálních okolností bych neměl ze své pozice potřebu vyjadřovat veřejně svůj názor. K normální situaci máme ale daleko.

Vím, že se pouštím na tenký led, teď ale mlčet nedokážu, ani nechci.

Tak zaprvé, dle dostupných informací situace na východě zdaleka nevypadá nikterak růžověji oproti době, kdy MOV (Mezinárodní olympijský výbor) rozhodl o sankcích vůči Rusku/Bělorusku, naopak. Jaký by tedy měl být racionální důvod, proč od trestu upouštět?

Chápu, že se tím výbor zabývá. Je víc než pravděpodobné, že vcelku jiný pohled na věc budou mít lidé z Asie, Afriky… Jedná se o mezinárodní instituci, kde by měl zaznít každý hlas.

Jeho schůzi bych si ale ve zkratce představoval nějak takto. Válka stále trvá, tenhle fakt je naprosto dostačující. Téma smeteno ze stolu, další… Aktuálně bychom my, jako Evropané, měli vysvětlovat, proč je účast ruských sportovců v době invaze nepřípustná.

Možnost výjimek by za mě dávala smysl pouze v případě, kdyby se hned na začátku komunikace jasně řeklo, za jakých podmínek budou moci sportovci startovat pod neutrální vlajkou. Pokud někdo dlouhodobě žije v zahraničí, nebo emigroval po zahájení útoku, nemá s režimem nic společného, distancuje se od něj, ani jím není podporován, měl by mít podle mého názoru právo startu jako uprchlík. Ruská propaganda je možná téměř všemocná, ale tohle neporazí.

Naopak si myslím, že pokud by ruská společnost zaregistrovala, že cesta k úspěchu vede i ze zahraničí, možná by to mohlo být prospěšné. Ale, zda by se tohle k nim dostalo, těžko říct…

Proč něco takového nezaznělo hned na začátku, když už se téma nakouslo, tomu opravdu nerozumím. Jiné možné výjimky, nebo samotná účast ruských sportovců, nejsou vůbec na místě.

Na nedávném soustředění ve Spojených arabských emirátech jsme se potkali s ruským týmem vodních slalomářů. Měli jsme i společné tréninkové hodiny na vodě. Podotýkám, že o tom nerozhodujeme my, ani oni, pouze místní rozpis tréninků.

Už tohle setkání bylo velice podivné. Troufám si tvrdit oboustranně. Nebavili jsme se. Upřímně, s Rusy jsme se nikdy moc nebavili. Kromě pár výjimek, většina nevypadala, že by o to stála. Pro férovost je potřeba dodat, že minimálně z mé strany to bývalo relativně podobné. Navíc i jazykové dovednosti bývaly zásadním problémem, který nás většinou odděloval. Má generace už buzeraci ruštinou naštěstí nezažila.

Jednou na pozávodní afterparty mi ruský deblkánoista nabídl, abych si s ním vyměnil reprezentační tričko. Na to jsem mu řekl, že kdyby žil můj děda, a viděl mě v jeho triku s nápisem Russia, hned by mi ji vlepil. Nerozuměl, ale asi pochopil…

Nedovedu si představit, jak by to vypadalo na největších mezinárodních závodech, kde by samozřejmě navíc startovali i Ukrajinci. O to ale v současné chvíli ani nejde. Pořád věřím, že tohle se přece stát nemůže. Zatím se o ničem takovém ani nerozhodlo.

Jen nedávná vyjádření MOV působí naprosto zoufale. Možná si jen testují, co jim případně společnost dovolí. Každopádně tím vším pouze špiní pověst olympijského hnutí.

Jako stát podporujeme Ukrajinu, měli bychom v tom být jednotní. A proti tomuto tématu se vymezit hned od začátku. I proto se mi nelíbila komunikace Českého olympijského týmu, který se hned v počátku nepostavil jasně do odporu proti téhle možnosti. Důvody můžou být různé, ve válečné situaci ale nejsou na místě. Stáhli jsme trenky ještě v dáli před brodem…

Argumentace obsahem olympijské charty, nebo postojem OSN, což je kvůli vlivu Ruska úplně mimo, aktuálně nedává velký smysl. Reálné činy a události jsou podstatnější. Olympijská charta není to nejdůležitější. Navíc k jejímu porušování nemusíme chodit do minulosti tak daleko.

Řeší se i možný bojkot olympiády. Jako sportovec si nedokážu představit situaci, že se dlouhodobě snažím o nějaký cíl, kterého sice dosáhnu, ale nemůžu se ho dotknout. Byla by to obrovsky těžká situace, nejenom pro sportovce, ale pro sport obecně. Nic však srovnatelného s tím, co aktuálně zažívají lidé na Ukrajině každý den…

My bychom však měli udělat vše, aby k tomuto řešení vůbec nemuselo dojít.

Čekal bych jasný odpor proti možnosti startu ruských sportovců. Pokud více národních výborů pohrozí případným společným bojkotem v mimořádné situaci, kdo vyhraje?

A kdyby ani to nestačilo, čemuž nevěřím, pak by bylo opravdu na místě posoudit, zda olympijské hry mají větší hodnotu než naše morální zásady.

Další podstatnou věcí je, jak se k situaci postaví jednotlivé mezinárodní sportovní federace. To ale nijak nesouvisí s tím, v jaké situaci jsme teď my. Odmítáme sice ruskou účast, když to tak ale dopadne, tak si to s nimi rozdáme… Slovem my myslím i nás sportovce, sice v té roli aktuálně vůbec nejsme, ale olympijský výbor nás do ní částečně postavil. Případné rozhodnutí nechal na nás. Podotýkám, kdyby ta situace opravdu nastala.

Vím, říká se mi to o něco snadněji než těm, kteří o tom opravdu rozhodují. Je mi jasné, že v tom budou hrát roli faktory, na které já nedohlédnu. Vlastně ani nechci. Teď to chce ale vytáhnout odvahu, a jasně odsoudit nelidské zločiny, proti kterým lze bojovat tak, jak sami můžeme.

Tohle je ta moje cesta.

Na sítích jsem se v poslední době nejednou setkal s názorem, že sportovci se k tématu moc nevyjadřují. To smysl dává, zaznívá však i klišé, zažité asi z dob komunismu, jinak mu vůbec nerozumím, že sportovci se o nic nezajímají, nemají přehled, a nevidí dál než za svůj obor.

Tak s tím já tedy nesouhlasím, a občas mi to i nedá, a musím se postavit do role obhájce proti tomuto tvrzení. Sportovci jsou jen lidé, a stejně jako ve společnosti najdete různé jedince, tahle škála bude podobně fungovat i mezi námi. Každý jsme v něčem odlišný, máme právo na svůj názor, máme právo i mlčet.

Mlčení nemusí znamenat souhlas. Je však dobré občas být slyšen. I když se to nemusí všem líbit…

Kdybych teď ale mlčel, dostal bych od dědy facku druhou.

Vstoupit do diskuse
16
Články odjinud


Články odjinud