22°C
Vítěz Dakaru Macík a jeho Katka: Co je doopravdy živí?
Praha-Pankrác, Pilot Cafe, deset hodin dopoledne. U stolků útulné kavárny jednají, randí nebo jen tak klábosí zákazníci. Kávu připravuje baristka a majitelka Kateřina Smejkalová (36), žena vítěze Rallye Dakar 2024 Martina Macíka (34). A právě on mi přináší čerstvě připravený, voňavý kofeinový nápoj.
O triumfu posádky Martina Macíka v kategorii kamionů na letošní Rallye Dakar už bylo napsáno po právu hodně. Nedělní Blesk se proto rozhodl představit čtenářům dakarského šampiona trochu jinak. Méně písku, více kávy, dalo by se říct. Proč kávy? Martin se svou partnerkou Kateřinou provozují v Praze už dvě kavárny. Tak jsme k nim tuto středu zašli na kafčo…
Kateřino, vy tady takhle tvoříte kávu každý den?
Kateřina: „To ne, jen když je potřeba. Ale jinak se tady snažím být pravidelně, v gastronomii to jinak nejde, musíte být u toho, jinak to nefunguje.“
Martine, vy také připravujete pro zákazníky kávu?
Martin: „Už snad také něco o kávě vím, ale to je doména mojí ženy a našich baristů, ti se tomu už věnují hodně let. Já výjimečně pomohu, když je potřeba.“
Kateřina: „Pro nás není snadné zmíněné pravidlo osobní účasti v gastronomii dodržet. Máme dvě malé děti a Martin je čtyři měsíce v roce na závodech. Ještěže máme skvělý tým, který se dokáže o kavárny postarat, aniž bych tu musela být dennodenně, když je Martin pryč.“
Jak jde kafe vašemu manželovi?
Kateřina: „Ještě nejsme manželé… A jde mu to dobře!“
Martin: „Kateřina je moje žena, to zní hezky a je to pravda. Také jsem jí nejdřív udělal dvě krásné děti, aby mi neutekla… Teď už je to jedno, že nebyla svatba, ne?“(směje se)
Když jste se seznámili, to ještě asi Martin zdaleka nebyl tak slavný...
Kateřina: „Poznali jsme se, když jel svůj první Dakar, to znamená v roce 2013.“ Martin: „Tehdy jsem jel jako navigátor v posádce Vlastimila Vildmana a skoro nikdo mě neznal. Takže Kateřina do toho šla s tím, že nevěděla, co dělám nebo co budu dělat.“
Kde jste se poprvé potkali?
Martin: „Tenkrát jsme s kamarádem, navigátorem Františkem Tomáškem, zvaným Ferry, každý pátek obráželi bary. A když jsme byli zrovna v jednom pražském, narazil jsem tam na svou ženu…“
Kateřina: „No… On na mě nenarazil, ale prošel kolem mě, já se za ním otočila a úplně jsem si řekla: Ty jo, tak na tohohle fakt nemám. A asi za hodinu mi někdo šlápnul na nohu… Zvedla jsem hlavu, a tam stál Martin.“
Martin: „Trošku jsem zakopnul. A je pravda, že jsem se otočil a chtěl dát někomu takzvaně do držky, klasicky, znáte to. A byla tam ona… Tak jsem ji musel samozřejmě pozvat na drink. A na baru jsem zjistil, že nemám peníze.“
Dobře se uvedl frajer, co?
Kateřina: „Říkala jsem mu, že je to v pohodě, že zaplatím. A on že ne, že peníze má u sebe kamarád, že platí tak na střídačku a teď zrovna on u sebe nemá cash. Tak takhle jsem poznala i jeho kámoše Ferryho.“
Martin: „Tak to bylo a vypadalo to trošku blbě.“
Na druhou stranu to byla perfektní zkouška, zda není Kateřina zlatokopka, jak se říká!
Kateřina: „Martin byl v té době student, po jeho slávě jsem určitě nešla… A bez všeho klišé, bylo to takové to na první pohled!“
Martin: „A pak jsme už byli spolu, první roky měly svoje úskalí, jako každý vztah, ale rozuměli jsme si a zůstali spolu.“
Pak už jste věděla, že se Martin věnuje poměrně riskantnímu sportu, bála jste se o něho?
Kateřina: „Na začátku, prvních pár let, jsem se bála. Ale když teď odjíždí, třeba na letošní Dakar, se už nebojím. Vím, že by neudělal nic, co by ohrozilo jeho a posádku.“
Jak jste prožívala, když letos Martin jako první český pilot kamionu po 23 letech vyhrál Dakar?
Kateřina: „Každý rok, když odjížděl na Dakar, jsem doufala, že konečně vyhraje a pak už tam nikdy nepojede. Teď už vím, že to tak není, procitla jsem. A když tam jel letos, tak jsem si pro změnu říkala: Teď už to musí konečně vyhrát, jinak by to bylo trapný! A když se mu to povedlo, tak jsem to oplakala. Jsem na něho pyšná. Triumf je spravedlivá odměna za to úsilí a všechno, co do toho za ty roky dal.“
Martin: „To je skvělý, že tohle slyším. Když jsem odjížděl na Dakary, tak jsem od ní slyšel: Teď musíš vyhrát, nebo už ti nebudu vařit!“
Je to pravda?
Kateřina: „Bylo toho na mě docela dost, děti, normální vaření, a ještě jsem posádce připravovala podle naší receptury takový mix, co jedli během závodu při etapách. Domácí müsli tyčinky, vločky, sušené ovoce a tak. Když jsem to letos před Dakarem dokončila, bylo to v půl třetí ráno, měla jsem toho dost.“
Martin: „No byla slušně řečeno pěkně naštvaná…“
Kateřina: „Tak jsem Martinovi řekla: Lásko, když letos nevyhraješ, už ti to jídlo příští rok neudělám. Dám recepturu ženám navigátora a mechanika, ať to udělají ony.“
Martin: Ještěže jsem vyhrál! (směje se) Jasně, že ji chápu, stará se o děti, o mě, o domácnost, vyvařuje, měla toho dost.“
Od jídla a Dakaru pojďme ke kávě, koho z vás napadlo otevřít si v Praze kavárnu?
Martin: „Žena v tomhle oboru dělala, bez toho bychom se do kavárenství nikdy nepustili. Musím taky říct, že postupně a pod malým nátlakem z mé strany se z normální servírky ve čtyřce, když jsem ji poznal, vypracovala až na baristku, vedoucí a nakonec i manažerku v kavárně. Pak jsem ještě musel vydělat nějaké peníze, abychom to mohli odstartovat, a následně nastal ten moment, kdy jsme mohli jednu kavárnu koupit.“
Jak to probíhalo?
Martin: „Vyhlédli jsme si ji a Kateřina tam nastoupila jako taková naše skrytá manažerka. Po dvou třech měsících jsme dali kavárnu majitelům z dobré vůle trošku do kupy, dostali ji do černých čísel. Bohužel byznys je tvrdý – pak už nám ji nechtěli prodat za peníze, co jsme měli domluvené, chtěli o dva miliony víc. Tak jsme odtud odešli a našli si v roce 2019 na Letné vhodné prostory. Čtyři měsíce ji chystali a v říjnu otevřeli.“
Kateřina: „Martin tehdy odjel na závody do Maroka, tak jsem to otvírala sama s novým týmem lidí a v lednu dalšího roku jsem i porodila naše první dítě.“
Kde jste se inspirovali při skladbě jídelního a nápojového lístku?
Kateřina: „Posbírala jsem všechny inspirace z předchozích kaváren, kde jsem dělala, nějakým způsobem jsme to upravili, aby to bylo dokonalejší.“ Vy jste určitě věděla, že je docela řehole provozovat kavárnu, takže se vám do toho asi moc nechtělo, že?
Kateřina: „To je pravda, Martin rád realizuje a já spíš o těch věcech mluvím a mám z nich větší respekt i strach. On do toho naopak jde po hlavě, takže kdybych ho neměla a netlačil mě do toho, abych přestala vydělávat peníze jiným lidem, tak by se to neuskutečnilo.“
Martin: „Žádnou ženu k ničemu nedotlačíte, jediná šance je dotlačit ji k tomu, aby si myslela, že je to její nápad!“ (směje se)
Povedlo se vám každopádně otevřít…
Martin: „Stálo to víc peněz, než jsme zamýšleli na začátku, ale chtěli jsme udělat hezkou příjemnou provozovnu, kde by se lidé cítili dobře. Máme rádi design, čistotu, hygienu, úroveň. Je to jednoduché, vzdušné, skandinávský styl.“
Jak máte v tomhle podnikání rozdělené úkoly?
Martin: „Já mám na starosti finance, marketing, papíry, přijímání lidi. A moje žena provoz kavárny, nabídku a podobně. Vše ale nyní předáváme nové manažerce a našemu skvělému týmu.“
Když jste se pustili do kavárenství, plyne z toho, že máte rád kávu?
Martin: „Do té doby jsem kávu vůbec nepil, ale hlavní bylo, že moje žena v tomhle oboru pracovala a měla znalosti i zkušenosti. Já jsem dělal a dělám hlavně v marketingu, to mě živí, ale vždycky jsem chtěl mít nějaký lokální byznys. Ale nerozuměl jsem tomu, kdybych neměl ženu, která tomu hoví, nešel bych do toho.“ Taháte si takzvaně práci domů?
Kateřina: „Když na to mám náladu, tak i doma vymýšlíme, co bychom třeba mohli vylepšit. Teď už to ale hodně utichlo, už se moc doma nebavíme o práci, snažíme se relaxovat.“
Je obtížné udělat opravdu dobrou kávu?
Martin: „Vypadá to složitě, ale když má člověk trošku selského rozumu, je to velmi jednoduché na pochopení. Musí k tomu mít nějaký cit, ale není v tom žádná alchymie. A předpokladem jsou samozřejmě vysoce kvalitní kávová zrna.“
Jakou máte nejradši kávu?
Kateřina: „Já jsem cappuccinová.“
Martin: „Jak jsem říkal, já kávu nepil vůbec, a teď už jsem na ní závislý! A nejraději mám filtrovanou.“
Radí vám někdo třeba s novými trendy, technologiemi?
Martin: „Jasně, špičkoví baristé nám radí v rámci jejich světa kávy, kam se posunout, jaké přístroje kupovat, do čeho investovat, jakou kávu odebírat, jak se o ni starat.“
Přicházejí k vám zákazníci proto, že jste šampion Dakaru Martin Macík?
Martin: „Někteří ano, na začátku to tak bylo víc, ale teď jsou to malé desítky zákazníků. Na tom to postavené není a ani jsem to tak nechtěl.“
Proč název Pilot Cafe?
Kateřina: „Hodně lidí si myslí, že je to spojené s Martinem jako pilotem, ale tak to úplně není. To je jen sekundární efekt.“
Martin: „Na začátku jsme s grafi kem vymýšleli název, dostali několik nápadů a ten Pilot se nám líbil.“
Kateřina: „Jedním z důvodů bylo i to, že když u nás na Letné vyjdete z kavárny, vidíte na Národní technické muzeum, a tam je vystavené velké letadlo. Takže Pilot Cafe, ne?“
Martin: „Uvnitř jsme nechtěli jít extrémně jen do letadel. Máme tam ručně malované obrazy s leteckou tematikou, pak jsou součástí designu kovové plochy s nýty jako na letadlech.“
Nenapadlo vás třeba obléknout obsluhu jako letecký personál?
Martin: „To víte, že napadlo, chtěl jsem na začátku, aby holky, které obsluhují, měly oblečení jako letušky. Ale to mi neprošlo.“
Kateřina: „To už by bylo moc, nehledě na to, že na začátku jsme měli v týmu třeba letušky, které před tím pracovaly na palubě letadel.“
Otevřeli jste v roce 2019 a pak přišel covid, jak jste přežili?
Kateřina: „Měli jsme naštěstí už silnou základnu stálých zákazníků, kteří nás po celý covid podrželi. Každý den jsme měli podobné tržby, co nám dělali pořád stejní zákazníci. Bylo to obtížné, nikoho jsme ale tehdy nepropustili, vydrželi jsme to.“ Martin: „Věrní zákazníci byli jeden faktor a druhým byl fakt, že naše kavárna pro nás nebyla finančně stěžejní podnikání. Kavárny nebyly to jediné, co jsme dělali.“
Kdy jste otevřeli druhou kavárnu na Pankráci, kde se teď bavíme?
Martin: „V březnu loňského roku, úspěšně funguje a teď přemýšlíme, kde otevřeme třetí. Já mám rád číslo tři, takže tři kavárny, chtěl bych ten triangl uzavřít.“
Takže třeba i třetí dítě?
Martin: „Možná, až budeme tu třetí kavárnu otevírat, možná budeme mít i třetí dítě!“
Kateřina: „Bez komentáře…“ (směje se)
