Hrdý Macík se vrátil domů. Emoce se ani nedají popsat, hlásil vítěz Dakaru
Na české vítězství v kategorii kamionů se čekalo dlouhých 23 let. Až letos ovládl Rallye Dakar pilot Martin Macík. „Jsem strašně moc hrdý, že se nám to podařilo. V cíli jsme slavili s tátou. Emoce se ani nedají popsat,“ líčil po návratu do Česka. Členy jeho týmu MM Technology vítaly na letišti stovky fanoušků a přivítání proběhlo také v Sedlčanech.
Letos startoval na Dakaru už podvanácté – dvakrát se účastnil jako navigátor a desetkrát jako pilot. Ve 34 letech slušná bilance. V letošní edici slavného závodu se Martin Macík dostal do čela v šesté etapě a první místo již neopustil. Nakonec porazil druhého Aleše Lopraise s velkým náskokem hodiny a 54 minut.
„Bylo to úžasné, projeli jsme cílem a chvilku jsem hledal slova. Děkujeme všem lidem v týmu, sponzorům i fanouškům, kteří za námi stáli. Dokázali jsme to, jsme vítězové,“ radoval se Macík. Po Karlu Lopraisovi se stal teprve druhým Čechem v historii, který slavný závod dokázal vyhrát.
V cíli synovi k životnímu úspěchu gratuloval také Martin Macík starší. On sám na Dakaru v minulosti několikrát startoval. Ačkoliv o účasti v rallye snil už od 80. let, dlouhé roky mu na to scházely finanční prostředky.
Po revoluci začal podnikat a rozjel v Sedlčanech tiskárnu. Když se mu na přelomu milénia začalo dařit, rozhodl se, že si velký sen konečně splní. Koupil ojetý závodní kamion, který na Dakaru soutěžil v roce 1992 a vydal se s ním na slavný závod. Psal se tehdy rok 2003.
Z počátečního amatérského nadšení se později zformoval profesionální tým, který vyvíjí a staví závodní kamiony. „Před lety se táta rozhodl, že pojede na Dakar, a teď už je to více než dvacet let, co se náš tým účastní závodů. Když si vezmete, že se letos jel 46. ročník, znamená to, že se naše jméno objevilo skoro na polovině všech Dakarů. To je opravdu zápis do historie a jsem na to hrozně hrdej,“ řekl Macík junior.
S navigátorem Františkem Tomáškem a mechanikem Davidem Švandou si během závodu prožili i spoustu krušných chvil, kdy šlo o život. „Často nastávaly situace, kdy jsme jeli v prachu za někým, ať už to byl kamion, buggina nebo třeba motorka. Když letíte pouští a vjedete do prachu, nic nevidíte. Jenže pak se najednou zničehonic ten prach rozestoupí a vy před sebou máte díru, skok, kameny, sráz, skálu... A vy si s tím musíte v ten daný moment poradit. Je to je strašně nepříjemný a ohrožuje to nejen výsledek závodu ale i zdraví,“ uvedl.
Za vítězství tým obdržel sošku velkého beduína. O tom, kam si ji vystaví, má už je nyní jasno. „Stoprocentně si ji dám k sobě do kanceláře, kterou mám v Sedlčanech a kde trávím nejvíc času. Mám tam svůj dakarský koutek, kde je úplně všechno od modelu mého kamionu přes různé medaile. Soška je fakt nádherná, ale obrovská, takže musím ještě vymyslet, kam ji přesně umístím,“ usmál se Macík.
