Nová kniha o královně Alžbětě odhalila: Tajemství olympijské scény s Bondem

Autor nové královniny biografie Craig Brown se při pátrání po stopách vzniku »olympijské bondovky« vrací o 10 let zpátky do roku 2002, kdy zemřela královnina matka. Podle jeho zdrojů se Její Výsost od té doby cítila v otázce veřejného vystupování určitým způsobem svobodnější. To potvrzuje například i její bývalý tajemník lord Janvrin, podle nějž by scéna byla za života »královny matky« nemyslitelná. Považovala by ji prý za zcela nedůstojnou.

Ostatně předpokládali to i samotní tvůrci. Ti do Buckinghamského paláce původně vyrazili pouze s dotazem na kostým, který hodlá panovnice na olympijský ceremoniál obléknout, aby mohli stejným vybavit její dvojnici. Jaký byl ale jejich šok, když Alžbětina garderobiérka nadhodila, že by si možná královna ve snímku sama ráda zahrála, a navrhla, že se jí zeptá.

Její Výsost po krátké konzultaci nejenže souhlasila, ale dokonce sama přišla s návrhem, že sepisování dopisu před nedočkavým Bondem malinko protáhne, aby diváci byli v napětí, zda se jedná skutečně o ni, nebo o dablérku. Ve snímku také původně neměla mluvit, to se jí ale nelíbilo a trvala na tom, že když už v něm vystupuje, musí něco říct. Svou repliku »Dobrý večer, pane Bonde« pak pronesla s naprostou grácií a režisér její výkon označil za »zázrak na jeden záběr«.

Svou účastí na celé akci Alžběta nešokovala jen veřejnost, ale také svoji rodinu, pro niž to bylo naprosté překvapení. Princové William a Harry prý byli naprosto u vytržení a při závěrečné scéně, kdy (nyní už zastoupena kaskadérem) skáče z vrtulníku, křičeli: „Do toho, babi, do toho!" Skutečnou královnu pak na stadionu uvítal ohromující potlesk a celý ceremoniál zanechal v dějinách olympiády nesmazatelnou stopu, kterou jen tak něco nepřekoná.