Nové detaily tragédie biatlonistky Dahlmeierové (†31): Smrtelná poloha a poslední SMS
Všechno šlo podle plánu, situace se ale velmi rychle tragicky zvrtla. Biatlonová královna Laura Dahlmeierová (†31) zemřela jen pár hodin poté, co z výškového tábora poslala svou poslední zprávu...
Byla neděle večer, podmínky na hoře Laila Peak byly ideální a ředitel agentury Shipton Treks Muhammad Iqbal se rozhodl přes satelitní telefon zkontrolovat svou slavnou klientku. „Ptal jsem se, jak se jim leze a pozdravoval ji od Thomase Hubera, který byl zrovna v základním táboře Latok a ptal se na ni," popsal.
Laura mu v zápětí odpověděla: „Ahoj, prosím taky Thomase moc pozdravuj. Sedíme ve stanu ve výškovém táboře v 5 400 metrech. Všechno šlo dneska celkem hladce. Marina a Laura."
Osudná půlhodina
Druhý den ráno vyrazily obě horolezkyně stěnou k vrcholu, toho ale nedosáhly a rozhodly se vrátit. Situace ve stěně se totiž začala dramaticky měnit. „Do oblasti náhle přišel teplý vzduch, sníh změkl a začal být nestabilní," vysvětlil Huber Bildu.
Po poledni v 5 700 metrech zasáhla dvojici při slaňování kamenná lavina. Marina byla níže mimo její dosah, mohla jen bezmocně sledovat, jak Lauru trefil do hlavy obří kámen a odmrštil její bezvládné tělo do stěny. „Kdybychom tam byly o půl hodiny dřív, dostaly bychom se včas do bezpečí," litovala později na tiskové konferenci. Podle Hubera přitom udělaly všechno správně, měly prostě smůlu. „Mnoho lidí si myslí, že horolezci chtějí jen dosáhnout vrcholu. Ale to není pravda. Pravý horolezec je s horou spojen - a hora mluví svým vlastním jazykem. Laura a Marina tomuto jazyku naslouchaly," řekl.
Poloha těla řekla vše...
Dahlmeierová po nehodě nereagovala a dostat se k ní bylo pro Marinu nemožné, zalarmovala proto Iqbala, který ihned povolal vrtulník a požádal také o pomoc Thomase Hubera, který měl organizovat pířpadnou pozemní záchranu. Helikoptéra však mohla kvůli špatnému počasí a blížící se tmě vyletět až druhý den ráno. „Ty hodiny byly strašné. Pořád jsem na ni myslel: »Prosím tě vydrž, přežij tuhle noc.«," vyprávěl Huber.
Když s nimi pak armádní pilot přiletěl k »Laile«, spatřili nejprve Marinu, která jim mávala z bezpečí tábora, kam se v noci po hrůzném zážitku a navzdory pokračujícím sesuvům dokázala sama dostat. Plni obav pak záchranáři včele se zkušeným Američanem Jacksonem vyletěli podle přesných souřadnic za Laurou. Pohled na její tělo jim ale bohužel vzal všechny naděje. „Poloha těla nenechávala na pochybách - nepřežila," hlesl Huber.
Terapie v horách
„Na horách jsem ztratil mnoho přátel. Samozřejmě se sami sebe ptáte: Stojí to za to? Stojí za to riskovat? Ale když jsem se vrátil z hory, najednou mě přepadla myšlenka, která připomínala Lauřin tichý úsměv. Každou vteřinu svého života žila vědomě. Byla vzorem pro to, jak žít život celým srdcem – se vším, co v člověku je,“ popsal Huber, čím ho dvojnásobná olympijská vítězka inspirovala.
Cestou k uzdravení z tohoto traumatu je teď pro něj návrat k lezení, v původně plánované expedici se rozhodl pokračovat. Má ale obavy o Lauřinu parťačku. „Já se vracím do hor. Pro Marinu to ale bude těžší, protože se bude muset vrátit domů a čelit každodennímu životu. Doufám ale, že se klid pomalu vrátí a že pak všichni pochopí, co se stalo,“ věří.