Demitrův kamarád popsal poslední telefonát před tragickým letem: Pavol původně letět neměl!
Po tragédii v Jaroslavli se datum 7. září zapsalo do paměti hokejových fanoušků černým písmem. Letecká havárie připravila o život prakticky celý hokejový tým, jehož součástí byli i čeští hráči Josef Vašíček (†30), Jan Marek (†31) a Karel Rachůnek (†32). Po jejich boku tehdy cestoval i slovenský útočník Pavol Demitra (†36), jehož kamarád nyní popsal mrazivou vzpomínku...
Web Sport24.sk tento týden přinesl rozhovor s Viliamem Ružičkou, který byl kamarádem Pavola Demitry. Hokejistův přítel se vnořil do vzpomínek a popsal poslední společný hovor před tím, než rodák z Dubnice nastoupil do osudného letadla. Původně přitom s týmem do Běloruska odletět neměl...
„Věděl, že nebude hrát, protože měl nějaké zranění. Ale sám nabídl realizačnímu týmu, že na úvodní zápas sezóny v Miksu poletí se spoluhráči,“ vylíčil Demitrovo rozhodnutí, za které nakonec slovenský reprezentant zaplatil životem.
„Když nastupoval do letadla, ještě jsme spolu telefonovali. Chtěl vědět jak dopadlo setkání s panem Galisem,“ popsal Ružička, který se ten den se slovenským politikem a bývalým fotbalistou setkal kvůli projektu pro mládež, jehož měl být Pavol tváří a současně měl věci šéfovat.
„Je tedy celkem možné, že jsem byl poslední, s kým si povídal,“ připustil Ružička, který po tragédii letěl do Ruska a spolu s dalšími lidmi řešil převoz Demitrova těla. Původně se také řešila identifikace těla. Pavolův tatínek tuto roli odmítl a vzala ji na sebe jeho maminka, která se s Růžičkou měla vypravit do Moskvy.
„Po pár hodinách mi však volal pan Jozef Migaš (tehdejší slovenský velvyslanec v Rusku, pozn. redakce), že Paľa už identifikovali podle tváře a na základě tetování na ruce. A rodiče už přiletět nemusí,“ vyprávěl Demitrův kamarád, který přiznal, že na Pavola chodí pravidelně zavzpomínat k místu jeho posledního odpočinku.
„Ať už na výročí smrti, jeho narozeniny nebo svátek... ale někdy jen tak, když mám slabou chvilku. Jdu si tam jen tak zavzpomínat. Svého času jsem měl doma i množství věcí, které mi ho připomínaly, ať už dres nebo hokejky. Ale dal jsem je do restaurace Hokejka na trenčínském zimním stadionu, ať to lidé vidí,“ uzavřel vyprávění Ružička.