Kubík: Na Američany nemáme

Začátkem týdne se stal sportovním ředitelem druholigového FC Hradec Králové, klubu, z něhož se ke hvězdné kariéře odrazil.

Proč jste se rozhodl pro návrat do českého fotbalu?
„Po angažmá u olympijské reprezentace USA jsem se vrátil domů. Bydlím v Pardubicích a působím v tamním fotbale, který je ale na divizní úrovni. Hradec mě oslovil někdy po Novém roce. Dlouho jsem to zvažoval, ale nejprve jsme se prostě nějak nedomluvili. Nechali jsme celou věc otevřenou s tím, že budu hradecké zápasy sledovat v průběhu celého jara a pak se třeba domluvíme.“

Tak to bylo extrémně krátké jaro, ne?
„Bohužel výsledky mužstva byly velmi špatné. Takže se mi z Hradce ozvali po utkání s Jihlavou a já jsem se rozhodl nabídku přijmout.“

Jdete s kůží na trh, přitom to vlastně nemáte zapotřebí. Proč jste se tak rozhodl?
„Já jsem v tomhle klubu vyrostl. Jsem Východočech. Bydlím v Pardubicích a ve fotbale tam pořád pracuju. A mám ambice přivést sem zase kvalitní fotbal. Záměrně neříkám nic o první lize. Ligové ambice jsme měli před sezonou a všichni vidíme, kde jsme. Hrajeme o záchranu.“

S jakou vizí přicházíte?
„První, co jsem musel udělat, byla změna trenéra. Měli jsme špatný podzim a první tři zápasy jara byly stejné nebo horší. Vybral jsem Václava Kotala. Je to kouč, který svými zkušenostmi a přehledem může našemu týmu pomoci. Zvážili jsme všechna pro a proti a jeho asistentem jsme udělali Michala Šmardu, který u týmu působil a dobře ho zná. Tím může trenérovi pomoci. Teď musíme zapracovat na zlepšení výkonu. Musíme předvést lepší hru a vyhnout se sestupu. To je první krátkodobý cíl.“

Začínáte v pátek na Dukle, která má postupové ambice. To není lehký start...
„No právě. Ale já věřím tomu, že při maximálně zodpovědném výkonu
a trošce štěstí nemusíme být bez šancí. Každopádně musíme bodovat co nejdřív.“

Máte vůbec kádr na klidný střed tabulky?
„Jsem ve fázi poznávání. Všechno proběhlo velice rychle. Tým jsem viděl v podzimní sezoně a na jaře dvakrát v domácím prostředí. Fotbalisty máme. Ale musíme zapracovat na jejich mentalitě. Musíme z nich dostat to, co skutečně umí. Vymačkat z nich, co v nich opravdu je.“

V tom můžete pomoci svými zkušenostmi z USA?
„Ano, v USA je tenhle systém mentální přípravy hodně rozvinutý, ale je postavený pro trošku jinou mentalitu lidí, než jaká je vlastní nám. Američané jsou jinde. Jsou tvrdší, sebevědomější. My jsme jiní. Vezměte si náš tým. Hraje o bytí a nebytí a na to je strašlivě hodný. To prostě nemůže být.“

A není problém, jak tomu někdy bývá, ve financích?
„Po ekonomické stránce jsme na druholigový klub zajištěni velmi dobře. Peníze na výplaty máme, kluci je dostávají včas. Po téhle stránce mají klid na svou práci.“

Do Hradce však jdete určitě s nějakou větší vizí...
„Myslíte určitě na první ligu. Ale já se dívám jen na těch jedenáct zápasů. Přece neplácnu, jak chci do první ligy, když nevím, jestli nespadnu z té druhé. Rozumně: musíme se zachránit. Potom uvidíme. Před podzimem musíme vhodně doplnit mužstvo a říct si, že chceme hrát atraktivní fotbal a umístit se co nejlépe. Pak třeba můžeme myslet na ligu. Problémem Hradce byla velká fl uktuace hráčů. Tým se pořád měnil. To je špatně. Teď půjdeme postupně. Nejdřív záchrana a konsolidace mužstva. Pak další věci.“

Nelákalo vás zůstat přece jen v USA?
„Myslel jsem na to. Nabídky byly, angažmá, která jsem tam zažil, stála za to. Ale na druhé straně s sebou pořád vláčím rodinu, není chvíle klidu. Vyhodnotil jsem to tak, že zůstanu doma. Mám tu rodinu a chci pomoct východočeskému fotbalu.“

Proč se v Hradci fotbalu dlouhodobě nedařilo či nedaří?
„Nebyl jsem tak blízko, abych mohl všechno hodnotit. Byl jsem tu chvíli, pět měsíců, když klub vlastnil pan Voda. A už tehdy to na mě působilo jako úpadek. A k tomu taky došlo.“

Udělal jste několik změn. Přijdou další?
„Nebylo jich tolik. Jen jsem vyměnil kouče a trenéra brankářů. Žádné další změny neplánuju.“

Nezkusíte zlákat nějaké zajímavé americké fotbalisty?
„Dobří hráči tam jsou. Pomohli by nám i do ligy. Ale MLS si je pohlídá. Prodá je za pořádný kopec dolarů do Anglie. Nebo si je nechá. Bojím se, že jsme v tomto ohledu bez šance.“