Zbončák: Jarolíma jsem nesnesl

Na jaře 2009 sleduje práci Zbončáka ve druholigovém Třinci pár stovek lidí. „Ještě mám ambice jít výš,“ říká však třiatřicetiletý levonohý univerzál, jenž uznává kouče Hřebíka.

Kam se Zbončák ztratil? Na podzim fotbalový cestovatel paběrkoval v Bohemians Praha. V týmu prvoligového nováčka odehrál šest zápasů, a pak se rozhádal se spolumajitelem klubu Josefem Jíchou.

„Šlo i o peníze. Nechtěl bych to rozmazávat. Rozešli jsme se zkrátka ve zlém,“ přiznává majitel titulů s Libercem a se Spartou. Odchod byl nevyhnutelný.

Zbončák následně zaklepal na dveře mateřského klubu, v němž působil až do svých osmnácti let. Na jaře mu chce pomoci k záchraně druhé ligy. Pak se nejspíš postěhuje zase o dům dál...

Ve vašem profesním životopise najedeme deset klubů. Není to až moc?
„Třeba v Brně jsem byl šest let. Pak jsem začal kluby střídat rychle. Ničeho nelituju. Nedovedu si představit, že bych byl na jednom místě celý život. To pro mě není. Mám rád změny. Bydlím v Praze, kde mám dům. Ale jsem světoběžníkem, zvyknu si všude. Hlavně když jsem se svou rodinou. Byl jsem v Řecku a v Rusku, takže už přežiju všechno.“ (směje se)

ZBONČÁKOVY KLUBY

Brno, Liberec, Sparta Praha, Dynamo Moskva, Slavia Praha, Most, Iraklis Soluň, Hradec Králové, Bohemians Praha, Třinec

Nechybí vám nabité stadiony, mediální sláva a špičkový fotbal?
„Chybí, nechybí? (přemýšlí) Zažil jsem to celý život. Teď se bez toho obejdu. Působil jsem ve velkých klubech. Ale roky se nedají zastavit. Po odchodu z Bohemky jsem potřeboval sehnat angažmá, kde mi dají smlouvu jen do léta. Jsem rád, že vyšel Třinec. Mám tady kořeny, příbuzné. Dohodli jsme se na smlouvě do konce června a bez opce. Jsem tu na hostování. A dojíždím za rodinou do Prahy.“

Takže už pomalu myslíte na konec kariéry?
„Je fakt, že Nedvědové a Maldiniové hrají do čtyřiceti. Uvidíme, třeba se ještě do první ligy vrátím. Nejsem úplně smířený s tím, že budu hrát níž. Ve fotbale je všechno možné. Ještě chci určitě tři čtyři roky hrát. Jsem zdravej, nikdy jsem neměl žádné vážné zranění. Snad to tak vydrží. Po skončení kariéry bych chtěl zůstat u fotbalu. Nejlépe jako trenér. Třeba se jednou natrvalo přestěhuju zpátky do Třince a začnu pracovat tady. Kdo ví. Anebo si otevřu hospodu.“ (směje se)

Třinec hraje na spodku druhé ligy. Musel to pro vás být i finanční skok...
„Samozřejmě. Člověk se musí trošku uskrovnit. Ale já jsem tu jen od prvního března do třicátého června. To se dá zvládnout.“

Znal jste někoho z mužstva?
„Pouze Jardu Chlebka z první ligy. Ostatní kluci pro mě byli noví. V téhle fázi jara je to na těžkých terénech jen o bojovnosti a o důrazu. Proto necítím rozdíl mezi první a druhou ligou. Když jsem viděl zápas Žižkova se Střížkovem, bylo to úplně stejné, jako když jsme hráli my proti Opavě.“

Bohemians Praha říkáte Střížkov. Na to ale jsou v klubu alergičtí...
„A to nám podle mě škodilo. Kdybychom si nechali jinej název, třeba Dropa Střížkov, tak lidé vůči nám nemají takovou averzi. Kam jsme přijeli, tam nám nadávali, že jsme falešná Bohemka. Tím jsme si možná proti sobě okolí popudili. Bohemians z Dolíčku mají spoustu fanoušků po celé republice. A dali nám to pocítit. Já někdy řeknu Bohemka, jindy Střížkov. Neřeším to.“

Během své květnaté kariéry jste poznal mimo jiné trenéra Jaroslava Hřebíka. Jak na vás zapůsobil?
„Vzal si mě do Dynama Moskva. Bohužel ho brzy vyhodili a pak také všechny další Čechy. Podle mě je Hřebík odborník, fotbalu rozumí. Uznávám ho. Má pokrokové názory, jde s dobou. Spousta lidí se mu ale v Česku směje. Některým hráčům se nelíbí jeho impulzivní chování. Nemají ho rádi. On po hráči chce, aby fotbalem žil a věnoval se mu čtyřiadvacet hodin denně. Mně jsou jeho názory sympatické. Ke mně se choval vždycky dobře. Když někdo něco fláká, tak to má se Hřebíkem těžké. Ale pokud poctivě maká, nemá s ním problémy.“

A jak jste vycházel ve Slavii s Karlem Jarolímem?
„S ním jsem se nesnesl. Proto jsem odešel.“