Jak na Liverpool? Z Ladislava Škorpila sice žádnou radu nevypáčíte – už jen proto, že tehdejší „reds“ mají s těmi současnými „červenými“ společného jen Gerrarda a Carraghera - ale přesto by měli sparťané zpozornět.

Liberec pod koučem Ladislavem Škorpilem sehrál v roce 2000 s pozdějším vítězem Poháru UEFA výtečný dvojzápas, přestože po dvou prohrách 0:1 a 2:3 z pohárové Evropy vypadl.    

Když si na zápasy s Liverpoolem vzpomenete, co se vám okamžitě vybaví?
„Velice příznivé hodnocení, jak ve veřejnosti, tak v odborných kruzích. Ohlasy jsem zaznamenal až na Slovensku od takových kapacit jako Jozef Vengloš, že utkání bylo po taktické stránce velice dobře zvládnuté. V Liverpoolu jsme dostali gól až v samém závěru utkání po trojnásobné chybě. A televizní záběry nám ukázaly, že nám byl upřen pokutový kop za stažení Lazzara Liuniho v pokutovém území.“

Takže se vám jako první vybaví nečekaně příznivý výsledek?
„Samozřejmě bylo zážitkem už jenom hrát na stadionu bez zábran a bariér, kde jsme byli v kontaktu s diváky, kousek od nás seděl Houllier, ale vemte si tehdejší sílu jednotlivých mužstev. Byli jsme tehdy s Libercem nováčky na evropské scéně. Pro Liberec to byl teprve druhý evropský soupeř. Prvním byl švédský Norrköping, který navíc postoupil, myslím, za slušnost. A hned po něm jsme šli na Liverpool, který potom i celou soutěž vyhrál. Výsledek byl samozřejmě velice příznivý, ale byl podložený i hrou.“



Jakou?
„Nebyla pasivní. Hráli jsme aktivně obranu v takovém našem tradičním českém bloku. Byl to takový systém pavučinek, do kterých jsme chytali obávané soupeře. A každé příležitosti jsme dokázali využívat k tomu, abychom ohrozili i soupeřovu branku.“

Co bylo hlavní příčinou úspěchu?
„Týmový výkon. Samozřejmě musel být proti takovému soupeři podpořený hraničními individuálními výkony. V zápase docházelo i k zajímavým soubojům. Za Liverpool hrál Heskey a střetával se s Lexou, který byl mnohdy v osobních soubojích úspěšnější.“



Musel jste bojovat s nervozitou u hráčů?
„Myslím, že k nějaké velké nervozitě nebyl důvod, protože jsme tam neměli co ztratit a hráči si to mohli užívat, protože pro řadu hráčů byl už jen start na takovém stadionu a v takové kulise výjimečný. To je stejná nervozita, která provází jakékoliv vystoupení herce na divadelních prknech. A taková nervozita by měla zmizet ze začátkem zápasu.“



Dal byste Spartě nějakou radu?
„Myslím, že vědí sami, co mají dělat a že jim nikdo radit nemusí. Ono se ani nedá vycházet z utkání, které bylo sehrané v roce 2000, když máme rok 2011. Vždyť je to jedenáct let.“

Půjdete se na na Letnou podívat?
„Mám pozvání, leč zároveň bych se měl v sedm hodin zúčastnit divadelního představení v hradeckém divadle Drak. Pakliže budu v divadle, tak předpokládám, že zápas uvidím jen v televizi, ale ještě se musím rozhodnout.“