Škorpil: Z jakého důvodu bych měl odstoupit?

Zažil jste někdy větší zklamání?
„Zklamání jsou vždy stejná, v tom není žádný rozdíl. Byl jsem čtyřikrát ve finále domácího poháru a vyhráli jsme ho jednou, vloni jsme prohráli se Spartou na penalty... Nemyslím, že se to nějak liší. Bylo to mé 44. utkání v evropských soutěžích, vždy jsme museli nějak vypadnout a nikdy to nebylo příjemné.“

Taková prohra však musí bolet ze všech nejvíce. Je to tak?
„Všechno se nějakým způsobem dnes komercializuje a v tomto utkání byl na nás vyvíjen největší tlak právě proto, že se neustále zdůrazňovalo, o jaké peníze se hraje.“

Nenapadla vás myšlenka na rezignaci?
„Neměla by být taková otázka spíše směrována na některé naše politiky?“

Souhlasím, jenže jsem sportovní redaktor...
„Já si svědomitě plním své úlohy, bez korupčních skandálů, nejezdím na jachtách... Pracuji od nevidím do nevidím pro Slovan. Z jakých důvodů bych měl odstoupit?“

Infarktový penaltový rozstřel mezi Libercem a Bukureští.


Jen se ptám, protože třeba Jana Nezmara po tak bolestivé prohře napadly i tak černé myšlenky, jako skončit s kariérou. Udělal byste tedy zpětně něco jinak?
„Určitě ne. Myslím si, že jsme byli dobře připravení. Po zápase v Bukurešti jsme si řekli, že jsme dosáhli úspěšného výsledku. Díky tomu, že jsme byli dobře připraveni. A myslím, že na tento zápas jsme byli neméně dobře připraveni. Jsou dvě krajnosti, které mohly nastat.“

Jaké?
„Při takovém náskoku může na jedné straně dojít k podcenění, což si myslím, že v tomto případě nedošlo. A pak je druhá krajní mez. Takzvaný strach z vítězství. A s tím jsme se až tak nevyrovnali, na některých hráčích bylo vidět, že nejsou ve své kůži. To vše je odvislé od psychiky, která hraje v pohárových zápasech největší roli, protože chyby nejdou z hlediska výsledku napravit. Je to o průběhu zápasu a my jsme zažili dva diametrálně odlišné zápasy.“

V Bukurešti jste rychle branku dali, kdežto teď rychle dostali.
„Bukurešť dala hned gól a připomněla si, že to je zápas hratelný. Vzhledem k tomu, co se dělo během utkání, jsme to na svou stranu mohli dostat jedině tím, kdybychom dali gól. K tomu jsme měli iks možností, leč se tak nestalo. Pokud bychom dali gól, napravilo by to vše. V ten moment bychom dostali výsledek pod svou kontrolu. Věřím tomu, že gól by zvedl úroveň naší hry, že by si hráči začali na hřišti věřit a měli více sebevědomí.“

Co vás napadlo, když jste inkasovali tak brzy a stalo se přesně to, před čím jste varoval?
„Že je to špatně. Nic příjemného. Byl to pocit zmaru.“

Jak vám bylo při penaltovém rozstřelu?
„Tam se dá jen modlit! Co člověk může dělat? Němě zírat a být připraven na nejhorší, pokud nechcete jako přímý účastník dostat infarkt. Už dlouho jsem nebyl na EKG a myslím, že brzy půjdu... Hráči mě ale překvapili, že byli tak úspěšní a že to vydrželi až do desátého rozstřelu. Myslel jsem, že zkolabujeme dříve.“

Asi narážíte na to, že liberecký kádr je hodně mladý a poměrně nezkušený. Vidíte v tom velký problém?
„To je samozřejmě problém z hlediska toho, že proti sobě byl potenciál zkušených hráčů a nezkušených hráčů. Pro naše hráče je to obrovská zkušenost, ale škoda, že je nemohou sbírat dále i v dalších utkáních.“

Gólman Zbyněk Hauzr po utkání přiznal, že trenér Bonetti vás trochu zaskočil sestavou, když v základní sestavě byli jen tři hráči, kteří hráli od začátku i v Bukurešti. Zaskočil vás opravdu?
„Nevím, čím by nás měl zaskočit, když se všichni jejich hráči prezentují tím samým - rychlostí, prací s míčem, dynamičností. Je otázka, kteří hráči byli lepší...“

Jak myslíte, že taková rána může ovlivnit mužstvo v dalších zápasech?
„To je vážný problém. Nálada v kabině byla u každého hráče jako po úmrtí nejbližšího příbuzného. Je vážný problém mužstvo do dalšího zápasu postavit psychicky na nohy. Hraje se už v neděli (na hřišti Bohemians Praha) a hráče z tohoto pohledu čeká těžší zápas než s Bukureští.“