Fotbalisté Plzně dnes projdou ostrou zkouškou. Přesně v osm hodin středoevropského času vyběhnou k odvetě 3. předkola Evropské ligy na hřišti Besiktase Istanbul (první zápas 1:1). Na Inönü Stadium je čeká nejen silný soupeř, ale především bouřlivé a nepřátelské prostředí...
Krátce před jednou hodinou odpoledne dosedá na istanbulském letišti speciál s fotbalisty Viktorie Plzeň. Na pomezí Evropy a Asie je vítá polojasná obloha a pořádné parno. Rtuť teploměru se šplhá přes hranici třiceti stupňů.
„Máte štěstí, normálně je tady ještě o deset víc, ale v minulém týdnu pršelo a zem je nasáklá vodou,“ vysvětluje velkou vlhkost opálený chlapík, jenž dostal výpravu na starost.
Když klubový autobus míjí na jedné z křižovatek velký stánek se suvenýry Besiktase, prozradí: „Jsem fanoušek Galatasaraye, takže při zápase budu na vaší straně.“ Poté se jen krátce zmíní o třetím istanbulském velkoklubu. „To jsou ti z Asie, ani nevím, jak se jmenují.“ Po krátké pauze s notnou dávkou odporu přece jen vyslovuje název Fenerbahce...
Fotbal je u Bosporu skoro jako náboženství. Poznal to na vlastní kůži i trenér Pavel Vrba. Ihned po pasové kontrole ho oblehla asi patnáctka tureckých novinářů. Televizní štáb si dokonce vyžádal i doktora výpravy. „Ptali se ho, jak se tady cítíme a jestli máme nějaké problémy,“ přiblížil obsah dotazů Jaromír Hamouz, obchodní a marketingový manažer Viktorie.
Zástupci sedmé velmoci již možná naráželi na to, co čeká výpravu aktuálně vedoucího týmu Gambrinus ligy dnes večer. Stadion Inönü, jenž je jediným na světě, ze kterého vidíte na dva kontinenty, se totiž během zápasů borců v černobílých dresech mění v žhnoucí kotel.
Hráčům soupeře se z toho rámusu může pořádně zamotat hlava, vždyť místní fanoušci drží evropský rekord v hlasitosti fandění. Během duelu s Liverpoolem se jejich hlasivky vybičovaly ke 132 decibelům.
Co na bouřlivou kulisu říkají samotní hráči? „Hlavně se z toho nepos...“ vyhrkne upřímně brankář Lukáš Krbeček, pro něhož bude duel pořádným testem. Ještě na jaře totiž působil v Příbrami a o evropských pohárech si nechával jen zdát. Nyní se postaví zády k možná nejhlučnějšímu kotli na světě.
„Trenér brankářů Čaloun mi už říkal, že když tady chytal jeho syn Michal za Spartu, měl plné brankoviště zapalovačů a drobáků,“ říká Krbeček. „Možná by to chtělo helmu, třeba tu, jak nosí Petr Čech,“ doplňuje s úsměvem.
