Možná si Italové mysleli, že to v Praze budou mít jednoduší, ale těžko soudit. Trenér Delio Rossi také udělal dvě změny v sestavě, které jsem moc nečekal. Nehrál stabilní krajní obránce Mattia Cassani, ani záložník Antonio Nocerino, ale pořád to byli jen dva hráči. To by nemělo tak markantně ovlivnit výkon celého týmu.

Hlavně první poločas se mi nelíbili, jako by nevěděli co s balonem.

Pořádně si ani nenahráli. Gól a šance Maccaroneho bylo vlastně to jediné, co si vypracovali. Když to pak prvních dvacet minut druhé půle zlepšili, zase inkasovali a Sparta už díky té brance měla navrch. I když pak ještě Palermo snížilo na 2:3, nevěřil jsem, že má ještě šanci vyrovnat. Kontaktní gól přišel pozdě.

Překvapilo mě, že Sparta dala dva góly ze vzduchu, Italům chyběl důraz, nechali domácí odcentrovat, a pak je ještě nepokryli před brankou. Je fakt, že druhý gól Kladrubského byl opravdu pěkný.

Ve hře Palerma jsem znovu viděl charakteristické rysy, které si pamatuji už ze svého působení. Mockrát se na hřišti potvrdilo, že se při rozehrávce nejčastěji opírají o Liveraniho. V první půli se mu tolik nedařilo, ale v té druhé poslal před branku pár hezkých balonů a hned z toho byly nepříjemné situace. Právě takhle vlastně padl i druhý gól Palerma. Je to jejich klasický styl přechodu do útoku.

Tipoval jsem remízu, bohužel mi ten tip nevyšel. Nedá se nic dělat. Nechci říkat, že jsem Palermu držel palce, ale je fakt, že jsem se šel na Letnou podívat na ty jejich ofenzivní akce, které oni umějí. Ale nedočkal jsem se. Je to pro mě trošku zklamání.

I přes ten výsledek si stále stojím za tím, že Sparta v Palermu spíš prohraje. Bude to úplně jiný zápas.

Palermo to bude chtít odčinit. Pro fanoušky by totiž bylo stokrát horší, kdyby takovým způsobem nezvládli zápas doma. To by jim teprve dali pořádně sežrat.