V základní sestavě Slavie bude pravděpodobně jedno velké překvapení. Na levý kraj obrany by se měl postavit Tomáš Jablonský alias Baggio.
„Ta přezdívka je podle Roberta Baggia. Když jsem byl malý, nosil jsem jeho dres,“ usmívá se jedenadvacetiletý mladík.
Poslední půlrok jste strávil na hostování v Kladně. Byl to ve vaší kariéře zlomový moment?
„Určitě. Bylo to hodně přínosné, protože jsem tam odehrál všechny zápasy, co se daly. Nějakých dvanáct v základu, dvakrát jsem nastoupil v průběhu. Získal jsem hlavně větší sebedůvěru.“
Co je pro mladého hráče v začátcích nejdůležitější?
„Získat právě tu sebedůvěru. Podívejte se na světové hráče, třeba Fabregase, a uvidíte, že on měl techniku stejnou jako jiní hráči, jenže měl vyšší sebevědomí. Je důležité i to, jak vás přijme parta.“
Skládá hudbu, píše textyBěhem soustředění Slavie v německém Bad Göggingu svým spoluhráčům vyhrával. V recepci hotelu Mark Aurel byl k dispozici klavír. Baggio za něj usedl a spustil. „Kluci mě do toho nutí,“ směje se. „Ale vždyť hraje hezky,“ chválí záložník Theodor Gebre Selassie. Pro Jablonského všechno začalo zbytečným dárkem k narozeninám. „Už si to přesně nepamatuju, ale když jsem byl menší, dostal jsem od někoho takové malé klávesy,“ vypráví. Hudební nástroj dlouho ležel ladem. Až před víc než rokem na něj začal Jablonský vyťukávat první tony. „Slyšel jsem něco v rádiu a zkusil jsem si to přehrát. Chytlo mě to tak, že jsem si před rokem musel koupit velké klávesy!“ Stejným způsobem pokračoval Jablonský i dál. Poslechl si písničku, vyzkoušel akord na klávesách a pak už přehrál celou skladbu sám. To ovšem slávistickému obránci nestačilo. Začal skládat vlastní hudbu, vlastní texty, které sám interpretoval. „Jsou to takové balady,“ vysvětluje. Muzikální talent v sobě přitom objevil nedávno, ve dvaceti letech. Nikdy na nic nehrál, ani rodiče jej v dětství nenutili hrát na hudební nástroj. „Kdysi jsem to zkusil na kytaru, ale moc mi to nešlo,“ usmívá se Jablonský. Brzy si možná budete moci koupit jeho vlastní cédéčko. „Už jsem složil deset skladeb, ještě tak tři a můžu to vydat,“ culí se. |
Musí se člověk snažit, aby ho starší spoluhráči vzali mezi sebe?
„Je to o typu člověka. Když jste introvert, je těžké se do toho dostat. Musíte čekat, až vás někdo osloví. Když jste extrovert, tak to zkoušíte na všechny. Já jsem něco mezi, a tak jsem zvolil prostřední cestu. Ještě mi ale něco chybí, abych to byl úplně já, ovšem to přijde s časem.“
Kdy jste začal tušit, že vám to ve Slavii nyní vyjde?
„Myslím, že zlomový byl zápas s Plzní. Bylo to první utkání, kdy jsem hrál levého beka. Tam jsem dal vůbec první gól za Slavii a utkání mi vyšlo. Tam jsem pocítil, že bych se mohl prát i o základ.“
Jak to člověk pozná?
„Od kluků, že vás po zápase pochválí a tak. I na tréninku už si můžu dovolit víc. Nejsem pod tlakem, jsem uvolněnější, spoluhráči mi dávají najevo, že mi věří.“
Nyní nastupujete v obraně. Vždy jste však byl levý záložník, ne?
„Osobně mám nejraději útok. I když jsem tam hrál jen rok na Žižkově. Jinak jsem byl levým záložníkem. Až na Kladně jsem ke konci hrál levého beka. Možná to inspirovalo i trenéra Jarolíma.“
Nevadí vám, že se posouváte do defenzivy?
„V dnešní době není levý bek úplně levým bekem, je to spíš levé křídlo. A my hrajeme systémem, že levý bek je záložníkem nebo až levým útočníkem, takže to pro mě není žádný problém. Cítím se dobře.“
Od kdy se vám přezdívá Baggio?
„Když jsem byl malý a bylo mistrovství světa 1994 v Americe, koukali jsme s bráchou na zápasy a na zahradě hrávali fotbal. A když bylo finále Itálie s Brazílií, já jsem si na bílé tričko napsal nápis Baggio, brácha zase Romário. Později jsem si koupil dres a začal ho nosit i na tréninku. Od té doby se to se mnou veze.“
A spoluhráčům ze Slavie jste se představil jako Baggio?
„To nejde! To by mě asi poslali někam. Taková přezdívka se prosazuje těžce. Ale přes kluky z béčka, kteří do áčka přišli se mnou, se to nakonec ujalo. Až na výjimky mi tak říká každý.“
Vy ale nejste slávistický odchovanec, že...
„Ne, kopal jsem dlouho za Háje, pak rok za Viktorii Žižkov, no a pak jsem se zašel sám přihlásit na Slavii.“
Sám? To vás tam opravdu nikdo nedoporučil?
„Ne. Zjistil jsem, kdy mají tréninky, zašel jsem na jeden, pak na druhý, no a pak se táta zeptal, jestli mě chtějí do přípravy. Oni řekli, že ano, a tak jsem tady.“
