Hable: Baník není krokem zpět

Nechce, aby jej média vynášela do oblak. Prý by se mu to vrátilo. O zážitcích z Fiorentiny a také o prvních dojmech nabytých v ostravském Baníku vyprávěl naopak ochotně.

Nepovažujete návrat z Itálie do Česka, byť zřejmě jen dočasný, za krok zpět?
„Za krok zpět nepovažuju nic. Ten pobyt v Itálii mi dal moc. Po všech stránkách. Naučil jsem se sám o sebe starat. A samozřejmě co se týká fotbalu, když jste v Itálii, vždycky se toho spoustu naučíte. Je tolik věcí, které se tam dělají a u nás ne.“

Co například?
„Oni jsou do fotbalu úplní fanatici. Takže i v Primaveře, soutěži juniorských týmů, kterou jsem hrál, nás trenér nutil, abychom znali všechny podrobnosti o týmu, se kterým hrajeme. Abychom si je sami zjišťovali. Po zápase se tam trenéři s hráči dokáží bavit hrozně dlouho o jediném momentu toho utkání, kolikrát třeba ne tak podstatném. Třeba o jednom jediném faulu.“

Má to vždycky smysl?
„No, nevím jestli vždy. Samozřejmě je v pořádku, když si trenéři s hráči vyříkávají věci nebo třeba jen mezi sebou. Ale někdy jsem měl pocit, že se prostě chtějí o fotbale jenom hádat.“

Nebude vám to přece jen v české lize chybět?
„Nemyslím si. V české lize, alespoň co mám teď možnost poznávat, se trénuje poctivě. Ale hráč tady není pod takovým tlakem. Ten jsem cítil i v té Primaveře. Na každém tréninku byl přítomen ředitel odpovědný za mládež, vždycky si někoho z hráčů vytáhl, promlouval s ním a měl dozor nad tím, jak trénujeme. Když pak třeba někdo vypustil trénink, hned si ho zavolali a řešilo se to s ním.“

Stalo se vám to někdy?
„Mně ne. Myslím si, že mě tam brali docela v pohodě.“

Musel jste po příchodu do Itálie některé své návyky zásadně měnit?
„Nejvíce jsem musel myslet na to, že není čas hrát si s míčem. Chvíli mi trvalo, než jsem si na to zvykl. Měl jsem zažité, že dostanu míč, můžu si ho chvíli podržet, pak ho někomu dát. Tam jsem s tím narazil. Musíte míč převzít a na dva, maximálně tři doteky ho poslat dál.“

Vy jste jedním z hráčů, kteří díky svému talentu zazářili v mládežnických reprezentacích, velmi brzy odešli do zahraničí, kde ovšem mezi dospělými nedostali šanci...
„Vím, že tohle se u nás hodně řeší. Někdo říká, že je to dobře, že hráč takhle brzy odejde získávat zkušenosti do velkých zahraničních klubů, jiní zase tvrdí, že odcházet v osmnácti je prostě brzy. To si musí umět vyhodnotit každý hráč. Jestli to zvládne, nebo ne. Třeba i to, že vám tam hrozně chybí domov. To jsem nečekal. Ale chtěl jsem prostě odejít z Hradce Králové. Bylo mi řečeno, že do české ligy ne a že by mě rádi viděli někde venku. Já byl rád. Nešlo mi o to se proslavit, jako že jdu do zahraničí. Chtěl jsem poznat to prostředí.“

Ovšem taky jste chtěl hrát seniorskou soutěž, a to se vám nepovedlo..
„To je pravda. Ale já musím říct, že například po kondiční stránce jsem musel i v té Primaveře dotahovat ostatní. Já bych skoro řekl, že ty juniorské zápasy byly ještě rychlejší než seniorské. Až bych řekl zbrklejší. Zkušenější hráči tak zběsile neběhají, chvíli si míč podrží, rozmyslí se, rozdělí to.“

V Baníku jste odehrál první zápas mezi dospělými. A rovnou proti Dinamu Bukurešť. Byl to z juniorské Primavery velký skok?
„Nejtěžší pro mě bylo vybojovat míč. Což je úkol defenzivního záložníka. V Itálii mezi juniory jsem v každém utkání získal po souboji docela hodně míčů. Proti Bukurešti snad jenom dva. Tihle hráči už si ten balon prostě dokážou perfektně pokrýt a je mnohem těžší se k němu dostat.“

Baníku jste se upsal na rok s opcí. Je to maximální doba, po kterou chcete v české lize působit?
„Rok je dlouhá doba. Abych teď říkal, že se za rok vrátím do Itálie, na to je ještě brzy.“

V Baníku se teprve rozkoukáváte, nicméně co soudíte o kvalitě jeho kádru?
„Když jsem naše mužstvo viděl v zápase s Bukureští, všiml jsem si, že všichni hráči Baníku jsou hodně fotbaloví. A mám takový pocit, že všichni vědí, o co chtějí na jaře hrát. To mě ale nepřekvapilo. Věděl jsem, že Baník má vysoké cíle a tomu odpovídající mužstvo.“