Kapitán. Režisér. Jeden z hlavních lídrů v kabině. Když se v létě 2007 vrátil po pěti letech v zahraničí do Gambrinus ligy a zamířil do pražské Slavie, nemohl tušit, jak dobře se rozhodl. Dnes je Erich Brabec dvojnásobným ligovým mistrem.
V rozhovoru pro Sport se ohlíží za cestou k obhajobě, hlavně k dubnové krizi. „Nevím, jak mladší hráči, ale já s Vaňousem, jsme si to připouštěli hodně.“
Ještě při utkání s Žižkovem zdobil vaši tvář plnovous, nyní jste oholený. Souvisela tahle ozdoba s ligovým finišem?
„Jistě, nosil jsem je přes tři týdny. Tak jako hokejisté berou play off , tak jsem pojal já ligový finiš. Po těch nevydařených utkáních byl pro nás každý duel jako play off . Myslím, že i Pavel Fořt si to nechal narůst. Nebylo to dané tak, že by to udělala celá kabina. Spíše jsem to pojal jako sázku sám se sebou.“
Po kterém střetnutí jste se přestal holit?
„Po nevydařeném venkovním utkání v Brně.“
Shodil jste to ráno po oslavách?
„Ne, už v pondělí večer (po setkání s fanoušky). Na oslavách jsem už byl oholený. Manželka mi říkala, ať si to nechám a jen si to nějakým způsobem upravím, ale já delší vousy nemám moc rád.“
V dubnu jste prožívali těžší období. Kdy to podle vás bylo zpětně nejkritičtější?
„Nevím, jestli nejkritičtější, ale vůbec nám nevyšel zápas na Kladně. Tam jsme propadli. Ostatní utkání nám nevyšla výsledkově, ovšem herně to nebylo špatný. Dubnová utkání byla podobná jako vejce vejci. Většinou jsme soupeře přehráli, jenže oni nám dali góly. V šesti zápasech za sebou jsme prohrávali, to vám nepřidá.“
Můžete teď zpětně přiznat, jestli v kabině zavládla po sérii bez vítězství nervozita?
„Nevím, jak mladší hráči, ale já s Vaňousem (Martinem Vaniakem) jsme si to připouštěli hodně. Často jsme se o tom bavili. Myslím, že i díky tomu, jaká je tady kabina, jsme se z toho dokázali dostat. Jak s Budějovicemi, tak na Žižkově jsme zápasy vyhráli bojovností. Viktorka možná byla překvapená, že jsme se jí vyrovnali v důrazu. Hlavně v první půli, která rozhodla.“
Co jste s Martinem Vaniakem rozebírali?
„On už má něco za sebou, já taky. Kdo jiný by měl v takové situaci, která tu byla, reagovat a nějakým způsobem spoluhráče uklidňovat. Když se objeví kritika, sveze se po zkušenějších. My jsme tomu chtěli čelit a myslím, že se nám to podařilo. Oprostili jsme tým, aby se ho to přímo netýkalo.“
Dívali jste se v tom období do tabulky, pod sebe nebo jste tomu odolali?
„V porovnání s loňským rokem byla situace jiná. Když se tehdy nám přestalo dařit, odstup byl dvou nebo tříbodový. Ale asi každý by vám řekl, že se podívá na výsledky a na rozestupy v tabulce. Kdo říká, že ne, tak lže. My jsme si byli vědomí toho, že když zvládneme domácí utkání a něco přivezeme z venku, titul nám nikdo nevezme.“
Martin Vaniak připustil, že po derby, kdy jste sice pouze remizovali, ale Spartu jasně přehráli, možná přišlo uspokojení. Souhlasíte s ním?
„Už po derby jsem říkal, že jsme ztratili dva body, čímž jsme přišli o vítěznou šňůru na domácím hřišti, a do oslav je daleko. Pak přišlo remízové utkání s Mladou Boleslaví, malinko jsme zapochybovali. Já osobně jsem žádné sebeuspokojení nepociťoval. Vím, jak dokáže být fotbal ošidný.“
Musel jste na někoho v kabině zařvat?
„Od toho je tam trenér. My hráči něco vycítíme, ale aby se musel na někoho zvyšovat hlas, to ne.“
Klíčovým zápasem byl duel s Českými Budějovicemi. Co se dělo v týdnu před tím, sedli jste si spolu s ostatními?
„V téhle fázi už to není tolik o mluvení. My jsme během dubna mluvili hodně a výsledky stejně nepřicházely. Do utkání jsme šli, že je dostaneme od první minuty pod tlak, což se nám povedlo. Takhle jsme se prezentovali na podzim, akorát s rozdílem, že góly jsme dávali snadněji a lehčeji než teď na jaře.“
Říkal jste, že na zvyšování hlasu je v kabině trenér. Musel na vás Karel Jarolím křičet?
„Trenér taky ví, že je to fotbal. Ten je z velké části o psychice. Kdyby ještě někoho okřikoval, tak by to úplně nepomohlo. Nejde o křičení, ale o jeho koučink. On to má v sobě. Nechce na hřišti prohrávat, stejně jako my. Dělá pro to všechno. Ať už při tréninku nebo v zápase to pomáhá.“
Přes potupnou porážku v Kladně byl trenér překvapivě klidný. Vypadalo to, že v porovnání s loňským krizovým obdobím, letos tolik nekřičel.
„Byl klidnější. Je zase o rok zkušenější (směje se). Něco na tom bude. Neřekl bych, že bylo nějaké permanentní dusno. Trenér je od toho, aby udržoval v týmu napětí, ale teď, třeba do Brna jsme jeli na utkání ve dvanácti lidech. To se na tom taky podepíše.“
V období, kdy jste procházeli výsledkovou krizí, se opět začalo v souvislosti s Karlem Jarolímem mluvit o jeho možném přesunu k reprezentaci. Jak jste to jako hráči vnímali?
„Byla tady paralela s loňským rokem, kdy to vyskočilo ve stejnou dobu a objevily se problémy. Trenér hned první den poté, co ta zpráva proklouzla, jasně řekl, ať tyhle informace vypustíme z hlavy a soustředíme se jen na Slavii, protože on zůstává ve Slavii. A co bude po sezoně, to se uvidí. Myslím, že tím bylo řečeno vše. My se pak soustředili jen na hru.“
A co bude po sezoně?
„My nevíme, co bude s námi, natož s trenérem.“ (směje se)
Pokud by se do čela českého fotbalu postavil po červnové valné hromadě Ivan Hašek, je Karel Jarolím největším favoritem na pozici trenéra národního mužstva. Zasloužil by si podle vás tuhle funkci?
„V současné době tady není úspěšnější trenér, než je on. Jestli chce národní tým uspět, a já předpokládám, že chce, pak by měl angažovat nejlepšího kouče. Jestli se bude hrát na mistrovství světa, nebo ne, to je velký rozdíl.“
Ti, kteří zvolili trenéra Františka Straku, si své rozhodnutí obhajovali tím, že je to typ tvrdého trenéra, který umí mužstvo vyburcovat. V tomto se Karel Jarolím od něj moc neliší.
„Trenér Jarolím je motivátor a o pevné ruce už nebylo napsáno hodně. V tomhle směru jsou si hodně podobní. Rozdíl je v tom, že trenér Jarolím teď měl za sebou dvě veleúspěšné sezony. Z toho pohledu by byl asi vhodnější kandidát.“
Poměry v národním týmu byly uvolněnější. Skousli by reprezentanti Jarolímovu přísnost?
„Tam nejde o skousávání. Samozřejmě pro kluky je to jiné, když se vrátí ze zahraničních klubů, vidí se po dlouhé době, takže to z jedné strany chápu. Ale trenér Jarolím je i velký demokrat, takže by si s hráči cestu našel. Myslím, že by ho respektovali, protože za něj mluví výsledky. To je pro hráče taky strašně důležité.“
