AUDIO - Znají se přes dvacet let. Přesto se po zápase na tiskové konferenci pořádně poštěkali. Z hlasu kouče Bohemians Luboše Urbana bylo ještě druhý den poté poznat, jak moc ho trenér Boleslavi Dušan Uhrin ml. rozhněval, když se ošíval podat mu ruku.
Za to mu řekl: „Ještě mi nepodávej ruku, blbečku!“
Jak se vám po hádce spalo?
„Usínalo se mi dobře. S mančaftem jsme měli společnou večeři po zvládnutém zápase, kdy jsme se defi nitivně zachránili. A co bylo, bylo. To neřeším. Patří to k fotbalu a už to pokládám za uzavřené.“
Chcete na to co nejdříve zapomenout?
„Zapomenout nebo ne... Je vidět, že vztahy mezi trenéry jsou obecně vypjaté, nejen korektní. Ale tady došlo k věci, kdy vítám trenéra soupeře na tiskové konferenci, dávám mu přednost a podávám mu ruku a on mi odpoví: No, nevím, jestli ti ji mám podat.“
Naštvalo vás to?
„Uhrin je o deset let mladší, tak si myslím, že by to za prvé mohla být slušnost a že by mohl mít trochu úcty a chovat se normálně. Za druhé se známe dvacet nebo pětadvacet let. Byly tam emoce, a když se choval takto, tak jsem se choval stejně.“
Dušan Uhrin • Foto Aleš Krecl
Řekl jste, že se znáte dlouho. Překvapila vás jeho reakce?
„Abych upřímně řekl, tak si myslím, že dříve byl jinačí. Jestli to on pokládá za normální, tak já ne. A abych já byl za blbého, tak to ani náhodou!“
Impulsem hádky byla jen jeho slova při podání ruky?
„A pak závěr zápasu, kdy nám někde v 88. minutě leží na hřišti hráč a my jsme vědomě zakopli balon. Takže jsem čekal, že z autového vhazování, které bylo zrovna u lavičky Boleslavi, nám ho automaticky vrátí, protože podobnou situaci jsme už řešili.“
Kdy?
„Někdy v 60. minutě Kincl míč vrátil, protože soupeř zakopl balon, když nám ležel na hřišti hráč. A najednou tam pak přijde pokyn z lavičky, kdy křičí na hráče, aby nám míč nedávali. A oni nám ho nedali! To mě rozdivočelo, protože to se má řešit úplně jinak.“
Za svou reakcí si i s odstupem času stojíte?
„Podívejte se, pro mě je to uzavřená záležitost, ale aby na mě někdo kydal, to ani náhodou! Abych to jen přešel, to není můj styl. Když se takhle choval, tak jsem se choval stejně.“
Takže toho nelitujete?
„Nelituji. Za to jedno slovo, které mně tam ulítlo, jsem se mu omluvil. Řekl jsem mu promiň, to jsem neměl říkat. Ale jestliže na mě někdo machruje, tak si to líbit nenechám.“
Mluvili jste spolu potom ještě?
„Ne. vůbec.“
Také jste mu řekl, aby nezaváděl „maďarské móresy“. Co jste tím myslel?
„Když Dušan Uhrin začínal, tak byl jinačí. Povahově, choval se jinak. My jsme spolu vždy vycházeli a bavili se spolu. Ano, byl to vyhrocený zápas, plály v něm emoce, protože k nám přijeli vyhrát a prohráli. Podle mě to prostě neunesl. Nelíbilo se mi to a za tím si stojím. Myslím, že je namistrovanej a že potřebuje trochu srazit. Trochu více pokory by neškodilo. Odpověděl jsem mu podobným stylem. Nevidím v tom nic špatného.“
Mrzí vás tedy jen ta nadávka?
„K fotbalu emoce patří. Prostě jsem to řekl, pak jsem se i na tiskovce omluvil a pokládám to za uzavřené. Dál nemám důvod se s ním o tom bavit.“
Audiozáznam jiné hádky mezi Zdeňkem Ščasným a Petrem Radou
Vraťme se k momentu na hřišti. Trváte na tom, že David Zoubek nefilmoval?
„Protihráč mu vystihl kličku a narazil do něj. Oba se srazili, rozhodčí hru nepřerušil a boleslavská akce byla dohraná. Pak byl zakopnutý balon a hráč na hřišti pořád ležel. Ode mě i od Uhrina je to padesát šedesát metrů, takže nikdo neví, co může být. Uhrin pak povídal, že Zoubek ikskrát ležel, ale stejně tak ležel ikskrát na hřišti Chramosta. Ano, bylo to vyhrocené, oběma šlo o hodně. Jistě, fotbal není pro panenky, ale jestliže vědomě zakopnu balon, tak čekám, že mi ho soupeř vrátí. O nic jiného nejde. Jejich trenér se nezachoval fair play. To mě prostě vytočí.“
Podle pravidel by měl rozhodčí přerušit hru jen v případě viditelného poranění hlavy, břicha či otevřené zlomenině...
„To je v pořádku, já neviním rozhodčího, ale my jsme vědomě zakopli balon, v závěru jsme drželi míč, takže soupeř měl reagovat tak, že dostal balon zadarmo a měl ho okamžitě vrátit. To byl problém hostujícího mužtva a jeho trenéra, který vysloveně na hráče, který zahrával aut, řval, aby ho nevracel. To mě rozohnilo.“
Oni by ale míč neměli zakopávat ani hráči, hru by měl přerušit až rozhodčí.
„Dobře. Ale zakopli jsme ho my. Ležel náš hráč, takže proč ne? Dělají to i jiná mužstva a my nevíme, co s tím hráčem je. To nemůže vědět nikdo. Náš hráč na pokyn jejich hráče zjistil, že náš leží na zemi, tak míč vzal a zahrál ho do autu, abychom ho nechali ošetřit. To je pak věc rozhodčího, že nastaví jen tři minuty.“
Nepokazila vám hádka oslavy defi nitivní záchrany v lize?
„Vůbec. Skončil zápas a já byl nadšený, že ho kluci odmakali, Boleslav je samotřejmě kvalitní soupeř, ve druhé půli nás přehrával, ale zase si myslím, že první půle byla pro nás. Radost převládala. Tohle pro mě byla uzavřená kapitola s odchodem z tiskové konference. Kdyby to nebylo v novinách, tak už o tom nevím. Emoce k fotbalu patří a já nejsem první ani poslední, který se chytl se svým kolegou.“
