Hloušek: Tušil jsem, že půjdu do obrany

Jak se v obraně cítíte?
„Dobře. Ani nemůžu říct, že bych si tam nějak zvlášť zvykal. V obraně to není vůbec špatné. S Jardou Černým si dokážeme vyhovět. Když vyjedu dopředu, on mě vzadu zastoupí. On byl na to zvyklý už s Dušanem Šventem. Já jsem si to zase vyzkoušel v Jablonci. Podobně jsme se protáčeli s Pepou Hamouzem.“

Ale na soupisce jste nikdy jako obránce napsaný nebyl, ne?
„To je pravda. Obránce se ze mě stal až tady. Ale teď už to není tak, že ten, co je v obraně, tam bude pořád a nikam jinam nesmí. Ono se to točí a každý zastoupí toho druhého. Nemám s tím žádný problém.“

V Jablonci po vás trenér František Komňacký vyžadoval obranné úkoly?
„Byli jsme tam na sebe zvyklí s Pepou Hamouzem. Věděli jsme, že on zabíhá z obrany až dopředu. Když jsem ho tam viděl, automaticky jsem šel dozadu bránit. Takže jsem si to už vyzkoušel. Jediný rozdíl je, že jsem byl v Jablonci ten ofenzivnější z té dvojice, hrál jsem normálně v záloze.“

Co na vaši proměnu říká tatínek Jiří, který trénuje jabloneckou rezervu?
„No, co tomu říká Byl překvapený. Ovšem když viděl, jakým systémem se to hraje, nic nenamítal. Jen mě automaticky káral za to, co dělám špatně vzadu, hned si na moji novou roli zvyknul.“

Už vás tedy viděl hrát vzadu?
„Jel se podívat na turnaj v Nové Včelnici. To jsem si hned vyslechl rady. (směje se) Chvilku po zápase už mi dával. Táta mě spíš kritizuje, chvály je málo. Řekne, tady to bylo dobrý, ale pak mi najde pět věcí, které byly špatně. Takže si pak myslím, že jsem hrál víc špatně než dobře. (usmívá se) Taťka jezdí na všechny moje zápasy, je takový blázen. I když jsme třeba hráli pět set kilometrů daleko, přijel tam autem na otočku. Přemýšlel, že by jel i do Rakouska, ale měli zápas. Jinak by fakt přijel.“

Do Slavie jste přicházel jako ofenzivní hráč, překvapilo vás hodně, že jste skončil v obraně?
„Už jsem o tom trochu přemýšlel, když jsem měl do Slavie přijít. S trenérem jsme se o tom nebavili. Ovšem věděl jsem, že Jarda Černý je na levé straně silný a že odešel Dušan Švento. Oni dva se v zápase měnili. S Dušanem jsme navíc oba podobné běžecké typy. Takže jsem trochu předpokládal, že by to tak mohlo být.“

Do obrany jste šel již na prvním tréninku?
„To ne. Bylo to až později. Hráli jsme jen takové modelové zápasy na tréninku a pan Jarolím si mě pak po jednom zavolal. A řekl mi, že by chtěl, abych hrál v obraně. Dodal, že si myslí, že bych v defenzivě problém mít neměl. Tak jsem šel dozadu.“

Zkusil jste oponovat?
„To ne. Věděl jsem, že se mi tam budou otevírat prostory kupředu a že budu moct vyjíždět. Byl jsem tomu od začátku nakloněn. Myslel jsem si jen, že budu mít problémy s posuny. Ale nakonec to bylo v pohodě, z Jablonce jsem na to zvyklý, tady se to jen prohloubilo. Uvědomuju si taky, že mám větší zodpovědnost, nemůžu tolik vymýšlet jako v záloze, musím to hrát jednodušeji. Ovšem útočné úkoly mám taky.“