Na trávníku i mimo něj občas předvede exces, který šokuje. Není zrovna vzorem pro chlapce z nedělní školy. Je mu už 35 let a začíná 19. sezonu v profesionálním fotbale. Přesto Tomáš Řepka zůstává nejlepším stoperem ligy.
Jenže i když to pro něj může být skvělá vizitka, sparťanský kapitán je z toho tak trochu na rozpacích. „Možná je vidět, kde liga je,“ krčí rameny.
Pokud se všichni bez ohledu na vaše vystupování a povahu shodnou, že jste nejlepší obránce v lize, jaká je to vizitka pro ostatní?
„Řeším to už dlouho a bavíme se o tom i s Páťou Bergerem. Podle mě je to smutný. Možná je vidět, kde ta liga je. Nemyslím si, že bych byl na svůj věk až tak výbornej, že by nemohl být nikdo lepší. To ne. Já jinak na tyhle ankety moc nehraju. Ale když na tom ve svým věku tady stačím a vyloženě nemám rychlostně problém s nějakým útočníkem, tak je to dost smutný.“
Chtěl byste mít někoho, o kom byste řekl, že jste ho fotbalově vychoval – i když mnoha lidem asi při téhle představě vstanou na hlavě vlasy hrůzou?
„Já ani nemám tu možnost, protože za dobu, co jsem ve Spartě, se v ní vystřídalo asi devět stoperů. S každým to vždycky bylo hrozně krátké období. Snad nejdelší dobu jsem hrál, matně si vybavuju, s Vaškem Drobným. Samozřejmě bych chtěl někoho takového mít. Vím, jaké to bylo dřív, pamatuju si na Pepu Chovance, Jirku Novotného... Ale dneska na to není čas. Podle mě by spolu stopeři měli hrát co nejdéle, pokud do toho nevleze zranění nebo něco takového.“
Kdo měl v minulosti nejblíže k tomu, aby šel ve vašich stopách?
„To nevím. Nedokážu to posoudit, odpovědět by měli kluci, se kterými jsem nastupoval. Něco si ode mě vzali, četl jsem třeba rozhovor s Tomášem Sivokem, který řekl, že mu to dalo hodně – a to jsme spolu hráli krátce, možná čtyři měsíce. Ale i já si od toho druhého něco vezmu, pořád se mám co učit.“
Vážně?
„Určitě. Nemyslím fotbalové věci, ale hlavně komunikaci. Pochopit myšlení spoluhráče vedle sebe, aby byla souhra dokonalá. Na stoperech hodně záleží, jde o to, aby mě ten druhý cítil a já cítil jeho. To není automatické, musíte se to učit pořád, protože každý hráč má jiný cit pro hru a jinak se pohybuje. Dát to dohromady není jednoduché.“
Rakušan Niklas Hoheneder, který do Sparty přišel v létě, vzpomínal, že už proti vám jeho někdejší spoluhráči z Lince nikdy nechtěli nastoupit. Přispívá takový strach soupeřů k tomu, že se cítíte v plné síle?
„Já jsem si nikdy nezakládal na tom, že přijdu na hřiště a uslyším: Bacha, bacha! To se asi odvíjí od mojí hry a kluci to tak vnímají. Taky do mě šli, kopali mě.“
Zbyl v lize vůbec někdo, kdo si z vás nic nedělá, na koho se sám netěšíte?
„Už dřív jsem zmínil Střihavku. Samozřejmě mezi takové hráče patří Aleš Besta. Moc jich není, ale tihle dva jsou takoví nechuťáci. Hlavně se teď těším na Standu Vlčka, jsem rád, že se vrátil.“ (usmívá se)
Protože raději bude běhat v jiné části hřiště?
„V to doufám. Že už to konečně pochopil.“
Aleš Besta o vás vždy mluvil v dobrém. Těší vás uznání od takového bijce?
„Asi jo. Je stejný typ jako já. Je vítězný typ, bojovník a rváč. Možná má smůlu, že na úkor toho nedává moc gólů, ale je hrozně platnej a mně se jeho styl líbí. Taky jsem už řekl, že je nepříjemný proti němu hrát.“
Uměl byste si představit, že byste nastupovali v jednom mužstvu?
„Stoprocentně. Kdyby se ocitl ve Spartě, byl by platnej a hrával by stejně jako v Brně. Ve Slavii se mu to moc nepovedlo, ale dokážu si představit, že by tady byl.“
Kvůli tomu, že jste Aleši Bestovi hodil míč do obličeje, jste byl v předminulé sezoně vyloučen. Když jste pak na sebe narazili znovu, v jednu chvíli jste si spolu plácli. Jak vás to napadlo?
Nevím, možná to vyplynulo ze situace. Vůbec jsem neřešil, že je to on. Takhle: my jsme spolu nikdy nebyli ve válce, bylo to uměle vyvolaný, že se na sebe netěšíme, bla bla, bla. Byla to nafouknutá bublina, i když chápu, že třeba šlo o větší tahák pro lidi. Já nemám problém podat komukoli ruku.“
EXKLUZIVNÍ ZPOVĚĎ TOMÁŠE ŘEPKY
NAJDETE V ZÍTŘEJŠÍM MAGAZÍNU SPORT
O NADVLÁDĚ SLAVIE
"Počkejte, o tom se přece po dvou letech, kdy vyhrála titul, nemůžeme bavit."
O MLADÝCH SPOLUHRÁČÍCH
"Zvykám si na jejich muziku - ale to se opravdu nedá poslouchat!"
O ODCHODU ŠÉFA DISCIPLINÁRKY KÁROLYIHO
"Byl jsem šťastnej. Zaplaťpánbůh, že už je ten človíček pryč!"
O SVÉ POVĚSTI
"Spousta lidí mi radila: Udělej transparenty, choď s nimi po Praze a říkej? Já jsem jiný, než si myslíte."
O NÁVŠTĚVÁCH FAKULTNÍ NEMOCNICE V MOTOLE
"Nedělám to kvůli popularitě, ale kvůli těm dětem."
