"Mercedes" Švancara: Jsem vážně ukecaný

Ve své sbírce vtipných glos má ovšem ještě slavnější kousek.

„Jsem jako mercedes, který nevyjel z garáže." Touto hláškou jste proslul během angažmá ve Slavii, kde jste většinou zahříval lavičku náhradníků...
„No jo, mercedes už mám dávno přišitý a nezbavím se ho. (smířeně) Tuhle jeden kámoš prohodil: Přihrávka do šance je dáreček spoluhráči. To teď dost používám. Nemám rád, když hráč odpovídá ve stylu: Dneska jsme hráli dobře a za týden snad budeme hrát taky dobře. Líbí se mi, když člověk dokáže na dotaz vtipně zareagovat."

Jako vy nebo liberecký kouč Ladislav Škorpil. Není škoda, že jste se nepotkali v jednom týmu?
„Je dobře, že jsme od sebe dál. Aspoň je to víc rozhozené. Trenéra Škorpila mám rád a uznávám ho. Vždycky čekám na rozhovor s ním. Myslím, že jsme naladěni na stejnou notu. Já si hlášky předem nepřipravuju. Jsem vážně ukecaný. Ale v lecčems jsem se poučil."

Co pro vás znamená humor?
„Je pro mě každodenní součástí života. Pomáhá mi zapomenout v nepříjemných fotbalových i rodinných situacích. Jsem pozitivní člověk, pohodář. Pokouším se lidi přesvědčit, že něco není tak hrozné, jak to vypadá. Ale jsou chvíle, kdy jde humor stranou. Mně došel třeba na konci jara na Žižkově. Taky mi dokážou zkazit náladu špatné věci v televizních zprávách. Víte, já jsem velký zastánce obnovení trestu smrti. Když někdo ublíží dětem nebo zvířatům, to mě pokaždé nas...Ve sportu bolí každá porážka. Tak jeden dva dny."

Čím vás vytočí manželka nebo děti?
(povzdechne si) „Kde jsou ty časy, kdy jsem doma o něčem rozhodoval. Dnes jsem v pozici, kdy sedím a musím se dívat se ženou na Rodinná pouta a Ordinaci v růžové zahradě. Snažím se, aby byla rodina v pohodě. Nesnáším třeba dluhy. Potřebuji mít vše zaplacené, abych měl klid."

Kdo je nejčastějším terčem vašich vtípků?
„Luděk Zelenka a David Horejš. To byly mé dva hromosvody. Spoluhráči jsou obecně nejlepším terčem. Uznávám, že můj humor nemusí být každému příjemný. Ale myslím, že umím také přijmout legraci na svůj účet. To je důležité. Třeba zrovna v úterý si na mě kluci smlsli. Před přípravou se Znojmem jsem si na záchodě četl noviny a někdo na mě seshora vylil studenou vodu. Noviny v háji, já jsem byl celý mokrý. Přišel jsem do kabiny a všichni se řehtali, jako by to byl nějaký skvělý fór. Pochopil jsem, že jde o takový rituál na přivítanou v klubu."

Kdo ho provedl?
„To musím vypátrat. A pomstít se mu v podobném duchu. Mohl to udělat jeden ze šesti lidí. Mám konkrétní podezření, ale nechám si ho pro sebe. Je třeba někoho uplatit kávičkou, abych získal potřebnou informaci. Korupce je věčná. Plyne z toho všeho poučení, že když jde člověk na velkou, musí si nechat otevřené dveře, aby viděl, kdo vchází."

Jaký humor je vám blízký?
„Rád poslouchám Leoše Mareše. Líbí se mi, jak reaguje. Fajn je drsnější humor z filmu Dědictví aneb Kurvahošigutentag. Velmi dobré žďuchy má taky Kraus v Uvolněte se, prosím."

Z čeho si nedokážete udělat legraci?
„Nikdy si nedělám srandu ze starších lidí. A z postižených. Na to jsem háklivý. Nesnáším to."

Ale určitě si v dobrém s chutí vystřelíte ze spoluhráče tmavé pleti...
„Tak to jo. Když trenér na něho křičí, říkám mu, že ho nemá rád, protože je černej. (směje se) Já mám černochy rád. Oni rozumí česky, jen když chtějí. Pokud přijdou pozdě na trénink a mají zaplatit pokutu, tak nerozumí. Ale kdy je výplata, to pochopí dokonale. Češi se k cizincům většinou chovají dobře. Já osobně se jim snažím pomáhat."

Rýpnete si ve Slovácku do Brazilce Clebera?
„Toho hlavně respektuju jako fotbalistu. To je síla! Myslím, že budeme hodně spolupracovat. Na něj se sranda dělá hůř. Umí dobře česky."

Těší vás, že máte pověst smíška?
„Mám radost, když mě lidé na ulici zastaví. Ale do Slovácka jsem nepřišel rozdávat rozhovory, fotit se. Chci se na hřišti prosadit tím, v čem jsem silný. Cítím, že je o mě větší zájem. Hodně se ode mě čeká. Jenže nemůžu bavit lidi, pokud budeme hrát špatně. Rád bych v mužstvu pomohl vytvořit atmosféru, aby se kluci těšili na každý trénink a lidé přišli na stadion. Jsem na začátku nové štace. Podstatné je, abych něco ukázal na hřišti. Pak automaticky přijdou další věci."

Máte nějakou povedenou historku z poslední doby?
„Povím vám jednu krásnou příhodu. Tuhle jsme jeli se spoluhráčem Tomášem Abrahámem z Brna a zastavil nás policajt. Prý jsme špatně odbočili. Zkontroloval auto, doklady. Řídil Tomáš, protože já si pořád kroutím trest a jsem bez řidičáku. Ten policista si podle jména evidentně myslel, že Tomáš je ten motocyklový jezdec Abrahám. Bylo to na něm jasně vidět. Ale pořád si asi nebyl úplně jistý. Pak jsem se vyklonil z okýnka já a říkám, ať nás pustí, že jedeme na trénink. A on na to: Švanci, to seš ty? (směje se) Prostě mě poznal a pustil nás. Ještě jsem mu říkal, že teď Tomáš nemá žádné závody, tak jedeme spolu trénovat."

Co na to Tomáš Abrahám?
„Byl z toho chudák trochu zklamaný. Zatím v Česku není tak známý. Musíme hrát dobře, aby si ho lidi nepletli a nekomolili mu jméno. Je to super kluk. Musíme mu dát sebevědomí nahoru." (úsměv)