Do hráčů pumpuje fyzičku A sám jde příkladem. Po příchodu do Příbrami si kouč Karol Marko koupil kolo a jezdí na něm na tréninky. „Je to úžasný relax,“ pochvaluje si. K dnešnímu duelu se Spartou se však dopraví autem. Cítí, že jde o nevšední zápas.
Jste Slovák a proti vašemu týmu se postaví pražská Sparta. Cítíte nějaké zvláštní chvění?
„To ani ne. Ale Sparta je nejslavnější český klub, výkladní skříň vašeho fotbalu. Je to tudíž trošku jiný soupeř než třeba Kladno. Ovšem připravujeme se stejně jako na kohokoliv jiného. A byl bych špatný trenér, kdybych nevěřil, že můžeme vyhrát.“
Čekáte v sestavě protivníka obránce Tomáše Řepku, jehož trápí zranění?
„Určitě nebude hrát. Byl jsem na zápase s Bohemians, kde se mu stal ten úraz. Viděl jsem, jak padl k zemi a jeho následnou reakci. Zabolelo to i mě. Přesně jsem věděl, co Řepka cítil. Bylo mi ho líto. Tahle svalová zranění znám, jsou velmi nepříjemná. Bylo mi jasné, že zápas na hřišti Panathinaikosu nestihne. Tohle není koleno nebo kotník. Tady nic neoklamete.“
Vy se netěšíte z toho, že Spartě bude scházet klíčový hráč?
„Nemám z toho radost. Já nikomu nepřeji zranění, ani soupeři. Řepku mám rád. Klidně by mohl hrát někde v Evropě. Jeho zápal a nasazení se mi velmi líbí. V důležitých evropských klubech je hodně podobných hráčů. Jen v Česku nejsme na takový styl zvyklí. To je ten problém, proč bývá Řepka kritizován.“
Zraněný Tomáš Řepka odchází po derby s Bohemians 1905 do kabiny • Foto Michal Beránek (Sport)
Zajímá vás sestava Sparty?
„Tuším ji. Herní systém je jasně daný. Záleží jen na figurkách, které se budou pohybovat po hřišti. Všichni hráči ze sparťanského kádru mají velmi dobrou kvalitu. Opravdu je úplně jedno, jestli bude napravo Žofčák nebo Střeštík, nalevo Zeman či Kalouda a na hrotu Kadlec, Prudnikov, Wilfried nebo Jirouš.
V české nejvyšší soutěži jste nováčkem. Jaký z ní máte po dvou kolech pocit?
„Dobrý. Soutěž je velmi bojovná a vyrovnaná. Je v ní řada zajímavých hráčů. K vidění je častý presink ve středu hřiště, hodně standardek. Liga má svou kvalitu. Sice jsem si na ni přečetl od novinářů dost kritiky, ale nebude to tak horké. Podívejte se, jak Olomouc vyprášila skotský Aberdeen. Jako malého chlapce. Nemyslím si, že šla česká liga dolů. To se spíš jiné soutěže zkvalitnily.“
Sparťané jedou do Příbrami bez trenéra Chovance »
Co děláte v Příbrami ve volném čase?
„Často studuju fotbal. Sem tam si zajedu do Prahy. Projdu se po městě, navštívím rodinu. Já zastávám názor, že člověk má denně osm hodin pracovat, osm hodin relaxovat, bavit se a osm hodin spát. Nikdo nemůže být produktivní v práci osmnáct hodin. To si asi fandí. Příbram je malinké město. Připomíná mi Malacky nebo Pezinok, které jsou kousek od Bratislavy. Já bydlím pět kilometrů od Pezinku, kde lidé hodně jezdí na kole. Tak jsem si řekl, proč nejezdit na kole po Příbrami. Moc se mi to líbí. Je tady klid, málo semaforů. Žádný stres a zácpy jako v Bratislavě. Když jsem se neztratil v Mexico City, zvládnu to i v Příbrami.“ (úsměv)
Jak daleko to máte z bytu na stadion?
„Do deseti minut jsem tam. Ze začátku se mi ozývalo koleno. Šlapal jsem dolů, pak kopeček nahoru. Ale už je to dobré.“
Nesmějí se vám hráči, že jezdíte na kole?
„To nevím. Možná za zády. Dřív jsem byl takový… Jak říkají Italové: I na záchod jsem jezdil autem.“
Manželka s vámi v Příbrami není?
„Zůstala v Bratislavě, kde máme dům. Navíc tam pracuje. Tohle je náš problém. Teď se dostanu domů jednou za čtrnáct dní. Ale žena při mně stojí. Je z Latinské Ameriky (z Bolívie – pozn. aut.), je naučená sdílet věci se svým mužem, i když s nimi předtím nepřišla do styku. Ona je spíš přes muziku, její matka se živí jako učitelka hudby. Ale mou práci přijala. A je známá jednou průpovídkou. Kdysi jsme jeli hrát někam daleko na východ. Když jsem se vrátil domů, žena se mě zeptala, jak jsme hráli. Říkám jí, že 0:0. A ona na to: Tak proč jste tam jeli?“ (úsměv)
Jak vycházíte s majitelem klubu Jaroslavem Starkou?
„Výborně. A to s ním nemusím ve všem souhlasit. Líbí se mi, že je normální chlap. Na nic si nehraje. Je přímý, své názory nemá ničím vyšperkované. Má mužskou čest.“
A po boku bodyguardy…
„Podívejte se, já jsem se naučil, že každý z nás má jiný způsob života. A my to musíme respektovat, pokud chceme, aby ostatní respektovali ten náš. V kultuře, ve které se snažím pohybovat, se na tohle nehledí. Je to každého věc.“
V kádru máte dva Brazilce Dos Santose a Rodrigueze. Vy umíte skvěle portugalsky. Jak s nimi vycházíte?
„Když jim chci něco vytknout, tak to udělám samozřejmě portugalsky. Oba jsou jiní. V Brazílii žijí různé mentality lidí. Rodriguez pochází ze zaostalého severovýchodu, z velmi jednoduchých poměrů. Dos Santos je inteligentní hráč i člověk. Je na něm znát, že žil poblíž Sao Paula. Tam to vypadá jinak. Rodrigueze jsem si pamatoval z Třince. Ukazuje se, že mu prospělo, když pracuje pode mnou.“
