Za ligovou kariéru si vydobyl slávistický útočník Zdeněk Šenkeřík pověst dříče, bojovníka, technika i baviče, nikdy ovšem střelce. Vždyť před zahájením ročníku ve 150 zápasech dal jen 26 gólů.
V derby s Bohemians Praha (3:1) se však trefil třikrát. „Pozvu celé mužstvo na dobrou večeři,“ prozrazuje Muž 3. kola podle deníku Sport, kolik ho bude tento kanonýrský počin stát.
Před zahájením sezony vás deník Sport nezařadil mezi kandidáty na korunu krále střelců, ale mezi baviče. Přijímáte toto označení? Naštvalo vás, nebo naopak potěšilo?
„Bral jsem to jako recesi. Jde nám v první řadě o výsledek, když však přidáme vtipný kousek navíc, snad to nevadí, protože se fotbal hraje především pro lidi. Označení bavič jsem se zasmál, bylo to hezké. Příspěvek do hráčské kasy za to nebyl, tak to v šatně prošlo bez následků.“
Vzpomenuli jsme kličku v Lize mistrů proti Steaue Bukurešť, která pronikla na internetové stránky UEFA v sekci Training Ground, kde se vyučují fotbalové dovednosti. Jak se vlastně jmenuje?
„Nevím. Je to dlouho, co jsem ji zkoušel, zatím jsem ji nepojmenoval. Budu muset něco vymyslet.“
Ladislav Vízek prohlásil, že z fotbalu vymizeli hračičkové, protože je v něm moc peněz. A tam, kde jsou peníze, končí zábava. Souhlasíte s ním?
„Fotbal je skutečně dnes úplně jinde než v minulosti. Na hráče jsou kladeny obrovské nároky, odpovědnost. Když je však dobrá nálada v šatně, kluci berou všechno s humorem, dá se něco předvést i na hřišti. Jsou to spojené nádoby - smích v šatně a na hřišti. Fotbal sice není cirkus, ale lidé se chtějí i bavit. Touží vidět nasazení, bojovnost, ale také krásné věci. A nejvíc je potěší góly.“
Může si někdo troufnout rozpustilost, když není v pohodě on i celé mužstvo?
„Vždycky si dovolíte víc, když se daří a jsou výsledky.“
Máte kousky perfektně nacvičené, nebo je to intuice?
„Prvním předpokladem je, abyste měl den. Abyste si věřil, byl v pohodě. To v zápase poznáte. Nejde to dělat, jak se říká proti srsti, na just. Utkáním s Bohemians jsem se dostal z velice složitého období a o žádných fintách jsem v něm nepřemýšlel. Střetnutí se mi povedlo a jsem hrozně rád. Když se mi bude nyní dařit a vycítím, že mám svůj den, tak třeba zase něco předvedu.“
To jste rozpoznal už ráno, že se třikrát trefíte do sítě Bohemians Praha?
„Měl jsem takové zvláštní tušení. Ale moc jsem se v tom nebabral, aby mě to nepoznamenalo.“
Co mám rozumět pod pojmem zvláštní tušení?
„Těžko se to dá popsat. Od rána jsem cítil, že ten den bude dobrý. Dlouho jsem nehrál, najednou jsem vypozoroval, že nastoupím.“
Z čeho to poznal? To máte trenéra Jarolíma tak přečteného, nebo spoléháte na šestý smysl?
„Vypozoroval jsem to z tréninků, které zápasu předcházely. Navíc se zranil Adam Hloušek, který nastoupil v útoku proti Tiraspolu. Zapadalo to všechno do sebe.“
Přiznal jste, že jste dlouho nepatřil mezi vyvolené. Jak jste se s tím vyrovnával?
„Prožíval jsem nejhorší období. Ale byl jsem pořád přesvědčený, že ve Slavii hrát můžu, a těžkou dobu jsem přečkal v dobrém. Na šanci jsem si počkal a také ji využil.“
Kádr Slavie je však nabitý, když výkony nezopakujete, zase můžete usednout na lavičku, nebo dokonce na tribunu. Nebo si myslíte, že jste pronikl mezi nenahraditelné?
„Už jsem něco odehrál, je mi osmadvacet, rozhodně se nevznáším v oblacích. Podařilo se mi jedno utkání, to je zatím všechno. Nasbíral jsem už dost zkušeností a soustředím se na další zápasy. Přesvědčovat o svých kvalitách musím pořád. Tento hattrick mi na celou sezonu nevydrží.“
Na jaře jste hostoval v norském Stabaeku. Nepřemýšlel jste, že byste ve Skandinávii zůstal?
„V Norsku se mi moc líbilo, tým Stabaeku mi byl moc sympatický. Rodinné prostředí. Pokud jde však o hru, nestačil jsem se divit. Nedostal jsem pořádnou příležitost, ani jednou jsem nenastoupil v základní sestavě. Moje postavení bylo vlastně horší než ve Slavii. Nevymlouvám se, snažím se hledat chybu u sebe. S odstupem času to beru jako obrovskou zkušenost.“
Kdekdo si řekne - Šenkeřík, to je hračička, tedy pohodář, ten musí hrát. Jiný namítne - je to flink, který myslí jen na blbinky, na hřišti nemá co pohledávat. Co je pravda?
„Už jsem řekl, humor a veselost patří k mé povaze. Když však jde o vážnou věc, umím se soustředit a zabrat. Legrácky jdou stranou.“
Srandičky si užíváte ale i v šatně. Co jste komu provedl?
„Typ Horvátha jistě nejsem. Ale vzpomínám si, jak jsme loni v prvním kole prohráli v Liberci střelou Papouška z přímého kopu. Míč zaplaval, Vaňous (Martin Vaniak) ho nechytil. Tak jsem mu přinesl do šatny plavecké brýle, aby lépe viděl. Nevěděl, o co jde. Já mu řekl, že někdo tady byl a pověsil mu sem ty brýle, kdyby mu to zase zaplavalo.“
Věděl, že jste to přinesl vy?
„Hned, jak je objevil, šel po mně. Prý ví, odkud vítr vane. Přestože je dobráčků v kabině víc, směřuje to nejvíce ke mně. Ale ve všem nejedu jenom já. Výborný parťák je Šmíca (Vladimír Šmicer), pěkně do toho umí píchnout i Hub (David Hubáček). Nezapře moravský původ.“
Jak se na to tváří trenér Jarolím?
„Nevzpomenu si, že by nám za to vynadal. Víme, že je typem člověka, který má rád disciplínu. Je mu jasné, že nějaká sranda v šatně proběhne, na hřišti, ať na tréninku nebo při zápase, po nás chce stoprocentní soustředění.“
Připojí se občas?
„Asi před dvěma lety jsem vyplňoval právě do Sportu dotazník a v kolonce, čím jsem chtěl být jako malý, jsem uvedl, že strojvedoucím, protože jsem jezdil do školy mašinkou. Trenér Jarolím s asistentem Pavlem Řehákem mi přinesli čepici, jakou nosí mašinfírer. Smysl pro humor má.“
