Vaniak: Už nejsem hydrant

Po tomto utkání musíte být se svým výkonem maximálně spokojen. Nemýlím se?
„Jsem moc rád, že jsem ostatním konečně pomohl. V předchozích zápasech jsem tam stál jako kůl v plotě nebo jako hydrant, jak se ve fotbale říká, a bohužel nechytil nic navíc. To mě štvalo. Tenhle zápas jsme vyhráli a já se o to přičinil. To mě těší.“

Nepřekvapilo vás, že si Baník vypracoval tolik šancí?
„Věděli jsme, že je hlavně technickým mužstvem a hraje po zemi. Hrál velice dobře, ale měl tu smůlu, že jsem stál v brance já a zrovna mi vyšel den.“

Proti Baníku se to však stává pravidlem, ne?
„Je pravda, že i v minulém domácím zápase na jaře, kdy jsme 1:0 vyhráli, se mi několik zákroků zadařilo a jeden z nich byl vynikající. Jsem tedy rád, že takový mančaft sem přijede a mně se daří.“

Není vám líto, že vám potom čisté konto zničí takový ušoulaný gól rovnou z přímého kopu?
„Ono je to těžké. Čekáte, jestli centrovaný míč někdo trkne, nakonec to zapadne bez teče do branky. Hráč přede mnou byl neatakovaný. Nevím, kde se stala chyba, zanalyzujeme to, až to uvidím televizi. Nešlo tedy o šoulavku. Jsou to nepříjemné centry, které jsou za obranu a u nichž gólman neví, jak se zachovat.“

Hned po inkasovaném gólu jste však vylétl na Belaida. Co jste mu vyčítal?
„Už před tím byl určený, aby šel před balon. Ale neudělal tak ani jednou. Stavíme vždycky jednoho na povolenou vzdálenost, aby soupeři znemožnil kopnout ideální balon. On to nesplnil. Lukeš tak měl vydlážděnou cestu a mohl míč kopnout, jak chtěl. Nemusel nikoho obstřelovat. Proto jsem na Tijaniho vylétl. Jindy nebyl čas, abych mu to řekl, bohužel až po tom, co jsme dostali gól.“

Který ze svých zákroků považujete za nejtěžší?
„Nejdůležitější byly dva za sebou ve druhém poločase. Bylo to za stavu 2:1, kdyby soupeř vyrovnal, dopadlo by všechno jinak a už by se třeba stav nezměnil. Měl jsem štěstí. Hlavně při dorážce, kdy šel Strnad do skluzu a já skákal naprázdno tam, kam to mohl kopnout. Trefi lo mě to hrudi a ještě zůstal míč pode mnou. Za nejhezčí považuju zákrok proti Neuwirthově hlavičce.“

V čem byl obtížný? Věřil jste si, že míč vyrazíte?
„To je intuice, reflex. Vidíte, že hráč vyskakuje a trká do míče. A už jdete dolů. Takové zákroky jsou zafixované. Nacvičujete to v tréninku, už to máte v sobě.“

Zvedne hodně takový okamžik sebevědomí?
„Jednoznačně to pomůže. Když za vámi řvou lidi, sebevědomí se zvedne. Tedy moje. Obrana spíš schytala pokárání, taky to o poločase dostala. To se nesmí stávat.“

Každou parádu jste oslavoval se slávistickými fanoušky. Myslel jste při tom víc na své psychické rozpoložení nebo na ně?
„Musím přiznat, že hraju fotbal hlavně pro fanoušky. Je to trošku i divadlo, aby si fotbal užili a chodili na něj. Proto dělám tato gesta. Možná by být neměla, protože pak dostanete hloupý gól a vypadáte jako pitomec. Ale když se něco podaří, tak to pro ně udělám. Dosud toho moc nebylo, tak jsem si to teď alespoň vynahradil.