Grajciar: Volají na mě Beckhame!
Dřív viděl rozmazaně, musel nosit brýle nebo čočky. Po prosincové operaci očí už vidí ostře. A ostrými také pálí. V derby s Bohemians 1905 (3:0) dal slávistický záložník Peter Grajciar dva krásné góly z přímého kopu a spoluhráči na něj začali pokřikovat Beckhame!
Doma na Slovensku mu říkali Grco, po příchodu do Slavie normálně křestním jménem. Teď sem tam uslyší: Beckhame! „Je to taková legrace,“ usmívá se šestadvacetiletý chlapík, v současnosti jedna z nejvýraznějších postav červenobílých. A podle deníku Sport autor zatím nejhezčího gólu jarní části ligy.
Má operace očí spojitost s tím, že se vám daří střelecky?
„Asi ani ne. Jen mi to pomohlo v tom, že už se nemusím stresovat, jestli s sebou čočky mám, nebo nemám. Nesměl jsem je zapomenout.“
A stalo se to někdy?
„Jednou jsem si je nevzal na zápas.“
Přiznal jste se trenéru Jarolímovi?
„Ne, raději jsem mlčel.“ (směje se) 
Kdybyste se přiznal, zlobil by se?
„Trenér byl rád, když věděl, že je mám. Věděl, že bez nich vidím hůř. Když jsem je ze začátku nenosil tak často, on mě nabádal, abych si je nasazoval. I na tréninky. Vždy, když jsme měli trénink před zápasem, se mě zeptal: Máš čočky? Když jsem třeba řekl, že nemám, tak následovala otázka: Proč? Kontroloval mě většinou i v den zápasu. Ale já jsem si je dával poctivě, zapomněl jsem vlastně jen jednou.“
A tehdy se pan Jarolím nezeptal?
„Ne. Měl jsem štěstí. Nevím, jestli by mi to prošlo.“ (usmívá se)
Když jste čočky neměl, byl to velký handicap?
„Za slunečného počasí ani ne. Ovšem když jsme hráli večer nebo v dešti, tak jsem měl rozmazaný pohled. Viděl jsem, že je to můj spoluhráč, ale když jsem se mu podíval do očí, nedokázal jsem rozlišit, kam se třeba dívá. Bylo to jako bych měl před očima jemnou fólii. Teď vidím ostře. Je to příjemné, tuhle operaci bych doporučil každému.“
U čoček bylo také riziko, že mohly vypadnout, ne?
„To je pravda. Stalo se mi to dokonce před domácím zápasem s Janovem. Stáli jsme už v tunelu před nástupem na hřiště a já už jsem cítil, že se něco děje. Dal jsem si ruku na oko a čočka mi vypadla. Poprosil jsem rozhodčího, jestli nepočká. Utíkal jsem rychle na záchod a dal jsem si ji zpět.“
Počkal na vás?
„Bez problémů. Byla to taková úsměvná situace. Kvůli mně se totiž zdržel zápas o dvacet sekund. Tím vlastně i přímý přenos, myslím, že si na to pak stěžovala UEFA. Když jsem běžel na ten záchod, říkal jsem si v duchu: Máš jen jeden pokus! Když ti spadne, co uděláš? Budeš hrát jen s jednou?“
Byl jste při nasazování čočky nervózní?
„Nakonec ne. Povedlo se to. Otevřel jsem oko, dal jsem si na prst čočku a cvak… Držela jako magnet.“
Nyní se ukazuje vaše výjimečná schopnost při zahrávání přímých kopů. Měl jste je na starosti odjakživa?
„Ve Zvolenu jsem je skoro vůbec nezahrával. V Nitře také ne. Dostal jsem se k tomu až ve Slavii.“ 
Proč až tak pozdě?
„Nevím. Možná, že jsem v sobě měl nějaký skrytý talent a ten ve mně objevili až tady. Pamatuju si, že jsem začal standardky zahrávat až loni na jaře. Zkoušeli jsme to na tréninku a mně to vycházelo. “
O vašem druhém gólu proti Bohemce někteří prohlásili, že jste ho zahrál jako David Beckham. Už jste to přirovnání zaslechl?
„Vím, že to řekl nějaký komentátor v televizi. Naši kustodi nebo kluci v kabině mě s tím taky popichují.“
Začali vás tak oslovovat až nyní po Bohemce?
„Už to zmínili i dřív. Ale největší frekvence přišla den po zápase s Bohemkou. Hlavně Hocine Ragued. Pořád za mnou chodí a křičí Beckham, Beckham, Beckham.“
To potěší, ne?
„Je to hlavně sranda. Ovšem je fakt, že je to i příjemné.“
Když je Beckham v televizi, než se zranil, samozřejmě, sledujete, jak zahrává přímé kopy?
„Určitě. Nemám doma žádné detailní studie na devédéčku. Ale když to kope, tak se na zpomalené záběry podívám rád. Sleduju, jak se rozbíhá, jestli to kope švihem, z jakého úhlu. Dopředu si zkouším tipnout, kam to kopne a jakým způsobem.“ 
Zkoušíte jej napodobit druhý den na tréninku?
„Jasně. Beckham je pro mě průkopník přímých kopů. Učitel všech, kteří je chtějí dobře kopat. Je v tom podle mě stále nejlepší na světě. A myslím si, že právě jeho technika se odkoukat dá.“
Minulý týden došlo ve Slavii k výměně trenéra. Pozorujete pod koučem Františkem Ciprem nějakou změnu atmosféry?
„Byl tady trenér Jarolím, který měl svoje metody a praktiky, kterým věřil, protože pro něj byly správné. Přinášelo mu to ovoce: Ligu mistrů a dva tituly. Co dělal, bylo správné. Teď zřejmě nastal čas, kdy asi…“
Kdy už neuměl dát týmu potřebný impulz?
„Vždy měl všechno připravené velmi pečlivě, dobře. Ať už tréninky nebo přípravu na zápasy. To mužstvo se ovšem změnilo a možná neumělo přijmout jeho impulzy. Takhle bych to řekl. Neřeknu na něj nic špatného, protože jeho tréninkové metody byly velmi dobré. Perfektně měl nastudované i naše soupeře. “
A změnilo se tedy něco pod koučem Ciprem?
„Tím, že se pod ním dvakrát vyhrálo, se na něj budou lidé dívat pozitivně. Možná, že odboural nějaký stres z hráčů.“
Jak to udělal?
„Přišel do šatny s úsměvem na tváři. Vtipkuje. Myslím si, že se snaží navodit pohodu. Ovšem ta je také i díky těm výsledkům. Kdyby se třeba v jeho prvním zápase, v pohárovém derby se Spartou, nevyhrálo, možná by to bylo ještě horší. Ovšem ten těžký zápas jsme zvládli a možná, že právě to byl pro nás ten hlavní impulz.“
