Uběhlo 70 hodin a vše je jinak. Po domácí remíze s Teplicemi považoval Petr Pavlík pohár pro mistra ligy v Jablonci za příběh z říše fantazie. Stačilo jedno kolo a po drtivé výhře na Slavii a klopýtnutí konkurentů se šance vyšplhala na reálnou třetinu. Zlatá horečka stoupá.
Kvůli bolavým kolenům seděl v Edenu Petr Pavlík pouze na tribuně a s úžasem sledoval, jak hrají Teplice, Sparta i Ostrava. „Výsledky mě velmi mile překvapily,“ liboval si jablonecký kapitán.
O kolik se zvýšily jablonecké šance na titul?
„Myslím, že o hodně. Sparta i Ostrava si uvědomily, že samo to nepůjde. Potvrzuje se, že poslední krok bývá nejtěžší. Od nás už nikdo nic nečekal. Oni, ať chtějí nebo nechtějí, to v hlavách asi mít budou. Obzvlášť Ostravští, kterým chyběla minuta, aby titul měli skoro doma. Mají i dva zraněné, navíc celkem klíčové hráče. Uvidíme, jakou stopu to na nich zanechá.“
Jak vysoké tedy šance vašeho týmu jsou?
„Ostrava hraje venku v Příbrami, která ji vyřadila z poháru. Sparta má doma Teplice, tedy těžkého soupeře. My máme relativně jednoduchý los, kdy k nám přijedou České Budějovice, které jsou už zachráněné. Takže si myslím, že se naše šance teď blíží k 33 procentům.“
A kolik procent jste Jablonci dával po předchozí remíze s Teplicemi?
„To jsme viděl tak na jedno procento. Protože obzvlášť u Sparty jsem nepředpokládal, že by takovou šanci, jakou měla, mohla pustit. I když se jí v Liberci dlouhodobě nedaří. A Ostrava? Boleslav je fotbalové mužstvo, ale v samotném závěru by si tým síly Baníku asi neměl nechat dát takový gól.“
Nepovažujete to za malý zázrak?
„Asi jo. Asi nikdo nečekal, a přiznám se, že ani já ne, že oba mančafty takhle klopýtnou. Je to nevyzpytatelný. Český divák si alespoň může udělat obrázek sám, že není nic domluveného, jak si možná každý myslí. Sparta to má podle mnohých už tutový, ale je vidět, že ne a že je to sport. Je to jedině dobře, že se to stalo.“
Myslíte, že jste na tom teď z adeptů na titul psychicky nejlépe?
„Lze říci, že ano, ale oni to pořád mají ve svých rukách. Když vyhrají, tak jsou oba před námi. My už můžeme jenom získat, svoje už vlastně máme splněno, i když tedy v evropských pohárech na sto procent ještě nejsme. Ale myslím, že už do nich máme hodně dobře nakročeno. To by se před sezonou asi v Jablonci neodvážil říci nikdo. A třeba budeme ještě výš...“
A stále platí vzhledem k vývoji ligy, že budete spokojení i „pouze“ se třetím místem zaručujícím start v evropských pohárech?
„Určitě. Je to naprostá nádhera. Já doufám, že si evropský pohár konečně zahraju. Už jsem opravdu nedoufal, že na to někdy dosáhnu. Doufám tedy, že mi to zdravotní stav dovolí. Když jsem šel před dvěma lety do Jablonce, tak se zachraňoval tři kola před koncem. To mě nenapadlo ani ve snu, že bych s ním mohl hrát o titul nebo o poháry. Prožívám krásný jablonecký sen.“
Jak nyní zpětně hodnotíte megašanci Tomáše Pekharta proti Spartě? Kdyby ji proměnil, Jablonec by byl nyní první a k mistrovským oslavám by mu stačilo doma zdolat už zachráněné Budějovice.
„Je to jen kdyby, ale myslím, že mu to stejně jako spousta dalších starších spoluhráčů jen tak neodpustím. To mi hlava ještě teď nebere, že je tohle možné nedat. Ale nedávno jsem viděl šot na internetu, kdy útočník nedal gól z dvaceti centimetrů. Podklouzl a míč dorazil do brány rukou... K tomu má Tomáš ještě hodně daleko. Ale asi tohle by dávat měl, ovšem teď zase vstřelil důležitého prvního góla na Slavii. Je to mladý kluk, mlátit ho za to nebudeme.“ (směje se)
