Procházka: Sestup? Páska bolest ještě násobí
Loni to ještě vyšlo, letos už ne. Kladenský kapitán a odchovanec Jan Procházka zažil po záchraně i sestup – a nese to těžce. „Přijel jsem domů asi v deset, otevřel si pivo, koukal na televizi a nemohl usnout,“ honily se mu hlavou po duelu s Bohemians 1905 (0:0) všelijaké myšlenky.
Obránce Jan Procházka odjel druhý den po remíze v Ďolíčku s rodinou na chatu a hrál si s tříletým synem. „Lepší než někde sám čučet v kumbále do stropu,“ našel recept na veselejší náladu.
Už to tedy přebolelo?
„Tohleto dlouho nepřebolí, protože hrát první ligu nebo druhou je hodně veliký rozdíl a těžko to překousávám. Sestup není nic příjemného, je to fakt hrůza. Už jsem to jednou zažil s Mostem.“
Umocňuje se vaše rozladění i tím, že jste nyní kapitánem mužstva?
„Samozřejmě. Když jste kapitánem, máte za výsledky větší odpovědnost než normální hráč. Ale lítáme v tom všichni, všech třicet lidí, kteří v klubu jsou. Musíme si to vyžrat. Tím, že jsem měl pásku na ruce, tak se ale všechno ještě víc násobí. Mrzí mě to dost.“
Zápas s Bohemians 1905 jste brali už jako křeč, nebo jste viděli ještě reálnou šanci ligu udržet?
„Dokud ještě nějaká šance byla, bojovali jsme až do konce, i když jsme hráli o deseti. Ale naděje zůstávala víceméně jen teoretická. Zápas s Bohemkou o našem sestupu nerozhodl, my jsme si to pokazili jinde, s jinými týmy. “
Které nepovedené zápasy vám nejvíc probíhají hlavou?
„Určitě s Bohemkou na Strahově, kdy jsme v poslední minutě dostali gól a prohráli 1:2. Dotahovali jsme a byli lepší. Pak dvě porážky s Příbramí, doma s Olomoucí... Je toho hodně. Mraky. Dohánět to pak na závěr na Slavii, kde jsme nakonec získali bod, v Teplicích či doma s Ostravou, to už nešlo.“
Tři domácí zápasy jste hráli na Strahově, všechny prohráli. Hodně vás tohle vyhnanství poškodilo?
„Věděli jsme od začátku, že tam musíme, že nemáme vyhřívaný trávník. A měli jsme na to být připraveni. Na Kladně by přišlo víc lidí, asi by to bylo lepší, ale vymlouvat se na to nemůžeme.“
O Kladnu se tradovalo, že boj o udržení urputností zvládá. Proč to nevyšlo letos?
„Nevím, kde se to zlomilo. Jsem tu dva roky, loni jsme to dokázali. Jsme ovšem mužstvo, které se často položilo po prvním gólu. Jak jsme ho dostali, nevěděli jsme, co s tím. My se na každý gól hrozně nadřeli. Možná to bylo v hlavě, nebo v koncentraci. Je těžké přesně ukázat, co to zavinilo.“
Když trenéra Martina Hřídela vystřídal Stanislav Procházka, čtyřikrát jste neprohráli. Bylo znát, že poslední tři zápasy, v nichž jste nevstřelili ani jeden gól, pro nemoc chyběl?
„Nemyslím, že by to bylo v trenérovi. Je to v klucích, kteří jsou na hřišti. Neodhadnu, jak by to dopadlo, kdyby byl Procházka s námi.“
Není tajemstvím, že Kladno má finanční starosti. Nemůže sestup předznamenat ještě hlubší pád?
„Ví se, že tu situace není jednoduchá. Doufám ale, že klub na druhou ligu peníze sežene. Nemusí se investovat do trávníku, můžeme hrát doma. Jako odchovanec mám k němu velký vztah, ale stejně i ostatní. Byli jsme po remíze s Bohemkou všichni hodně skleslí. Snad se fotbal v Kladně udrží.“
