Sparťanský král Řepka: Nejdůležitější gól v životě!

Je to typický sváteční střelec. V české lize se trefi l poprvé od dubna 2008, celkem v ní nastřílel jen jedenáct gólů. Jenže tentokrát jeho trefa znamenala titul pro Spartu. Až stoper Tomáš Řepka proti naprosto bezzubým Teplicím ukončil trápení letenských střelců v koncovce.

Byl to nejdůležitější gól ve vaší kariéře?
„Myslím, že ano. Nejdůležitější.“

O poločase byl stav 0:0. Nezačínali jste být nervózní?
„Určitě. V první půli jsme měli nějaké šance, ty jsme nedali. Bony měl tutovku, pak ještě jednu, pak tam byla ještě nějaká hlava, Libor Sionko měl šanci... Vždycky, když takhle pokoušíte štěstí, potom už nemusí přijít nic. O půli jsme si řekli, abychom byli v klidu, abychom hráli pořád stejný fotbal, a zaplaťpánbůh to přišlo.“




Na rohové kopy jste hodně chodili s Erichem Brabcem. Byl váš gól nacvičený signál?
„To ne, to ne. Erich se obětoval, že dělal takovou zeď, rozrážel to tam, abychom měli víc prostoru na odraz. Odvedl u toho gólu velký kus práce, ale hlavně to Igor fantasticky kopl. Super!“

Dřív jste na rohy moc nechodil, Roman Hubník se smál, že se vám pak nechce běhat zpátky. Začal jste chodit až ke konci ligy... (směje se)
„Protože mě tam trenér nechtěl, to je jeho chyba. On mi nevěřil. Ale to je spíš otázka na něj, na pana Chovance.“

Získal jste svůj čtvrtý titul ve sparťanském dresu. Kam byste ho mezi těmi ostatními zařadil?
„Asi takhle, já vám řeknu jednu věc – zatím si to opravdu neužívám, jsem ještě v takovém deliriu. Neumím si hned užívat radost, dojde mi to až postupně. Dovedu k tomu říct to, že to je zatím asi nejtěžší titul, který jsme tady vykopali.“

Přesto jste prošli sezonou neporažení. Zasloužili jste si titul i tím?
„No vidíte, to jsem ani nezaregistroval. Slyšel jsem to až po zápase, že tam máme taky nějaký rekord. Ale já na tohle nekoukám, připravuju se pořád stejně. Udělám maximum pro vítězství, na nějaké tabulky a rekordy nehraju.“

Měli jste v půli nějaké informace o tom, jak hrají vaši konkurenti?
„Ne, vůbec. Neměli. Nechtěli jsme o tom vůbec nic vědět, hráli jsme si svůj zápas...“ Nakonec vás nejvíc pozlobil Jablonec... „Já ani nevím, jak to dopadlo. Vyhráli a Baník remizoval? Tak to Baník asi skončil třetí, co? Hm, asi to tak mělo být. Ale mě to nezajímá. Já mám titul a teď půjdeme slavit.“




Máte za sebou už první bezprostřední oslavu s fanoušky, kteří se po zápase vřítili na hřiště. Neměl jste strach, že vás umačkají?
„Byl jsem zmatenej. Myslel jsem si, že to pořadatelé trošku líp vychytají, že nám tam nechají nějaký prostor. Nenechali... No, ale to k tomu patří.“

Hráli jste před téměř vyprodaným stadionem. Pomohla vám hlučná atmosféra?
„Super, fantastický. Musím lidem poděkovat, byli skvělí. Tohle Sparta umí, a kdo říká, že má Baník nejlepší fanoušky, ten se plete. Myslím, že to je vidět i teď. (Ukazuje na slavící dav pod tribunou – pozn. aut.) Moc nám pomohli, nejen dnes, ale i v celé sezoně. Chtěl bych jim i za to poděkovat.“

Jaká bude oslava?
„To ještě nevíme. My jsme nic neplánovali, budeme se až teď domlouvat, co bude a co nebude.“



Před zápasem v Ostravě jste říkal, že byste si neodpustil „blikanec“. Je pro vás titul zadostiučiněním za to, co se stalo před dvěma lety?
„Určitě. Určitě jo. Dneska jsem měl taky takové menší náznaky, ale to bylo spíš v zápalu hry, nakonec tam žádný velký problém nebyl.“

Myslíte situaci, jak vás atakoval Jakub Mareš?
„Jo, jo. Tam jsem se zasekl.“

Držel jste se celou sezonu. Dával jste velký pozor na to, abyste nic neprovedl?
„Určitě. Měl jsem poslední šanci dokázat vedení, trenérům a majiteli, že jsem něco slíbil a dodržím to. Jsem rád, že se mi to povedlo, že jsem ukázal, že se na mě můžou spolehnout. Blikance budou vždycky, ale musím se to snažit korigovat, aby to mělo nějaké hranice.“

Je to s věkem snazší?
„Ne, asi ne. Já jsem sice říkal, že budu s věkem rozumnější, ale to prostě nejde. V zápase ne.“

Říkal jste, že se s vedením domluvíte na případném prodloužení smlouvy až po víkendu. Můžete však už teď říct, jestli jste připravený pokračovat?
„Určitě, určitě.“