BLOG: Takhle konec nevypadá. Ale může
STANISLAV HRABĚ - Jarní plískanice, sníh. Nevlídné počasí. A přesto historický den. Slavia Praha, nejstarší český klub, slavila ligovou premiéru. 1. března 1925 v nové asociační lize porazila SK Libeň na jejím hřišti Na Korábě 9:3. První ligový sešívaný gól vstřelil šutér Rudolf Sloup-Štapl.
Svítilo sluníčko, teplo hřálo diváky. Slavia Praha ve 24. kole Gambinus ligy ročníku 2010/2011 poráží Slovácko. Radost, avšak uměřená. Hrozí, že přítomní diváci jsou svědky dalšího historického dne – posledního ligového klání slavného klubu.
Co bylo mezi těmito dvěma daty? Roky snů i roky prokletí, jak se zpívá ve slávistické hymně. V lize československé, protektorátní i české celkem 17 titulů, desítky reprezentantů, legendární jména: Plánička, Puč, Bican, Lála, Veselý, Kuka, Šmicer. A najednou možná konec. Když nedostanou hráči plat, v Plzni už nenastoupí. Finanční krach a s ním neodvratný zánik.
Takhle konec ale přece nevypadá, bouří se přítomný. Moderní stadion, silná sestava, přesvědčivé vítězství. Ne ošuntělí ztroskotanci se zalátanými dresy, potrhané sítě, výkon osudové odevzdanosti.
Jestli Slavia padne, tak v ucházejícím lesku. Jako oběť světa, kde se nežebrá, ale také neexistují jiné hodnoty než peníze.
