Matějovský o Stannerovi: Sudího ještě hecoval!
Návrat do míst, odkud se vydal do velkého fotbalu, mu vyšel náramně. Marek Matějovský kvalitním a obětavým výkonem dirigoval v Mladé Boleslavi tým Sparty k velmi cennému vítězství.
Však mu za to také sparťanský GSM Jozef Chovanec přede všemi novináři podáním ruky a spikleneckým mrknutím poděkoval. Bylo však skutečně za co, letenský záložník nastoupil se sebezapřením. „Necítil jsem kus těla,“ přiznává.
Byl pro vás zápas v Mladé Boleslavi něčím speciální?
„Určitě. Znám to tady, odehrál jsem tu spoustu pěkných zápasů a na to se samozřejmě nezapomíná. Ale tentokrát jsem přijel v roli soupeře jako hráč Sparty a chtěl jsem vyhrát. Klukům přeju, aby se jim dařilo, ale tentokrát to nešlo jinak.“
Bylo to hodně vyhecované?
„Myslím si, že to bylo v mezích, jak se ligová utkání hrajou. Nijak to nevybočilo.“
A o čem jste si během první půle povídal s domácím trenérem Karlem Stannerem?
„Přišlo mi, že se zbytečně snažil hecovat rozhodčího, aby rozdával karty. Přitom nešlo o záludné fauly nebo něco podobného. Řekl jsem mu jen, že to nebylo na kartu. Možná to z tribuny vypadalo jinak, ale nic jiného bych si k trenérovi nedovolil.“
A co žlutá karta, kterou jste dostal v poslední minutě poté, co do vás Marek Kulič kopl z metru balon?
„To mě překvapilo. Celou dobu jsem se totiž rozhodčího ptal, jestli rozehrání standardky bude na píšťalku, nedostal jsem žádnou odpověď – a v tu chvíli to do mě Kulda kopnul. Trošku mě to naštvalo, protože celý zápas nám sudí říkal, jestli bude trestňák na píšťalu nebo ne. A v tuhle chvíli bez odpovědi hned tasil žlutou. Jen mi řekl, že bych v devadesáté minutě před balonem stát neměl.“
Vyřídil jste si to nějak s Markem Kuličem?
„Říkal jsem mu, že to bylo unfair, ale spíš jsme to převedli do legrace. Už je to pryč.“
Derby se Slavií jste nedohrál kvůli zranění. Kdy se rozhodlo o tom, že v Mladé Boleslavi nastoupíte?
„V podstatě až po rozcvičce. Doktor mi musel palec na noze opíchat injekcemi a znecitlivět. Nebylo to ideální, protože ten palec jsem skutečně vůbec necítil, což je divný pocit. Ale odehrál jsem to. Nelimitovalo mě to, odehrál jsem to bez bolesti.“
A pohyboval jste se na velkém prostoru, oběhal jste toho skutečně dost.
„Jak říkám – ten palec jsem necítil, takže v tom problém nebyl. Chtěl jsem to zkusit bez utišující injekce, protože jsem ji nikdy předtím nedostal, ale jen co mi ji doktor píchnul, veškerá bolest odezněla. Je to zvláštní pocit, necítíte kus těla.“
