Jeden je zarytý slávista, druhý kovaný sparťan. Přesto moderátoři Leoš Mareš a Libor Bouček nechyběli v sobotu v Plzni, kde domácí Viktoria bojovala o historicky první titul ve fotbalové lize. A když se jí to povedlo, slavili, jako by klubu z města piva fandili odjakživa.
Na začátku druhého poločasu je na dvě volná místa na tribuně pro novináře osobně uvedl generální ředitel plzeňského klubu Adolf Šádek. „Dobrý den!“ pozdravil slušně všechny kolem Leoš Mareš a na stoleček vyhrazený pro zástupce Českomoravského fotbalového svazu si odložil svůj pekelně drahý telefon Vertu.
Sotva se oba vzácní hosté usadili, už před nimi přistál kyblík s ledem a luxusním šampaňským značky Moët & Chandon. Vzhledem k tomu, že domácí v tu chvíli vedli nad Ostravou pouze o gól, to vypadalo trochu předčasně.
„On je sparťan, já slávista, takže my už slavit můžeme,“ mávl však rukou Mareš a přiťukl si se svým kumpánem.
Když Pavel Horváth zvýšil na 3:1 pro domácí, obě moderátorské hvězdy vyskočily radostí a hned si běžely plácnout přes uličku do lóže s šéfy plzeňského klubu.
„Je to blííízko,“ začal pak Mareš zpívat rozverně. Odpovědí mu však byly nervózní obličeje bossů Viktorie, kteří dobře věděli, že stačí jeden nešťastný moment a vše je v trapu. Jejich strach byl v přímém kontrastu s uvolněným Marešem, který si nervy drásající zápas užíval jako povedenou reality show.
„Hele, čekali na to do osmdesáté třetí minuty!“ ukazoval pobaveně moderátor SuperStar směrem ke kotli plzeňských fanoušků, když se v něm těsně před koncem zápasu objevila velká plachta s nápisem Šampioni.
Sotva zazněl závěrečný hvizd, který stvrdil vítězství domácích 3:1 a tím pádem i jejich titul, Mareš s Boučkem se zvedli a šli pogratulovat místní honoraci. S pány chlapácká podání ruky, dámám letmý polibek na tvář… Dokonce se nechali strhnout ostatními diváky ke skandovanému potlesku.
Úspěch zkrátka přitahuje. Teď to poznají i v Plzni.
