Čtvrthodinka stačila, aby se kanonýr Stanislav Vlček rozkoukal a udeřil. Přišel na hřiště po hodině hry, v 75. minutě si naběhl na Kiselův centr a netradičně hlavou propasíroval přes Millerovo tělo míč do sítě. „Hlavou jsem moc gólů nedal,“ přiznal se, že v tomto zakončení není moc silný.
Několik let platilo, že když je Slavia v úzkých a nemůže se střelecky prosadit, vytáhne ji do gólového jásotu Stanislav Vlček. V utkání s Mladou Boleslaví se tato tradice oživila. Zkušený útočník nastoupil do jalového zápasu a hlavou ho rozhodl.
Nastoupil jste až po hodině hry. Předpokládám, že váš úkol byl jasný – vstřelit gól. Nebo ne?
„Co jiného může v šedesáté minutě trenér říct, když posílá hráče na hrot? Řekl mi, abych se to snažil rozběhat a pokusil se vstřelit branku.“
„To ani nešlo, jen jsem nastrčil hlavu, lízlo mě to a míč spadl do branky. Dvakrát jsem mířil nohou a dal to spolehlivě vedle.“ (směje se)
Byli jste s Karolem Kiselem tak dohodnutí, že pošle centr za obránce?
„Přiznávám, že jsme se s Karolem na sebe podívali a on to rozehrál hrozně rychle, dokud nebyla obrana zformovaná. Já se jen bál, abych nebyl v ofsajdu, protože jsem nabíhal před obránci. Když jsem to trknul, nevěděl jsem, jestli asistent nemává. Podobný gól jsem dal na jaře v evropském poháru italskému Janovu, ale ten mi nesprávně neuznali.“
Ale to pískali Němci!
„V tom je vidět ten rozdíl.“
Máte na ligovém kontě přes sto gólů. Kolik jich bylo hlavou?
„Těch moc nebude. Pár se jich povedlo, také jsem nějaký dal. Ale moc ne.“
Pořád opěvujeme jediný gól. Mohlo jich být ale víc. Proč jste v jiných šancích selhal?
„To máte pravdu, mohl jsem rozhodnout daleko dřív. Hned, jak jsem vlezl na hřiště, měl jsem stoprocentní příležitost, kdy mi to Jarda Černý krásně dal, ale já dloubákem pálil vedle. Podruhé jsem si položil Adriana Rolka, ale měl jsem míč trošku za sebou a nevyužil to.“
Pamatujete si, kdy jste naposledy rozhodl o vítězství Slavie?
„Už to bude asi hodně dlouho. My jsme hlavně rádi, že jsme to zvládl a vyhráli.“
Když jste vyběhl na hřiště, fanoušci vám aplaudovali. Vnímal jste jejich sympatie?
„Lidi tady se mnou mají trpělivost. Jsem rád, že přišli a povzbuzovali nás, i když se nám hra někdy nedařila.“
Když odcházel kapitán Jaroslav Černý ze hřiště, předal pásku Hubáčkovi. Proč ne vám?
„Tak je to v pořádku, teď už jsou na funkci jiní než já.“
S jakou rolí počítá hrdina zápasu pro příští souboj?
„Tak to dneska nějak neřeším. Já jsem rád, že jsme získali tři body a co bude za týden, na to teď nemyslím.“
