Na stadionech ubývají tak, že se na poloprázdných tribunách téměř ztrácejí, přesto mají možná větší moc než jejich kolegové z anglické Premier League. Fotbaloví fanoušci si našli cestu, jak mluvit do chodu klubů, a bossové, kteří do fotbalu cpou miliony, na jejich hru přistoupili. Co je k tomu vede?
Napětí v zasedací místnosti slávistického Edenu by se dalo krájet. Do prvního domácího utkání v nové sezoně zbývá v té chvíli už jen necelý den a rozezlení fanoušci stále odmítají odvolat svůj bojkot. Aspoň že jsou ochotni vyjednávat.
Na jedné straně stolu sedí majitel Slavie Tomáš Rosen, na druhé straně fanoušci v čele se Strašákem, tedy jednadvacetiletým Lukášem Valou, který šéfuje slávistickému kotli. Jednání trvá bez přestávky už tři hodiny a jeden rázný požadavek střídá druhý.
„Někdy jsme měli pocit, že jednáme s nějakým odborovým hnutím nebo stávkovým výborem,“ usmívá se mluvčí Slavie Ondřej Zlámal.
Podobné schůzování v poslední době zažívají také v dalších klubech. Bojkot kvůli stěhování do Edenu vyhlásili i příznivci Bohemians, v Ostravě zase jitří emoce takzvaná Karta fanouška a ozývají se i další. Vlna emancipace fanoušků je důkazem, že jejich moc v českém fotbale nebývale roste.
Je to zvláštní situace. Zatímco v Itálii nebo Německu si jdou obvykle nespokojení příznivci vše vyříkat s hráči na trénink a v Anglii vyjádří svůj protest transparenty na tribuně, v Česku se s fanoušky schází rovnou majitel klubu.
Navíc spolu neřeší žádné banality, nýbrž otázky, které jsou zásadní pro chod klubu. Třeba jeho financování, dluhy, přestupovou politiku. „Řídit klub mají majitelé, ti do něj dávají peníze, ale fanoušci by měli mít určitě nějaký dohled. Jsou součástí klubu, mají na to právo,“ je přesvědčený Strašák.
Vyprávět by o tom mohli v Ostravě. Před sedmi lety tam fanoušci zaházeli trávník tenisáky, aby majitelům, bývalým tenistům, dali jasně najevo, že se jim nelíbí přeřazení hvězdy Martina Lukeše do B-týmu. Jindy se pro změnu vzbouřili proti plánům na stěhování klubu z Bazalů do Vítkovic.
A v obou případech dosáhli svého. Vedení muselo ustoupit. „Jsme v tomhle trochu specifi cký klub. Kdo si tady koupí lístek, má pocit, že mu patří kus Baníku. Fanoušci nemůžou rozhodovat o všem, ale vyslechnout jejich názor musíme,“ říká mluvčí Baníku Igor Bruzl.
Jen pro srovnání: když si na jaře fanoušci Manchesteru United věšeli na krk zeleno-žluté šály na protest proti americkým majitelům, šéf United David Gill jen mávl rukou. „Protestující tvoří jen minoritní část fanoušků. A ta brzy zmizí,“ nelámal si s protesty hlavu.
Fanoušci zablokovali dopravu. • Foto Jaroslav Legner (Sport)
Na něco takového si český funkcionář nemůže dovolit ani pomyslet. Naopak. Kolem fanoušků musí našlapovat opatrně. „Jsou hákliví na každé slovo. Překvapilo nás, že každá věta, která se objeví kdekoliv na internetu nebo v médiích a je jen trochu namířená proti Slavii, je hned rozčílí, ačkoliv skutečnost je úplně jiná. Duše fanouška je citlivá,“ přemýšlí Zlámal.
| Co chtějí fanoušci? |
|
SLAVIA * hrát v Edenu sami bez Bohemians 1905 * zlepšit prezentaci slávistických barev a instalovat logo v Edenu * zřídit na stadionu Síň slávy * odkrýt majetkovou strukturu klubu a společnosti E Side * zlepšit komunikaci s fanoušky a mediální obraz Slavie BOHEMIANS * zahájit rekonstrukci Ďolíčku, který už dosloužil * vrátit klub zpět z Edenu do Ďolíčku OSTRAVA * změnit podmínky vydávání Karty fanouška, která zvýhodňuje fanoušky, kteří jsou ochotni se registrovat * upravit cenovou politiku vstupenek |
Tuzemské kluby si tak chtě nechtě musely zvyknout, že si na fanoušky musí najít čas. Třeba je v týdnu pozvat na stadion, otevřít jeden stánek s občerstvením a „předhodit“ jim nejvyšší vedení klubu. Bez obleků, kravat a povyšování. Nějak tak vypadají jednání v Baníku.
„Říkáme tomu grilování,“ culí se Bruzl. „Řekl bych, že hodně fanouškům vlastně o žádný protest ani nejde. Spoustě z nich dělá dobře, když se s nimi někdo z nejvyššího vedení baví na úrovni.“
Zvykem je, že kluby nejvíce komunikují se zástupci ultras, protože oficiální fankluby nemají v Česku takovou tradici jako v západní Evropě. „Diváky reprezentují ti, co jsou nejvíc slyšet a vidět, takže ultras. V zahraničí jsou to spíš ti bohatší fanoušci, které klub bere jako zákazníky,“ připomíná zásadní rozdíl Lukáš Přibyl, ředitel Bohemians 1905.
Mimochodem, právě v případě Bohemky je situace výjimečná nejen tím, že sami příznivci pomohli před pěti lety slavný klub vzkřísit, ale i proto, že v jeho čele stojí sám bývalý fanoušek. „Mám k nim díky tomu blíž,“ připouští Přibyl. „Přitom jsem ve schizofrenní situaci. Chápu je, na druhou stranu se na chod klubu musím dívat realisticky.“
Otázkou zůstává, proč mají fanoušci v Česku tak velké slovo, když v porovnání se západní Evropou tvoří v tuzemském fotbale příjmy z jejich peněz jen zanedbatelný zlomek rozpočtů klubů.
Jeden důvod se nabízí. Fotbalovým bossům v tomto případě nejde ani tak o peníze, ale spíš o dojem. V české lize se totiž kvůli nízkým návštěvám každý pokles bojkotujících fanoušků projeví mnohem výrazněji a záběry na prázdné tribuny nepůsobí na sponzory ani trochu dobře. „Jsou pro nás partner na úrovni,“ přitakává Bruzl.
Co by za ta slova dali takoví fanoušci Manchesteru.
