V minitabulce sestavené z posledních čtyř kol patří Jablonci první příčka, o bod právě před jeho dnešním soupeřem – Sigmou Olomouc. Na výrazném zlepšení Severočechů má podíl útočník Tomáš Pekhart, kterého chválí i trenér František Konacký. „Teď je naším trumfem,“ říká.
V posledních pěti ligových duelech se Tomáš Pekhart trefi l celkem sedmkrát. Proč se jedenadvacetiletému útočníkovi tak daří? Podle kouče Jablonce Františka Komňackého se v průběhu několika měsíců změnil z dorostence v opravdového chlapa.
Jablonec vytěžil z posledních pěti zápasů třináct bodů, což je o dva více než za úvodních deset kol. Našel jste nějaký zlomový moment, kdy se to obrátilo?
„Dost nám pomohlo rozhodné domácí vítězství nad Příbramí (5:1 – pozn. red.) a hned nato první výhra venku (v Ostravě 3:1 – pozn. red.). Předtím jsme nevozili z venku žádné body. Zápas na Bazalech navázal na Příbram, cítil jsem z týmu znovu radost ze hry a touhu po vítězství.“
„Určitě to pomohlo ofenzivě. Tomáš Pekhart dostal hodně velkou šanci a prostor k tomu, aby dokázal, co v něm je. Řekl si o to přístupem v trénincích, dařilo se mu i v jedenadvacítce. Výkon našich dvou útočníků byl základem k tomu, že se změnila i celá efektivita hry. A zvláště Pekhartovi to začalo úžasně padat. On navíc dokáže udělat i spoustu další práce, podržet míč, vyhrát souboje. Nakopnuté balony směrem k němu nejsou odevzdané. Tím, jak útočná dvojice začala pracovat, šla nahoru i forma záložníků. Zlepšil se Kovařík, za ním Jablonský. Důležitým článkem je Luboš Loučka, jehož práce není tolik vidět, ale pro mě je to jeden z nejdůležitějších hráčů.“
Když jste vyjmenoval Pekhartovy přednosti, znějí podobně jako kdysi u Jana Kollera. Dají se oba hráči typově srovnat?
„To se určitě dají. Tomáš udělal v poslední době velký krok k dospělému fotbalu. V průběhu několika měsíců se změnil z dorostence v opravdového chlapa, který chodí do soubojů, nepláče, nepadá, snaží se ustát i těžké střety. To je pro mužstvo mnohem platnější. Když máte skoro dvoumetrového hráče na hrotu, je to hodně cítit. Navíc dokáže góly zúročit práci celého týmu. Je teď takovým naším trumfem, velice těžce se brání. Můžeme říct, že je teď naším Kollerem.“
Kdy se v něm ta změna odehrála?
„Mně se od začátku po jeho příchodu nelíbilo to, že je takový jogurtový nebo papírový. Několikrát jsme o tom spolu hovořili, ale řekl bych, že změna přišla až s touto sezonou. S přibývajícím počtem gólů a rostoucím významem pro mužstvo cítil větší zodpovědnost za to, co na hřišti dělá. Ne že by v minulosti nebyl bojovný nebo nechtěl, ale situace, které předtím řešil málo fotbalově nebo neúčelně, dokáže nyní provést mnohem lépe. Každý souboj nyní chce v y h r á t . V tom se výrazně změnil, pro každého obránce je hodně nepříjemný.“
Takže je to hodně jiný Pekhart než ten, který zazdil na jaře proti Spartě obrovskou šanci?
„To se vůbec nedá srovnat. Tam jsem z něj někdy neměl dobrý pocit, připadal mi právě jako bolestínek, který se nedokázal poprat s mužským fotbalem.“
Má na to, aby překonal hranici dvaceti gólů za sezonu?
„Vždy záleží na tom, aby hráči vydrželo zdraví. A aby měl útočník i nadále sebevědomí a samozřejmě i štěstí, protože co si budeme povídat, některé góly nebyly z kategorie obtížných. Vidíte lehkou střelu, u které si řeknete, že z ní gólman okamžitě založí útok, a on je z toho gól (zápas s Mladou Boleslaví – pozn. red.). Někdy tam padne skoro všechno, jindy se trápíte. Náš styl s centry ze stran a náběhy mu maximálně vyhovuje, takže když bude v pořádku, není ta hranice nepřekonatelná.“
Související články
