Výhru Sparty 2:0 nad Českými Budějovicemi zařídili, kdo jiný, afričtí útočníci. Kamerunský obr Leonard Kweuke načal Jihočechy v 17. minutě, o čtyřicet minut později se prosadil i jeho kontinentální kolega Bony Wilfried z Pobřeží slonoviny. Jde jim to spolu poslední dobou náramně a Sparta díky nim sbírá důležité body.
Leonard Kweuke a Bony Wilfried. To je výčet sparťanských střelců v utkání s Českými Budějovicemi. Stává se to ostatně už tradicí. Společně dokázali skórovat ve čtyřech ligových zápasech a především jejich zásluhou má obhájce titulu vedoucí Plzeň na dostřel.
Bylo pro vás velkou motivací, že Plzeň prohrála s Bohemians 1905?
Kweuke: „Věděli jsme, že když utkání s Českými Budějovicemi zvládneme, přiblížíme se Plzni na čtyři body. To je nesmírně důležité, abychom si uchovali naději na obhajobu mistrovského titulu. I když se Českým Budějovicím venku příliš nedaří, aspoň podle statistiky, tak to bylo velice těžké střetnutí. Žádný zápas v české lize není jednoduchý. Proti nikomu. A jak jsem zjistil, na Spartu se chce každý vytáhnout. Ale my vyhráli.“
Wilfried: „Určitě, bylo pro nás velmi důležité, abychom teď vyhráli. Rozdíl čtyř bodů není moc, určitě je to něco jiného, než když nás dělilo dvanáct bodů. To už byla velká ztráta. Ale pořád jsme ještě druzí a musíme dotahovat.“
Opět jste zařídili oba góly Sparty. Nezačínáte si připadat nepostradatelní?
Kweuke: „Já jsem šťastný za každý gól, zatím jich na kontě tolik nemám, abychom se mohl nějak povyšovat nad ostatní. Hraje přece celé mužstvo. Proto jsem rád, že mi to nyní střelecky tak jde a mohu k výsledkům přispět.“
Wilfried: „Je pravda, že se nám s Leem teď střelecky docela daří a dáváme góly v každém utkání. Ale jinak je úplně jedno, kdo dá gól, hlavně že zůstaly tři body tady, na Letné. Já se snažím být mužstvu platný, jako každý, kdo za Spartu nastoupí. Jsme mužstvo, kolektiv, kde má každý nějaké úkoly a útočník je od toho, aby dával góly.“
Třikrát jste se v lize trefil hlavou, teď poprvé nohou. Jak se to přihodilo?
Kweuke: „Naskytla se najednou vhodná příležitost. Vyhrál jsem takový podivný souboj s obráncem soupeře a byl potom rychlejší než on. Brankář vyběhl, ale mně se podařilo ho prostřelit. Nemyslím si, že to byla tak jednoduchá situace, brankář mi nechal jen velmi málo prostoru. Ani pořádně nevím, kudy mu míč pronikl do sítě, byl jsem při zakončení v pádu. Měl jsem tedy možná i trochu štěstí, ale to je nezbytné.“
Druhý gól vznikl po vaší vzájemné spolupráci. To o sobě tak dobře víte?
Kweuke: „Bonyho jsem dobře viděl, nabíhal přesně na správné místo, kam jsem mohl poslat míč. Nemusel na mě vůbec křiknout, věděl jsem o něm. Má totiž velice dobrý výběr místa, hraje se mi s ním výborně. Myslím, že nám to spolu jde.“
Wilfried: „Leo mi to dal moc dobře. Ale já si na jeho přihrávku počkal, protože Juraj Kucka, který také nabíhal, byl od míče dost daleko. Proto jsem se trochu stáhl a čekal, až dostanu balon. Snažil jsem se přesně trefit k tyči, aby na něj brankář u nemohl dosáhnout a nešel ani vedle. A to se mi povedlo.“
Následoval váš gólový tanec. Vymysleli jste po této trefě, na které jste měli oba dva podíl, něco speciálního?
Kweuke: „Je to tanec pro radost a jeho kroky jsou naprosto spontánní. Předvedeme, co nás v tu chvíli napadne, nic si dopředu nepřipravujeme. Naším přáním je, abychom si mohli zatančit v každém zápase. A klidně i několikrát.“
Wilfried: „Ne. Je to pořád stejné, jako jsme předváděli v předchozích zápasech. Chtěl jsem původně něco přidat, ale byl jsem už unavený a musel jsem toto tempo snížit.“
Bylo to tím, že jste měl v nohou mezistátní utkání za Pobřeží slonoviny v Poznani proti Polsku?
Wilfried: „Možná trochu jo. Hrál jsem v Polsku celý zápas a pak následovala delší cesta zpátky do Prahy. Snažím se však, abych se udržel v pohodě.“
Související články
