Slavia dluží Abrahamovi: Nechal jsem jim velké peníze

Jak jste se vůbec rozloučil se Slavií?
„Nijak. Vlastně jsem jim velmi pomohl, protože jsem odešel na hostování do Zlína. Tím se zbavili tuším na šest měsíců mého měsíčního platu. Ve Zlíně jsem navíc přistoupil na výrazně skromnější podmínky.“

Ve Slavii jste ale měl smlouvu až do konce této sezony. Za jakých podmínek jste kontrakt v klubu ukončil?
„Kdybych se kousl a byl jako devadesát procent hráčů a nechtěl oželet docela slušné peníze, zůstal bych ve Slavii. Chtěl bych od nich vyplatit úplně všechno, třeba i za tu cenu, že bych vůbec nenastupoval.“

Jenže vy jste zvolil jinou cestu. Proč?
„Nad penězi zvítězilo sportovní hledisko. Chtěl jsem hrát. Se Slavii jsem se dohodl, že mi část peněz dají, ovšem velké peníze jsem ji samozřejmě nechal.“

Došlo tedy ke kompromisu?
„Ano. Ovšem ten kompromis jsem v prvé řadě musel udělat já. Kdybych k tomu nesvolil já, tak by se mnou neudělali nic.“

Dluží vám ještě Slavia něco?
„Ještě tam něco je, ovšem je to jen v desítkách tisíců.“

Dal jste kvůli tomu klub k arbitráži?
„Samozřejmě. Ty starší věci, to znamená nevyplácení mzdy v období, kdy jsem ještě se Slavii měl smlouvu, jsem řešil přes arbitráž. Tu jsem vyhrál, což bylo logické. Museli mi tedy peníze vyplatit. Velkoryse jsem jim ještě dokonce nabídl splátkový kalendář. Jenže oni ho úplně nedodrželi. Jde sice jen o malou částku, ale vím stoprocentně, že kvůli mně mají ve Slavii pozastavené jakékoliv přestupy.“

Ta částka blokuje klubu přestupy, proč vám ji nechce vyplatit?
„Sám se tomu divím. S klubem ale vůbec nekomunikuji, nemám ani potřebu. V tomto směru mě pomohl obrovsky moc pan Bartoň. To je pro mě velká ikona, charakterově skvělý chlapík, bez kterého bych v arbitráži neměl takovou výhodu. Moc mu děkuju, volal mi kolikrát do zahraničí a nechtěl za to nic.“

V Edenu se ve své době rozdávali hráčům vysoké smlouvy, kolik jste bral vy?
„Nechci mluvit o ostatních, mně ani jejich smlouvy nezajímají. Když si to řeknete, dělá to mezi hráči zle. Já vám taky nepřiznám částku, kterou jsem tam měl, ovšem byly to slušné peníze. Když se tehdy podepisovaly smlouvy, nikdo nedržel u hlavy šéfa klubu pušku s tím, že chce vysoký plat. Klub to nabízel sám, Slavia si nyní brečí na vlastním hrobě. A ještě vám řeknu jednu věc.“

Martin Abraham v dobách, kdy oblékal slávistický dres • Jaroslav Legner (Sport)

Povídejte.
„Ohradil jsem se tam také proti účetní. Myslím si, že v účetnictví totiž mají ve Slavii hrubé nedostatky. Nevím, jestli tam vůbec pracují lidi, kteří tomu oboru rozumí. Přijde mi, že tam někteří lidé nejsou profíci. Klasickým příkladem je to, že mi nejsou schopni doplatit těch pár tisíc. Nepochopím jejich tah, že mi většinu zaplatí a pak si kvůli pár desítkám tisíc nechají bloknout přestupy. To mi hlava nebere.“

Neexistovala možnost, že byste si za Slavii ještě zahrál?
„Ano, v jednu chvíli to vypadalo, že bych se mohl zapojit do přípravy.“

Kdy to bylo?
„V létě, když byl trenér Jarolím na odchodu a ve vedení klubu byl stále Peťa Doležal. Hodně známých mi říkalo, běž a řekni, že to byla tvoje chyba a skloň hlavu. Jenže já vím, že jsem tu chybu neudělal. Z části asi ano, ovšem ve většině nebyla chyba na mé straně. Neměl jsem důvod chodit někam s prosíkem.“

Takže jste přestoupil do třetiligového německého Wehenu. Tam jste ale na podzim moc nehrál. Proč?
„Hned na začátku mi dělali laktátové testy. Podstoupil jsem je poprvé v životě, divím se, že to u nás nedělají ani ve Spartě nebo ve Slavii. Zjistili mi z krve, že moje tělo je schopné odehrát tak šedesát sedmdesát minut, což nebyla žádná hitparáda. Já jsem totiž zvyklý, že jsem kondičně býval mezi těmi nejlepšími.“

Takže jste musel dohánět kondici?
„Je to tak. Mám kondici přesně na těch šedesát sedmdesát minut, pak to dřu všechno na vůli. Obrovsky mi co se týče kondiční připravenosti pomohl Miloslav Janovský, což je český asistent ve Wehenu.“

Už jste fyzičku dohnal?
„Počítali jsme s tím, že když se nezraním, kondici doženu. Jenže v prvním utkání v základní sestavě, kdy jsme hráli s Dynamem Drážďany (2:2) a já jsem dal dva góly, jsem dostal koňara. Pak jsem si ještě ve stejném místě na tréninku natáhl sval. Tři týdny jsem byl mimo, pak jsem se vrátil zpátky, začal jsem hrávat, jenže natáhl jsem si lýtkový sval. Všechno to bylo na levé noze, kde jsem si přetrhl před časem achilovku. Na téhle noze mi stále chybí svalové hmota a od toho jsou ta zranění.“

Jak dlouho máte ještě ve Wehenu smlouvu?
„Do léta. S tím, že když odehraju určitý počet utkání, automaticky se to prodlouží na další rok. Momentálně mi do toho zbývá šest startů.“
Tak to byste mohl zvládnout, ne?
„Pokud nebude zranění, tak určitě.“

V klubu o vás zájem mají?
„Mluvil jsem ale s trenérem a ten mi říkal, že se mnou určitě počítá dál. Namítl jsem, že nemusím mít potřebný počet startů, ale on na to, že se mnou počítá. Myslím si tedy, že i kdybych zápasy neměl, že mi tady smlouvu prodlouží.“

Takže je s vámi spokojenost?
„Nevím, jestli spokojenost. Laťku jsem si totiž dal dost vysoko tím utkáním s Drážďanami. Týmu totiž chyběl útočník a najednou přišel defenzivní záložník a dal dva góly. Tím jsem si na sebe upletl bič. Nikdy taky není dobré, když je člověk často zraněný. Musím též přiznat, že moje výkony nebyly nic extra. Žádný propadák, ale čekám od sebe víc.“

Jste vznětlivější povaha, v kolektivu jste občas měl problém. Nechytl jste se s někým také v Německu?
„Jsem hozený do nějaké škatulky, hodně lidí mě zná jen z novin. Viděl jsem to i v okamžiku, kdy jsem přišel do Wehenu. Míla Janovský se se mnou bavil a říká mi: hele, o tobě se mluví jako o problémovém hráči, co mi k tomu řekneš? A já na to: Mílo, nemám ti k tomu co říct, já tě nechci přesvědčovat, sdělíš mi názor za dva měsíce, až mě poznáš. Nedávno za mnou přišel a řekl mi: ano, jsi obtížná povaha, ale nemyslím si o tobě ty věci, co se psaly. V Česku se věci neumí říkat na rovinu, což jsem vždycky prosazoval. V Německu je to jiné, trenér přijde za hráči, kteří podle něj nepracují a řekne jim: jste líní, tak začněte makat, nebo půjdete. Jednání naprosto na rovinu, to mi vyhovuje.“

Když vidíte, že to spoluhráči na tréninku flákají, zasáhnete?
„Moc s nimi nemluvím. Oni to pocítí na tréninku.“

Jak?
„Na pozici defenzivního záložníka můžu v rámci hry na tréninku přitvrdit. Třeba trenér Jarolím skluzy na tréninku zakazoval, když to řeknu našemu trenérovi, což je Ital, tak to vůbec nepochopí. Ten právě naopak skluzy na tréninku chce. Dokonce mi jednou řekl, abych záměrně nějakou vřavu vyprovokoval.“

V Česku jste byl takovým nechtěným hráčem, jste rád, že jste naprosto změnil prostředí?
„Jsem obrovsky rád, že jsem vypadl. V Česku jsem dokázal všechno, co by si fotbalista mohl přát. Teď už to jen z povzdálí sleduju, jak to v českém fotbale všechno funguje, jak je to propletené. Na svaz přijde nová generalita s heslem: uděláme čistku. Jenže tomu se musím smát. Celý systém je špatně, je to propletené, kamarádšoft.“

Jak jste na tom po finanční stránce v třetí německé lize?
„Úplně jednoduše se to dá srovnat s českou ligou. Neřeknu vám částku, ale kluci jako já, kteří mají nějaké zkušenosti, si vydělají pěkné peníze. Neřekl bych, že to patří k průměrnému platu české ligy, ale spíš ke špičce.“

Takže z této stránky jste spokojený…
„Určitě. Ovšem je tady docela drahé bydlení. Mám tady stometrový byt za osm set euro na měsíc (asi 20 tisíc korun – pozn. red). Našel bych i levnější, jenže já mám rodinu a chceme žít na nějaké úrovni. Mám manželku, dvě děti a jednoho bláznivého psa. Toho jsme si taky přivezli. Takže žijeme v pěti.“