Budějovický kouč Kotrba: Změny budou bolet
Klub to sice ještě oficiálně nepotvrdil, návrat Jiřího Kotrby na lavičku českobudějovických fotbalistů je ale prakticky hotovou věcí. „Mým úkolem je provést velkou rekonstrukci,“ představuje svoji hlavní vizi třiapadesátiletý kouč. Tuší při tom, že bez bolestí se to rozhodně neobejde...
Se slovem dovolená v těchto dnech na Jiřího Kotrbu nechoďte. Starostí má až nad hlavu. Skládá mužstvo pro další sezonu a finišuje jednání o svých nejbližších spolupracovnících. Po čtyřech letech se totiž vrací na prvoligovou lavičku.
Prakticky všemi médii probleskla zpráva, že se vracíte na lavičku. Proč to ještě nedostalo oficiální punc?
„Oficiálně vše upřesníme v příštím týdnu. Ale už dříve jsem připustil, že to je jedna z variant a že je hodně pravděpodobná. Nakonec z toho vzniklo, že je to definitiva. Dořešujeme ještě některé věci, poté vše oznámíme jako celek.“
Jaký to pro vás bude návrat?
„Mně je to prakticky jedno. Jsem ve věku, kdy se za každou cenu nemusím vracet. Nechci říct, že nemám komu co dokazovat, to už tak asi je. Nejsem ambiciózní, nechci se cpát někam na lavičku. Ale bavili jsme se společně s majiteli klubu a vznikla nabídka, která je zajímavá pro obě strany. Zkrátí se cesta mezi jejich zájmy a týmem. Trenér chce vyhrávat třeba se stoletými hráči, klub zase chce hrát třeba s dvacetiletými. Tady najdeme kompromis.“
Když jste před čtyřmi lety začal coby manažer, věřil jste, že se ještě k trenéřině vrátíte?
„Stoprocentně. Já jsem si chtěl od ligy odpočinout, vždyť jsem ji dělal od čtyřiadvaceti a ve své podstatě jsem v ní dosáhl všeho, z té dobré i špatné stránky. Vyhrál jsem pohár, titul, hrál jsem Ligu mistrů, na druhou stranu jsem sestoupil s Chebem. Prošel jsem si všechny mety, ale na absťák teď nedošlo. Volný čas jsem vyplnil studiem, začal jsem dělat druhou školu, abych se víc dozvěděl o nové práci.“
Takže z vás byl student?
„Měl jsem spoustu starostí, dělal jsem třicet zkoušek, státnice, diplomku, Zopakoval jsem si v padesáti to, co jsem prožíval v mládí. Neměl jsem v té době vůbec myšlenky na trénování. V tuhle chvíli zase přišla tahle nabídka a jsem zpátky, zase vyvěšuji prapory.“ (směje se)
Od koho poprvé jste slyšel, že byste se mohl vrátit na lavičku? Od Karla Poborského?
„Od majitelů. Jestli to byl Radek Procházka, Karel Poborský nebo někdo jiný, je v podstatě jedno.“
Mluví se i o tom, že byste v Dynamu působil v roli generálního sportovního manažera...
(ihned reaguje) „Ne ne ne. U nás je to jinak. My nemáme GSM. Karel Poborský je předseda představenstva a nemusí být každou hodinu na Dynamu. Já jsem ten výkonný, který má za úkol zajistit chod klubu po stránce výkonnostní i finanční. Teď zůstanu v této pozici, ale když budu trenér, někdo mě musí zastupovat. Já se budu věnovat jenom trenéřině.“
Jestli to chápu správně, chcete být denně na tréninku?
„Já to jinak neumím. Jsem z generace, která si dělala všechno sama. Až v Příbrami jsem spolupracoval s Robertem Žákem, Frantou Kopačem nebo Pepíkem Csaplárem a tam poprvé jsem se seznámil s určitým rozdělením funkcí. A ono to fungovalo. Nějak podobně to chci dál. Nechci ztratit kontinuitu s vedením, zásadní věci si s Karlem pohlídáme, ale můj zástupce musí vykonávat ty denní věci. Co se týče trénování, už teď vím, že příští měsíc mám jednání se sponzory a ten den nebudu na tréninku, proto neříkám, že hledám asistenty, ale něco víc. Nikdy jsem u sebe nechtěl kluka, který by jenom kýval. Já tomu říkám houpací kůň – kam ho postavím, tam najdu. Potřebuji rozumnou oponenturu. Vždy jsem si vybíral partnery, o kterých jsem věděl, že mě mohou předskočit.“
„Nechtěl jsem až tak ambiciózního, který by dělal vše pro to, abych vypadnul. Ale člověka s určitým charakterem, který mě může něčím obohatit. Proto jsem spolupracoval s Pepíkem Csaplárem v Příbrami, s Mírou Soukupem v Brně. Věděl jsem, že je to šikovnej kluk. To samé Pavel Tobiáš, který mě v Budějovicích nahradil.“
Kdo bude chodit na tiskovky?
„Možná pro vás jsou důležité, pro mě zase tolik ne. Mně jde spíš o tu práci. Ale budu na ně chodit.“
Takže berete veškerou zodpovědnost za výsledky na sebe?
„Ano. Víte, proč jsme se pro tuhle změnu rozhodli? Čeká nás rekonstrukce. Měli jsme možná nejstarší mužstvo. Pokud se chceme udržet v lize a někam pokročit, tohle musíme bezpodmínečně změnit. Někdy se to nemusí povést hned na začátku. A já už nemusím nikomu nic dokazovat, tak ty záda klidně nastavím. Víte, kdy je první krize trenéra v Českých Budějovicích?
Netuším.
„Říká se, že Země živitelka. (výstava na konci srpna – pozn. red.) Nerad bych to po ní předával někomu jinému. (směje se) První předpoklad je zařadit mladé hráče a najít náhradu za starší, kteří odcházejí. Jako třeba Černák.“
České Budějovice jsou coby město srovnatelné s Plzní. Co by se muselo stát, aby se i na jihu Čech bojovalo o mistrovský titul?
„Musíte koupit ty hráče za čtyřicet padesát milionů.“
Není takový sponzor?
„Byl by sponzor, jsou tam velké podniky, které jdou svou cestou. Někdo spolupracuje s hokejem, někdo s volejbalem, někdo s fotbalem. Ale movitý jednotlivec, který by vzal tu částku a koupil pět hráčů ze Sparty, takový v Budějovicích není. Jako trenérovi by se mi to líbilo, ale na druhou stranu chci zkusit naše mladé hráče viz Ondrášek, Stráský, Bakala, Nitrianský a další. Až zjistíme, že na ligu nemají, začneme nakupovat jinde.“
Jak dlouhou dobu hájení dostanou – do půlky sezony?
„To můžeme zjistit třeba zítra. Ale nebojím se, že kdyby něco nevyšlo, že mě na lavičce někdo dobře nenahradí. Vždyť Cipro má asi milion startů, Tobiáš milion a já taky.“ (směje se)
Takže máte náhradu zase ve vlastních řadách.
„Za minutu je hotovo.“
Jste připravený na to, že rekonstrukce kádru může bolet?
„My to víme. Nás už to bolelo teď. Jarda Šilhavý nedostal příležitost dál i proto, že rekonstrukce musela nastat. Teď už má slušné angažmá jinde.“
Měli jste připravenou i variantu, že přivedete úplně cizího trenéra?
„Měli a byla velice reálná. Dostali jsme nabídku od Dušana Radolského, mluvil jsem s Jirkou Plíškem. Pro mě byla tohle varianta číslo jedna. Funkcionařina není legrace, ale baví mě. Nepotřeboval jsem vystrkovat hlavu a být ve světle ramp.“
V realizačním týmu by měl zůstat bývalý hráč Dynama a na jaře jeden z asistentů Martin Vozábal.
„Vychováváme mladé hráče, ale chceme i trenéry. Dali jsme šanci vystudovat řadě mladým s vírou, že nás jednou nahradí. Potřebují k sobě ale zkušené jako třeba Pavla Tobiáše, to je příklad neuvěřitelného klubismu. Teď dělá mládež a nese nám to ovoce. Franta Cipro dělá hlavního skauta a nebylo lehké tyhle všechny lidi zkoordinovat, někdo řekne, že jsou to kohouti na jednom smetišti.“
Povedlo se vám to?
„Zatím to funguje a přejeme si, aby to trvalo i nadále.“
