ROZHOVOR -Mlčel téměř celý podzim, kdy se musí vyrovnávat s přesunem na lavičku náhradníků. Tomáš Řepka postupně ve Spartě přišel o kapitánskou pásku i místo v sestavě. Že ho současná situace hodně štve, přiznává v otevřeném rozhovoru pro deník Sport. "Jen trénuju a trénuju, je to na hlavu," přiznává 37 letý stoper.
Na svou ikonu sparťanští fanoušci nezapomínají. Během podzimu pravidelně vyvolávají Řepkovo jméno, najdou se tací, kdo by si přáli jeho návrat do sestavy. „Zaplaťpánbu se jim to na projevech diváků vrací. Doufám, že to budou slýchat ještě hodně dlouho,“ říká na adresu vedení klubu veterán v nemilosti.
Jak teď vůbec svou pozici ve Spartě vidíte?
„Nevím, asi se nic nezměnilo, je to pořád stejné. A asi už to lepší nebude. Jen trénuju a... Trénuju.“ (směje se)
Není to trošku na hlavu?
„Je to na hlavu – určitě. Hlavně ten první měsíc to bylo pro mě hrozně těžké. Po tolika letech, když jste zvyklý neustále hrát – prakticky dvacet let pořád v základu – a najednou se pánové nedomluví, co se mnou vlastně budou dělat, a udělají rozhodnutí beze mě... Ale já věřím, že se jim to všem jednou vrátí, že to jednou pochopí a chytnou se za rypák.“
Koho máte na mysli?
„Oni vědí, o kom mluvím, to je každému jasné. Já je jmenovat budu, ale až v Rebelovi dvojce (Řepkův životopis – poznámka redakce). Člověk se s tím časem nějak srovná, najede na jiný režim. Předělávám barák, mám jiné starosti. Hezké starosti, čekáme mimino. Trošku jsem některé věci přehodnotil a vnímám je jinak.“
Kdy jste pochopil, že je pro vás ve Spartě cesta do sestavy uzavřená? Po tom prvním měsíci, o kterém jste mluvil jako o těžkém?
„To jsem pochopil hned v létě, ne až tak pozdě. (směje se) Bylo mi jasné, že když dělají Jarošíka, že mě budou chtít v tichosti odsunout, aby si udělali co nejmenší zlo – možná před lidmi, možná i před novináři, nevím. Ale zaplaťpánbu se jim to na projevech diváků vrací – a já doufám, že mé jméno budou slýchat ještě hodně dlouho. Nejsem v tom jen já, ale i spousta dalších vynikajících fotbalistů, s kterými bylo ve Spartě zacházeno stejně jako se mnou. Je to varování, zdvižený prst, a ti lidé by se měli zamyslet, jestli je to správné. Jestli je vůbec morální tohle dělat.“
Nejen derby jste sledoval doma v televizi. Je pro vás těžké chodit na Spartu jako divák?
„Je pravda, že je mi to vyčítáno, že nechodím jako exkapitán povzbudit kluky, ale já to takhle cítím. Radši si sednu doma a v klidu si to vychutnám podle svého. Možná je to špatný přístup, nevím, já mám tyhle věci trošku jinak. Ať si to kluci užijou a vykopou sami.“
Pere se to ve vás?
„Je mi líto, že v tom s klukama nejsem, ale možná jsem taky trošku uraženej. Zkrátka ješitnej chlap.“
Velký rozhovor s Tomášem Řepkou čtěte v pondělním Sportu!
