ROZHOVOR | Dal tři góly, a jak to tak bývá, šel se ptát pokladníka, kolik ho ten počin bude stát. Vojtěch Štěpán, který vystřílel Hradci Králové vítězství nad Slováckem, však s překvapením zjistil, že na tu otázku neexistuje jasná odpověď. „Částku za hattrick ani nemáme v sazebníku,“ usmívá se útočník jednoho z nejhůře střílejících týmů ligy.
Hradec zažívá gólově suché jaro. Čím to, že jste se najednou tak rozstřílel?
„Taky by mě to nenapadlo. (směje se) Že dám gól, možná. Ale že dám tři a vyhrajeme venku 3:0, to vůbec ne. Zvlášť v situaci, v jaké jsme byli – dva zápasy po sobě jsme dostali gól z penalty a ta vždycky rozhodla zápas. Tohle je proti tomu vysvobození. Slovácko aspoň chtělo hrát fotbal, to nám vyhovuje.“
V jednom pozápasovém rozhovoru jste přiznal, že ani nevíte, kdo je František Koubek, tedy poslední autor ligového hattricku v Hradci v roce 1999. Už jste si to zjistil?
„Ještě ne. (směje se) Někdo mi o něm něco říkal, ale nezjišťoval jsem nic. A že bych ho ve dvanácti letech pamatoval, to ne. Ligu jsem v té době už chtěl hrát, ale jednotlivé hráče jsem takhle nesledoval.“
Zjistil jste už, kolik budete za hattrick platit?
„To nevím. Měli jsme pozápasový trénink a volno, takže se to asi teprve dozvím. Díval jsem se do sazebníku a částku za hattrick tam ani nemáme. První ligový gól ano, ale hattrick ne.“
Kdy jste naposledy dal hattrick?
„To už si nevzpomínám. Možná to bylo v žácích, to jsem dával góly jako na běžícím pásu. Ještě v Litomyšli – to ale byla žákovská soutěž, stačila na ni jen rychlost. Když jsem z osmi šancí dal tři góly, všichni říkali, jak to bylo dobré. Když jsem ale přišel do dorostu, bylo to o něčem jiném. Měl jsem jednu dvě šance, a když jsem nedal žádnou, neměl jsem nic.“
Vždycky jste byl spíš nahrávač. Kde se ve vás vzal takový střelec?
„Já jsem vyrůstal jako klasický krajní záložník, až v Hradci jsem začal hrát útočněji. Trenér Kotal se mě na podzim zeptal, jestli jsem někdy hrál v útoku, tak jsem mu řekl, že naposledy někdy v žácích. Moc se nám v té době nedařilo, tak jsme to zkusili. Dobře jsme bránili a hráli na rychlé brejky. V posledních kolech, které jsme potřebovali zvládnout, nám to vycházelo.“
Vy jste uprostřed podzimu z hradecké sestavy vypadl, pak jste se do ní vrátil a předvádíte stále lepší výkony. V čem byl zakopaný pes?
„Nevím. Měl jsem zranění, jiní hráči hráli dobře, já ne... Asi se v tom nebudu babrat. Radši se budu zabývat tím, co bude. Teď se mi hraje líp, když hraju zápas co zápas. Když z toho na nějakou dobu vypadnete, jste přemotivovaný, tělo není zvyklé, prostě to není optimální.“
Už jste zmínil dva zápasy po sobě, které jste prohráli penaltami. Byla to pro vás motivace?
„Hlavně po té Ostravě. Když člověk na začátku zápasu dostane takovou penaltu, přemýšlí jinak. Když to tak řeknu, já jsem kliďas, ale celý první poločas jsem přemýšlel jen o tom, jak vlítnout do nějakého souboje. Rozhodilo nás to, cítili jsme velkou křivdu. V každém se nakupila zlost, řekli jsme si, že když prohrajeme na Slovácku, můžeme se dostat do svízelné situace. Baník vyhrává, jak vyhrává, Bohemka taky nebude prohrávat věčně... A my máme na konci ligy těžký los.“
Matematicky jste se však ještě nezachránili ani výhrou v Uherském Hradišti...
„Matematicky ne, ale nečekám, že by teď týmy na konci tabulky začaly všechny vyhrávat všechno. Myslím, že jsme se tímhle už zachránili.“
