ROZHOVOR | Tři sezony, tři tituly. Když pracoval Ivan Horník ve Spartě, mohl se pochlubit skvělou bilancí. „Byla to hezká léta. Ale už je to pryč,“ říká současný sportovní ředitel třetiligového Chomutova, který včera změřil s letenským týmem síly a prohrál jedinou brankou Kweukeho 0:1.
Měl pověst funkcionáře, který zvládne nemožné – a jeho kouzlo stále funguje. Na jaře pomohl dokočírovat Chomutov ke klidné záchraně v ČFL, kterou bude hrát ambiciózní tým už na zcela novém stadionu. A na křest krásné arény Ivan Horník dojednal zápas s týmem, který opouštěl s těžkým srdcem.
Chtěl byste se do Sparty ještě vrátit?
(směje se) „To už je vyloučený. Samozřejmě v minulosti to mé přání bylo, protože jsem ze Sparty odcházel nerad. Tehdy jsme poprvé postoupili přímo do Ligy mistrů a těšili jsme se na ni, protože mužstvo mělo kvalitu. Ale bohužel přišli noví majitelé a rozhodli se, jak se rozhodli. Po návratu do Sparty jsem toužil a každopádně si vážím toho, že jsem v ní mohl tři roky pracovat.“
Za těch dvanáct let, co ve Spartě nejste, se toho hodně změnilo, především není už tak dominantní, jako byla za vašeho působení. Čím to je?
„To je odpověď na několik hodin. Jedním z důvodů je to, že dřív chodili nejlepší hráči z ligy nejprve do Sparty a teprve pak do zahraničí, takže jsme měli na tu dobu kvalitní mužstvo. Dnes je to všechno úplně jinak, hráči chodí do zahraničí z Plzně, z Liberce, z Ostravy, takže ta kvalita už se v republice tak nedrží. A Sparta už si nemůže ukázat, na koho chce, protože nehraje pravidelně Ligu mistrů a nemá takové zdroje, jako měla dřív.“
Velký rozdíl je taky v tom, že dnes Sparta hodně sází na mladé hráče, kdežto za vašich časů se orientovala na zkušené a hotové fotbalisty.
„Každá doba má svoje. Tehdy byli ve Spartě taky hráči s klubovým rodokmenem, ale hlavně tam bylo sedm osm reprezentantů. Letos bylo EURO a nebyl tam jediný sparťan, nějakou šanci na nominaci měl pouze Krejčí. Na Spartě se teď pracuje s mládeží dobře, povedl se výborný ročník. Za nás Sparta neměla tréninkové centrum, mládež trénovala v různých pronájmech, neměli jsme takové možnosti, ale přesto se za mě dostal do prvního mužstva Rosický a Zelenka utekl těsně před zařazením do áčka do Anderlechtu. Ale každý rok se hrálo o titul, takže i Rosický nastupoval, až když o něm bylo rozhodnuto.“
Jako sportovní ředitel jste spolupracoval s Jozefem Chovancem i Jaroslavem Hřebíkem. Kdo z nich do Sparty pasuje lépe?
„To bych mohl někoho urazit, což rozhodně nechci. Pepík Chovanec je sparťanská legenda, je s klubem spojený i jako hráč a dlouholetý kapitán. Jarda Hřebík zase dokázal víc jako trenér než jako hráč, ale bohužel dvakrát dorazil na Spartu v nepravý čas, bylo to vždy o pár měsíců uspěchané. Jarda má vždycky nejlepší úmysly, ale ve Spartě je to trošku složitější. Dobře pracoval v Plzni, Hradci, Jablonci, Slavii, ale ve Spartě má pech. Teď dostal parketu, která je mu nejbližší – navázat na sebe áčko, béčko a juniorku.“
Na Žižkově jste poznal jako trenéra i Vítězslava Lavičku. Uspěje tentokrát ve Spartě?
„Víťa každým rokem získává další a další zkušenosti, působení v Austrálii ho obohatilo i po lidské stránce. Myslím si, že by měl ten úkol zvládnout. Je jednodušší překvapit s Libercem, než se Spartou obhajovat, ale dnes se Víťa obklopil lidmi, které u sebe chtěl mít – a to je pro něj hrozně důležité. Hráči ho berou, to je velká devíza, že věří tomu, co po nich chce.“
Na jaře vám Sparta poskytla obránce Vladimíra Švece a útočníka Bohumila Nádeníčka. Jednáte s ní o dalších posilách?
„My jsme hlavně chtěli, aby Švec i Nádeníček u nás zůstali, teď o dalších jménech neuvažujeme. Sparta spolupracuje s Vlašimí, kam dala velký počet hráčů včetně trenéra Frýdka, má béčko i juniorku. I když jsme jen třetí liga, nechceme jen kvantitu, ale taky kvalitu.“
