Fanoušci Baníku ho nepřijali zrovna s nadšením. Možná i kvůli reputaci nezkrotného muže, který si škodí impulzivním chováním. Jenže kouč Martin Pulpit dělá všechno pro to, aby nedůvěru zlomil.
Vítězství nad Slavií 2:0 bylo třetím triumfem kouče Martina Pulpita ze čtyř zápasů, v nichž Lukeše a spol. vedl, jen jednou to vyšlo bez bodů. A Ostrava se odlepila od dna. „Třeba už je dnes postoj k mé osobě jiný. Moje pověst byla kolikrát živena i úplně nesmyslně,“ tvrdí pětačtyřicetiletý trenér.
Věřil jste si, že Baník může na Slavii vyhrát?
„Cítili jsme určitou šanci, protože jsme věděli, že Slavia není v top formě, z posledních čtyř utkání udělala jednu remízu. Na našich hráčích jsem po dvou vítězstvích na domácím hřišti viděl, že největší deka z nich spadla. Věřil jsem, že se budeme prezentovat stoprocentně lepším výkonem než na Dukle. Tajně jsem doufal v bodový zisk. Byli jsme agresivnější, bojovnější a hlavně takticky velice dobře připraveni, Slavii jsme nepustili do žádné šance. A to ani v průběhu druhého poločasu, kdy vysunula na hrot vysokého Latku. Sami jsme po dvou standardních situacích díky Kaprálikovi a Zeherovi, který dal krásnou branku, rozhodli utkání ve svůj prospěch. Myslím si, že vítězství hráčů Baníku Ostrava je zasloužené.“
„Plán jsem překročil.“
A o kolik?
„Myslím si, že to by mělo zůstat mezi mnou a majitelem klubu.“
Co vám čtyři zápasy, kdy jste v Ostravě, napověděly nejdůležitějšího o hráčích?
„Budu se opakovat, už jsem to řekl po prvním tréninku v Baníku: Toto mužstvo není mrtvé. Není špatné. Není psychicky labilní. Samozřejmě musíme s tím nějak pracovat, třeba jsem změnil to, že trénujeme standardní situace přes tréninkovou zeď – a vidíte to, přineslo nám to kýžené body. Postarali se o to leváci, Milosavljev dal krásnou branku Slovácku, Kukec to samé s Teplicemi, na Slavii vymetl Zeher šibenici. I to rozhodlo o tom, že jsme získali v závěrečných čtyřech utkáních devět bodů. Ale samozřejmě, zůstáváme na zemi. Víme, že tabulka od pátého místa dolů je vyrovnaná, bereme to spíš tak, že máme určitý klid a mužstvo nebude celou zimu pod tlakem. Víme, že nás ještě čeká dlouhá cesta, která hráče bude v zimní přípravě bolet. Ale tohle mužstvo nepatří na patnácté nebo šestnácté místo tabulky.“
„No tak víte, že já jsem na hráče v přípravě náročný. Ale dělat ze sebe slavomana, říkat, na kolik procent se mi to povedlo... Na to jsem dostatečně zkušený trenér, abych věděl, na kterých vítězstvích jsem se podílel větší nebo menší měrou. V každém případě se řídím pravidlem, že vítězství většinou patří hráčům a porážky trenérům. I já proto zůstávám na zemi. I když jsem samozřejmě rád hlavně za fanoušky, protože nás v klíčovém utkání na Slavii doprovodili ve velkém počtu. Jim i klubu, který se nachází v nejtěžších chvílích své historie, jsme dali asi ten nejlepší dárek k Vánocům.“
Od začátku se probíralo, jak se k vám staví fanoušci Baníku. Máte pocit, že už jsou k vám vstřícnější?
„Znova opakuji: Vím, že mě čekal těžký úkol, musel jsem se od všeho oprostit. Hodně lidem se omlouvám, nebral jsem třeba mobilní telefon, nevybíral jsem mailovou schránku, soustředil jsem se prostě na to, abychom měli v posledních čtyřech posledních kolech co nejvyšší počet bodů. Samozřejmě každý trenér a hráč sleduje, jestli u fanoušků vzbuzuje sympatie, ale jsou věci, které neovlivníte. Třeba už je dnes postoj k mé osobě jiný. Souviselo to taky s mou pověstí, která byla kolikrát živena i úplně nesmyslně. Myslím, že vám lidé z Baníku řeknou, že se mnou mají úplně jinou zkušenost. Ono je to všechno jinak...“
A jak?
„Dám vám takový příklad. Ještě tři poslední zápasy jsem koučoval i divizní Svitavy, protože jsem jim to při odchodu do Baníku slíbil. Vždycky jsem tam v neděli odjel. Před čtrnácti dny jsme hráli ve Dvoře Králové a stál proti mně místní pořadatel a povídá: No, byl tady před pěti šesti lety Pulpit s Pardubicemi a ten tady řádil. A já mu říkám: Ale já jsem u vás nikdy s Pardubicemi nehrál. Co vám k tomu mám ještě říct? Hrál jsem tam jediné přípravné utkání s Mladou Boleslaví a vidíte to, zase by ze mě udělali gaunera nebo bouřliváka. Je to všechno jinak. Na hráče jsem sem tam zakřičel, ale nikdy jsem je neponížil. Myslím si, že v české lize patřím k těm slušnějším trenérům. Bohužel česká povaha je taková, že... Prostě jsem se vypracoval, nemám za sebou prvoligovou kariéru, musel jsem tvrdě pracovat, abych se zespoda dostal nahoru a některým lidem to asi není po chuti. Naučil jsem se s tím bojovat a nemám s tím problém.“
