Chudí Íránci si nesmějí ani měnit dresy, ale trenérovi platí 68 milionů
ONLINE 21:00 | V dějišti světového šampionátu přistáli hned jako druzí po Austrálii. Se světoznámým trenérem Carlosem Queirozem, jemuž ročně platí v přepočtu 68 milionů korun. Jenže reprezentace Íránu, to je nafintěná bída a outsider turnaje. Story o tom, že si hráči nesmějí po zápase měnit se soupeřem dresy, už obletěla svět. Tahle partička si to dnes rozdá s Nigérií. A chce překvapit.
Jejich jména si těžko zapamatujete, pro televizní komentátory jsou větší pastí než neplánované pauzy během zápasů či chrčící mikrofon. Přesto stojí za to Íránce sledovat, na MS pronikli jako nejlepší asijský tým. Vyslanci těžce zkoušené země, poznamenané sankcemi „zlého Západu“, se umějí na hřišti rvát. „Žádné utkání pro nás nebude lehké. A pro nikoho nebude snadné hrát proti nám,“ shrnul výstižně záložník Andranik Tajmúriján.
Nejprve Nigérie, pak Argentina a nakonec Bosna. Proti všem sokům ve skupině bude Írán v roli toho malého, podceňovaného… Jenže nenechte se mýlit. Slovutný kouč Queiroz, jenž vedl Real Madrid, reprezentaci Portugalska či jako asistent Manchester United, přivezl do Brazílie odhodlaný soubor s několika individualitami.
Například devatenáctiletý střelec Sardar Azmún válí v ruském Rubinu Kazaň a stojí o něj velké kluby v čele s Arsenalem. Syn bývalého volejbalového reprezentanta hrdě nosí přezdívku „íránský Messi“. V Anglii pro změnu předvádí své umění Aškan Dadžagá (Fulham) a Rezá Ghúčanedžhád (Charlton).
Vyslanci Perské říše, sužované obří finanční krizí, následky války a přírodních katastrof, hodlají potěšit své fanoušky a dopřát jim na dálku pár příjemnějších dnů. „Je to jako okno otevřené do světa. Všichni nás uvidí,“ pronesl po příletu pateticky obránce Steven Bajítašúr z Vancouveru.
Je jisté, že portugalský kouč Queiroz po turnaji skončí. Na jeho gáži nejsou peníze. „Teď se o tom nechci bavit, ale deset měsíců se mnou nikdo o prodloužení smlouvy nemluvil,“ přiznal. „Team Melli“, jak se Íráncům přezdívá, startuje na MS počtvrté a nikdy nepostoupil do play off. Naposledy v roce 2006 uhrál ve skupině jediný bod za remízu s Angolou.
Proč by to mělo být nyní lepší, když nemá mužstvo kolem kapitána Džaváda Nekúnama ani náhradní sady dresů a namísto kempu v Portugalsku muselo narychlo vyrazit do rakouských hor?
„V kvalifikaci jsme ukázali úžasný týmový duch,“ reagoval útočník Alírezá Džahánbachš, nastupující za nizozemský Nijmegen. Ačkoliv je v Íránu fotbal velmi populární, fandit se bude víceméně tajně. V zemi byly zakázány projekce na velkoplošných obrazovkách, stejně jako vyvěšování vlajek jakéhokoliv státu.
Pokud ale Queirozova parta porazí Nigérii, do ulic nepochybně vyjdou slavit statisíce nadšených lidí. Hrdých na své reprezentanty, kteří mají sladší život.
