Tak se nám ve stínu MS 2014 v Brazílii odehrál nejeden zajímavý fotbalový přestup sezóny.
Světe div se, já, Jarmil Hubáček, jsem opustil řady svých houslických v čele s tím bláznivým pseudotrenérem bez licence, dal vale bossovi Matějkovi v hospodě a odešel na sklonku kariéry dělat i jiné dobré skutky než je "vyřezávání loutek pro děti" v garáži své babičky.
Stal jsem se členem charitativního týmu Real Top Praha! A hned první ostrý zápas jsem odehrál v Roudné u Českých Budějovic proti Mádl týmu. A koho to nevidím v kabině? Kromě známých, jako je snowborďák Mádl, co má asi 150cm, Honzy Kollera, co má metry dva, možná tři a už ho nikdo v repre nepřekoná ve vstřelených gólech, brankářských legend končících (Dominik Hašek), i nastupujících (Saša Salák), "kojota" z Phoenixu Martina Hanzala a kluka s tím božským hlasem (Vojta Dyk), na mě čekalo překvapení. Áda Větvička! A v dresu a kopačkách! Ádovi se u nás nelíbilo postávat na lavičce, záchranářský červený kříž a kanady vyměnil za pořádné kopačky a postavil se ke mně do útoku.
Takový útok by záviděli Portugalci, nebo i Španělé, těm to střílení gólů teď nijak zvlášť nejde. Statistikami Vás nebudu otravovat, skončilo to 4:4, s Ádou jsme dali po jednom gólu, ale důležitější je, že se vybralo 150 tisíc na dětskou onkohematologii v Budějicích.
To už je krásný dobrý skutek!
