Hašek Bílkovi věří: Odpovědnost nesu taky

Z olomoucké prohry 0:1 s Litvou se stále neprobral. „Hodně to bolí a těžko se z toho vzpamatovávám,“ přiznává svazový předseda Ivan Hašek. Přesto kouč Michal Bílek zůstává pevně sedět na své židli.

Jak jste prožíval olomoucký zápas s Litvou?
„Ještě teď to ve mně vře, je to obrovské zklamání. Přišlo hodně lidí, bylo vyprodáno, nádherná atmosféra. Před zápasem všechny ještě chytla krásná euforie z postupu jedenadvacítky bez porážky z velice těžké skupiny s obhájcem z Německa. Jsem proto hodně zklamaný. Nesmírně. Mnozí si až naivně mysleli, že to bude jednoduchý zápas, ale já věděl, že to samo nepůjde. Přesto člověk věří, že to dobře dopadne, a pak taková rána. Ale musíme se z toho dostat.“

Má trenér Bílek pořád vaši důvěru?
„Má. Přece hned nerozbijeme něco, co jsme deset měsíců budovali. Poctivě jsme se na vstup do kvalifikace připravovali, bohužel to nevyšlo. Nebudu zakrývat, že nám úvod nevyšel. A že je to obrovské zklamání. Ale nemá smysl věšet hlavu. Teď nás čekají další dva důležité zápasy, ty musíme zvládnout.“

Na přípravu mužstva na vstup do kvalifikace měl trenér Bílek deset měsíců. Nedaly se využít lépe?
„Nebudu tvrdit, že to nemohlo být lepší. Vždycky může být všechno lepší. Ale to je bezcenný pohled. Musíme však vidět, kteří hráči byli po celou dobu k dispozici. Baroš poprvé až nyní, zranění trápila další. Po převzetí mužstva zkoušel trenér Bílek širší kádr, to bylo hodně těžké. Ovšem teď už má mužstvo svoji tvář, dopracoval se k nějaké základní sestavě. A nejen já jsem věřil, že už to někam spěje. Proto je prohra s Litvou takové zklamání.“

Ale i další výsledky jsou hrozivé. Český tým porazil jen rezervu USA a Lotyšsko, prohrál i s Ázerbájdžánem. To je na tom skutečně tak špatně?
„Určitě si nemyslím, že by současný český nároďák byl mimořádně silný. Stačí si probrat, jaký kádr je k dispozici. Nemusíme si nalhávat, že mnoho špičkových fotbalistů, kteří by dosahovali aspoň evropské úrovně, když ne světové, v něm není. Nehrají za nás hráči, kteří by udávali tempo v silných evropských klubech z vyspělých evropských ligových soutěží, kde by byli tahouny, vůdčími osobnostmi. Takovou můžeme najít jen jednu, což je brankář Petr Čech, blíží se k tomu ještě Tomáš Rosický, ale toho neustále omezují zdravotní potíže. Možná bych k nim přidal ještě Jaroslava Plašila. Ale pak je docela nepříjemná mezera. Nemáme nijak zářivý výběr.“

Je nedostatek špičkových fotbalistů jediný problém?
„Nemáme takový výběr. Ztráta každého schopného fotbalisty je citelně znát. Teď se to proti Litvě ukázalo se Sivokem. Kdyby mohl na stoperu nastoupit, troufám si tvrdit, že bychom ten gól nedostali. Ale to jsou kdyby, a to nemá cenu. Špičkové hráče sice nemáme, ale tím nechci říct, že by mužstvo na postup na mistrovství Evropy nemělo. Je to ovšem na hraně. Proto všichni musí udělat pro úspěch všechno a chce to mít i trochu kliku. Proti Litvě jsme ji neměli.“

Myslíte, že jsme na tom hůř než Slovensko?
„Vychází to tak. Teď nemáme určitě lepší mužstvo než Slováci. Letos toho dokázali hodně. Postoupili na mistrovství světa ze základní skupiny, kde v nádherném duelu porazili držitele titulu Itálii. Mužstvo šlape i nadále, má sílu, charakter, kvalitu. Ale po jedné porážce, byť hodně nepříjemné, nemůžeme dělat závěry, že je všechno špatně. Slováci jsou momentálně nejspíš silnější, ale to se může lehce brzy změnit.“

Už jste začal přemýšlet o tom, co by se stalo, kdyby se  nepovedly ani další zápasy se Skotskem a Lichtenštejnskem?
„Nemá cenu říkat co by kdyby. Teď musíme všichni zvednout hlavu, hráči, realizační tým, funkcionáři. Všichni, kdo ve fotbale působí. Musíme se na další střetnutí připravit. Jestli si někdo myslel, že to bude jednouché, už porážka s Litvou ukázala, že tomu tak rozhodně není. Ani s Lichtenštejnskem. Podívejte se, jak potrápilo Skoty. Cíl zůstává stejný, postoupit. Nejde to přece po prvním nezdaru zabalit. Naopak se musíme všichni zmobilizovat, důležitá bude především psychika hráčů. Aby nepropadli malomyslnosti, že na to nemají. Nejsme ještě mimo hru. Ale bude to hodně těžké.“

Přesto, nepromýšlíte nějaké systémové opatření, které by okamžitě pomohlo? Třeba sáhnout do realizačního týmu?
„Slyším hodně názorů, některých dost důrazných. Mezi ně patří i požadavek odvolat trenéra. To ho budeme měnit po každé porážce? Já však věřím, že poctivá práce vykonaná za deset měsíců přinese mužstvu určitý styl, který mu bude vyhovovat. Že mužstvo bude mít vlastní tvář, kterou už v přípravě s Lotyšskem ukazovalo. Teď ji sice ztratilo, což mě hrozně bolí a mrzí. Ale přece nemůžeme všechno, co se udělalo, rychle zahodit. Začátek utkání nebyl až tak špatný, vytvořili jsme si i šance, které jsme ovšem bohužel neproměnili. Tak máme na co navazovat. Musíme nyní především bojovat.“

Trenéra Bílka jste navrhl do funkce sám a zaručil jste se za něj. Nelitujete nyní trochu toho, že jste toto rozhodnutí vzal na sebe a nenechal to na odborné komici a hlasování výkonného výboru?
„Někdo ale musí vzít odpovědnost! Jsem předseda, doba, kdy nikdo za nic nemohl, už musí být pryč. Mohl jsem se alibisticky ptát nějakých komisí, nechávat donekonečna hlasovat. Žádný samovládce ovšem nejsem. Navrhl jsem trenéra, kdyby byli všichni zásadně proti, respektoval bych to. Tím se však v žádném případě neschovám za ostatní, házet na někoho jiného vinu, to ne, to neudělám. Nesu za výsledky taky velkou odpovědnost, jsem v tom se všemi, kdo tvoří reprezentaci. Proto mě to tolik bolí. Neumím prohrávat, to přiznávám, a tohleto je něco hrozného. První dny po porážce je to vždycky hrozně těžké, složitě se ze všeho vzpamatovávám.“

Mám tomu rozumět tak, že jmenování trenéra Bílka berete vysloveně osobně? Že za ním budete stát za všech okolností?
„Znovu opakuju, že po prvním nezdaru všechno hned nerozboříme. Já u mužstva osobně byl, viděl jsem, jak pracuje, jak se skládá a tvoří. A Michal Bílek byl u toho taky, měl tudíž ty nejpodrobnější poznatky. Věřím mu proto nadále. Kdybych mu nevěřil, tak v té funkci vůbec nebyl.“