Hvězdy EURO, které mířily výš. Jak dopadl řecký kat a Aršavin
Na EURO vyletěli ke hvězdám, jenže pak zase spadli na zem. Nedávná historie evropských šampionátů pamatuje fotbalisty, kteří se na EURO ukázali ve vynikajícím světle a rýsovala se před nimi zářivá kariéra. Realita pak vypadala mnohem méně luxusně. Přinášíme vám příklady takových hráčů z posledních třech mistrovství Evropy.
Angelos Charisteas (Řecko, EURO 2004)
Řekli byste, že autor vítězného gólu z finále EURO 2004, bude mít v kariéře na růžích ustláno? V případě Řeka Angelose Charistease to neplatí. Po senzačním triumfu se vrátil do Brém a zůstal tam náhradníkem, než ho získal Ajax Amsterdam. Ani tam to nebyla žádná sláva a postupně se propadl v týmové hierarchii až na pozici pátého útočníka. Zvládl ještě kontroverzní přestup do Feyenoordu a pak už střídal málo úspěšná angažmá v rychlém sledu. Kariéru ukončil v roce 2013 v saúdskoarabském klubu Al Nassr.
Lukas Podolski (Německo, EURO 2008)
Polský rodák patří do německé reprezentace už od roku 2003. Třikrát se trefil na MS 2006, nejlepším německým střelcem byl se stejným počtem gólů na EURO 2008. Jenže jeho působení v národním týmu neodpovídaly úspěchy na klubové úrovni. Neprosadil se trvale v Bayernu Mnichov, ze kterého udělal krok zpátky a vrátil se do Kolína nad Rýnem, comeback na výsluní nenastal ani v Arsenalu a na hostování v Interu Milán. Podolski loni v létě zamířil do Galatasaraye, kde se jeho výkony stabilizovaly. Proto opět nechybí v německém týmu pro EURO 2016.
Andrej Aršavin (Rusko, EURO 2008)
Hlásila se o něj Barcelona, Bayern a Chelsea. Ruský útočník Andrej Aršavin byl jedním z hlavních hitů EURO 2008, kde pomohl Rusům až do semifinále. Po půlroční anabázi nakonec Petrohrad kývl na jeho odchod do Arsenalu. Začal slušně – v prvních 12 startech si připsal šest gólů, jenže střelecké statistiky se tenčily. Po vypršení smlouvy se v létě 2013 vrátil zpátky do Petrohradu, ani tam o něj po dvou letech nestáli. Následovalo angažmá v Kubáni a přestup do kazašské ligy, kde hájí od tohoto jara barvy klubu Arjat Almaty. Z reprezentace vypadl po neúspěšném EURO 2012.
Mario Balotelli (Itálie, EURO 2012)
Zlobivé dítě italského fotbalu. Když byl Balotelli „hodný“, stal se silou táhnoucí Manchesteru City k prvnímu titulu po 44 letech a squadru azzuru do finále EURO 2012. Jenže už půl roku po úspěšném šampionátu se syn afrických rodičů stěhoval kvůli disciplinárním prohřeškům do AC Milán. V něm střídal lepší výkony s horšími, absolutním propadákem se stalo Balotelliho působení v Liverpoolu, po jedné sezoně opět mířil do Milána. V poslední sezoně dal za AC v Serii A jen jeden gól, reprezentační trenér Antonio Conte už na něj nesází.
