V reprezentaci se Jan Rezek střelecky prosadil přesně po roce. Proti Maltě (3:1) stál na konci krásné kombinace a zajistil mužstvu klid v závěru pátečního kvalifikačního zápasu. V národním týmu skóroval poprvé od loňského října, kdy se dvakrát prosadil v Litvě. „Jsem rád, že jsem to trefil.“
Jaké to bylo dobývat maltskou obranu?
„Věděli, že to nebude jednoduché, oni dobře bránili i proti Italům, kteří se s nimi trápili. Samozřejmě jsme chtěli co nejdříve dát gól, což se nám úplně nepodařilo, ale i tak jsme šli do vedení. Bohužel jsme to do poločasu neudrželi, vyrovnali nádhernou trefou. Do druhé půle jsme chtěli vstoupit aktivněji, věděli jsme, že na ně máme a můžeme je porazit. Jsme rádi za tři branky a vítězství.“
Vy jste se trefil v národním týmu po roce.
„Na kraji tam výborně zakombinovali Jiras s Plášou a už to bylo o tom, jestli Pláša někoho z nás, kdo nabíhal do vápna, najde. Zaplaťpánbůh že to vyšlo a já trefil bránu.“
Jak těžké to bylo se dostat ze situace, kdy Malta vyrovnala na 1:1?
„Chtěli jsme do nich bušit celý zápas, což se nám dařilo, jenže jsme nepočítali s tím, že nám dají gól. Padl po naší chybě, nebyli jsme důslední, toho se musíme vyvarovat. Jsme rádi za ty tři body, oni to ani za stavu 2:1 moc neotevírali, pořád stáli v deseti lidech na vápně.“
Není paradox, že byli nebezpečnější za nerozhodného stavu v úvodní půli než ve druhé?
„První poločas měli víc sil, víc si dovolili, dobře jsme je napadali a získávali balony zpátky, což je nepříjemné pro každého, ve druhém poločase už se nedostávali do tolika brejků.“
Jaká byla atmosféra v kabině o půli? Nebyla tam skepse?
„Bojovná. Tomáš Sivok tam křičel, že jsme věděli, že to nebude jednoduché. Oni nejsou špatní hráči, ale stále jsme věřili ve vítězství. Musím říct, že jsme o půli byli dost odhodlaní.“
Pomohla vám i atmosféra na plzeňském stadionu?
„Musím pochválit plzeňské fanoušky, celý zápas nás povzbuzovali, viděli snahu, i když to od začátku nebylo úplně ono. Nezatratili nás a hnali stále dopředu.“
