Kam s Horváthem? Jedině místo kritizovaného Plašila
Je jako válečný veterán, který na stará kolena znovu navlékne uniformu a vyrazí do boje. Plzeňský špílmachr Pavel Horváth může dát hře české reprezentace řád a myšlenku, symbióza však může fungovat jen v případě, že bude splněno několik předpokladů. Jedním z nich je i to, že by stárnoucí veterán ve středu zálohy nahradil Jaroslava Plašila.
René Bolf v národním týmu teprve pořádně začínal a čekalo ho slavné EURO v Portugalsku, zatímco pro Pavla Horvátha se ten den naopak reprezentační kariéra uzavřela.
„Nenapadlo by mě, že se o deset let později budeme bavit o jeho návratu. Jenže v případě Pavla věk nehraje roli,“ usmívá se bývalý obránce Bolf při vzpomínce na remízu 0:0 v přátelském utkání v Řecku z dubna 2002.
V řecké Ioannině tehdy Horváth odehrál posledních osm minut v národním týmu. Bylo to naposledy, co oblékl reprezentační dres. Jenže bylo to skutečně naposledy? Tahle věta už totiž nemusí dlouho platit.
S návratem dnes sedmatřicetiletého záložníka si pohrává kouč Michal Bílek, nebránil by se mu ani sám Horváth a i většina odborníků, které oslovil deník Sport, říká: Proč ne! „Principiálně jsem pro. Jsou zápasy, při kterých by mohl pomoct,“ souhlasí kouč Miroslav Koubek.
Bláznivá představa? Možná. Horváth už dávno není žádný sprinter, neustále bojuje s přebytečnými kilogramy, každou chvíli ho zradí zdraví a v sedmatřiceti už také není pro národní tým perspektivní. Jenže aktuální tápání Bílkova týmu výrazně zamíchalo kartami.
„V téhle chvíli by reprezentaci rozhodně pomohl,“ říká bývalý reprezentační útočník Pavel Kuka. „Typově tam teď takový hráč prostě chybí. Dokázal by nahradit tvořivost Rosického, zahrával by většinu standardek a přinesl by tam i klid, který u něj vídáme v Plzni,“ dodává.
Horváth by svou povahou dokázal uvolnit napětí v kabině, ale ještě větším přínosem by mohl být na hřišti. Jakkoliv ho na první pohled limituje věkový a fyzický handicap.
„Skvěle čte hru a dokáže bleskově vyhodnotit situaci. Vždycky existují tři až čtyři řešení a on vidí to nejlepší. Fyzicky je pomalejší, ale právě svým myšlením hru neuvěřitelně zrychluje. Teď tam jsou ve středu pole hráči, kteří spíš míč víc drží, a proto je to tak pomalé,“ popisuje Koubek.
Aby však měl Horváthův návrat smysl, musí být splněno několik předpokladů. V první řadě by musel nastoupit na postu, na který je zvyklý z Plzně. Tedy v systému 4 – 2 – 3 – 1 ve dvojici záložníků před obrannou řadou, což znamená, že by ze sestavy „vyšoupl“ Jaroslava Plašila.
Ostatně záložník francouzského Bordeaux patří dlouhodobě k nejkritizovanějším Bílkovým hráčům. „Mohl by hrát místo Plašila. Ten má na starosti standardky a rozehrávku, obojí by ale Horváth určitě zvládnul líp,“ tvrdí bývalý kanonýr Václav Daněk.
Horváth do repre ANO, ale...
V takovém případě by se obraz hry mohl podobat tomu, co dokonale znají fanoušci Plzně. Rychlý přechod do útoku, využívání křídelních prostorů a kolmé přihrávky za obranu. „Tvoří hru jinak, než bývalo zvykem. Hraje víc zezadu, z pozice, kde ještě není defenzivní halv soupeře, takže má víc času a prostoru, a je tam platnější,“ popisuje Kuka.
Horváth by mohl nastoupit i výš jako podhrotový hráč, jenže na něco takového není z Plzně zvyklý.
„Je jasné, že bychom s ním nemohli hrát na dva útočníky, v takovém systému si to s ním neumím představit. Potřebuje vedle sebe aspoň dva pracovité běhavé hráče,“ upozorňuje Koubek.
A dalším předpokladem, aby symbióza fotbalového režiséra na sklonku kariéry a reprezentace fungovala, je správně odhadnout příležitost, kdy by byl Horváth platný. „Třeba zrovna proti Maltě nebo Bulharsku by mohl hodně pomoct,“ tvrdí Kuka.
Tedy – povolat Horvátha například na zápas se Španělskem, kde je předpoklad, že se Češi budou většinu času bránit, by mohlo být kontraproduktivní. Smysl to má spíš v případě, kdy má Bílkův tým útočit a „bušit“ do soupeřovy obrany.
A právě takový zápas nejspíš Česko čeká v nejbližším kvalifikačním utkání v březnu v Praze proti Dánsku. „Hrajeme doma, budeme muset vyhrát, tak si říkám, proč ne? Proč Horvátha nevyužít?“ dodává Koubek.
