U stadionu lakují rakev. Tady mohou zhasnout české naděje
PŘÍMO Z ARMÉNIE | Po debaklu českého týmu s Dány by mohl být klidnější, jenže s tím na trenéra Arménie Vardana Minasjana nechoďte. „To, že Češi prohráli s Dány, nehraje žádnou roli. Šance jsou padesát na padesát,“ říká devětatřicetiletý kouč na otázku, kdo bude favoritem.
Arménský kouč sedí v malé místnůstce na Stadionu Republiky, kde se bude zítra hrát. Na stadionu, kde předloni vítězstvím 4:0 nad místním Pjunikem Jerevan začala cesta Viktorie Plzeň do Ligy mistrů, teď může naopak skončit sen české reprezentace o postupu na mistrovství světa.
A s ním téměř jistě i éra kouče Michala Bílka u národního týmu.
„Bude to pro vaše hráče těžké, ale oni jsou silní, s tím tlakem se vyrovnají. Ano, prohráli jste s Dánskem vysoko, ale když se na ten zápas podíváte, bylo to vyrovnané utkání, které rozhodl první gól Dánů,“ dodává diplomaticky Minasjan.
V příjemně teplém a slunečném počasí o kus dál pořadatelé právě kropí trávník, postarší žena na něm zametá uschlé listí a za nedalekým plotem Arménec v černé kožené bundě lakuje dřevěnou rakev. Počkat… Rakev? Ano, i takový obrázek se vám tady ve změti nevábných chatrčí naskytne.
Člověk nemusí mít velkou fantazii, aby ho napadla cynická asociace. Chystá se tady snad pohřeb českého fotbalu? Pokud Bílkův tým nevyhraje, tenhle černý scénář skutečně nastane.
Klíčové je, v jaké sestavě oba týmy nastoupí. Zatímco na české straně se stále vznáší otazník nad startem Tomáše Rosického, Minasjanovi chybí hned několik hráčů. Možná i proto obyčejní Arménci v úspěch příliš nedoufají.
„Ve fotbale se těžko předvídá, ale máte lepší tým a myslím, že stejně vyhrajete. Nejsem moc velký optimista,“ odplivne si Grigor, drobný Arménec, který se chlubí, že většinu roku žije ve Spojených státech.
Loni v říjnu nechyběl u toho, když Arménci doma prohráli s Itálií 1:3. Tehdy se hrálo na stadionu Hrazdan, padesátitisícovém kotli, před kterým tentokrát dostal přednost menší Stadion Republiky.
Jednak by nedorazilo tolik fanoušků (čeká se návštěva 15 tisíc lidí), navíc v březnu bývá v Jerevanu počasí těžko předvídatelné, takže by fanoušci na Hrazdanu mohli pořádně promoknout. Na rozdíl od menší arény, která je výmluvnou vzpomínkou na časy Sovětského svazu, totiž nemá střechu.
